Prof. Jan Rak

Prof. Jan Rak

adresa: V Závětině 281, 277 51 Nelahozeves, má podíl ve firmě: Fenomén 21 s.r.o. S Karlem Janečkem mají výzkumnou laboratoř....Peníze + idee Nikoly Tesly = dobré ovoce (může být?)

  • janblankarak@gmail.com 

Prof. Jan Rak (9. února 1962), jaderný a kvantový fyzik, profesor na finské univerzitě ve Jyvaskyle, mnohaletý pracovník na projektech na největším urychlovači částic na světě ve švýcarském CERNu. V současné době je vedoucím projektu finské účasti na experimentu ALICE na Large Hadron Collider v CERNu. Jan Rak působí na mezinárodních univerzitách a v CERNu pracuje na Velkém hadronovém urychlovači, kde se věnuje studiu srážek relativistických částic. Je profesorem jaderné a kvantové fyziky. Vystudoval MFF UK v Praze. V letech 1989-1992 pracoval v Ústavu Jaderného Výzkumu v Dubně u Moskvy. Ve švýcarském PSI Villigen vypracoval dizertační práci, kterou obhájil v roce 1991 a získal titul CSc a dostal nabídku z Max Plank Institutu v německém Heidelbergu, kde začal pracovat pro CERN.

V roce 2000 přišla nabídka z Brookhaven National Laboratory v New Yorku v USA, kde pracoval na novém urychlovači RHIC a experimentu PHENIX. O pět let později získal pozici na Univerzitě Jyvaskyla ve Finsku jako Project Leader cernského experimentu ALICE. Zde získal i profesuru. Je autorem a spoluautorem více než 400 článků, též je spoluautorem odborné knihy High-pT Physics in the Heavy Ion Era (Cambridge University Press).

  • Jan Rak je mužský patron nové knihy Příběh tantry od Viliama Poltikoviče.
  • Je člen projektu Změna paradigmatu.
  • V kategorii jednotlivců za rok 2019 získal zlatý Bludný balvan. (https://www.sisyfos.cz/clanek/1459-fyzik-rndr-jan-rak-phd
  • V Cernu pracoval od roku 1990 a zkušenost z Cernu mu umožňovala vnímat, že pozorovatel si realitu tvoří sám.

"Roger Penrose (držitel Nobelovy ceny za fyziku v roce 2020) napsal, že fyzika se neposune dál, dokud nepochopí, co je to vědomí, a dokud se fyzikům nepodaří nějakým způsobem zaintegrovat pojem vědomí do svých rovnic a popisu toho, jak svět funguje". 

  • Kvantová fyzika mluví o pravděpodobnosti výskytu částice (všechny možnosti existují současně), částice jsou vlny pravděpodobnosti.
  • Pokud si má částice možnost vybrat ze dvou možností, pravděpodobnosti spolu interagují, tedy se ovlivňují (kvantová interference, částice ví o všem, co se děje v celém vesmíru).
  • Částice ve vesmíru jsou spolu provázané v časoprostoru, každá částice ví o všech ostatních (ví o konfiguraci celého vesmíru) v momentě svého rozhodování (poznámka: je to provázaný systém v dynamické rovnováze, který také můžeme nazvat "karmou"), v okamžiku rozhodnutí se tak dá vysvětlit rozhodnutí částice, která se rozdělí na dvě možnosti, které v sobě koexistují současně a také se vzájemně ovlivňují na kvantové úrovni (propojuje se tak fyzika s filosofií).
  • Kvantová fyzika jistým způsobem podrývá naší víru v objektivní nezávislou realitu (nezávisle na pozorovateli), protože objektivní realita je nějakým způsobem propojená s vědomím pozorovatele.
  • Dříve se bojovalo o informace (ty už jsou zajištěny našimi aktivitami na sociálních sítích i v běžném životě a akumulované ve zlatém rybníku), nyní se bojuje o naši pozornost (transformace do digitálního věku) a dalším krokem bude ovlivňování našeho vědomí.

Prof. Jan Rak, názory, myšlenky a teze:

Jak vnímáme? "To, co vnímáme, se transformuje smyslovými orgány na elektrochemické signály, které se pohybují neurální sítí,"  "A pak někde v mozku se jenom na základě těchto vibrací vytvoří mentální obraz." "Říká se tomu qualia. Ty hodnoty, že něco vidíme červeně, shodneme se, že je to červené, nebo že je to těžké, vzdálené a podobně. V mozku ale na téhle úrovni existují už jenom vibrace. Jak se z těch vibrací vytvoří mentální obraz? Že to vnímáme všichni podobně?"

Způsob myšlení, vyjadřování má zásadní vliv na manifestaci reality. Kvalita myšlení rozhoduje o kvalitě reality, která potom nastane (karma je tedy dynamická rovnováha v Univerzu, nebo-li provázaná odpovědnost v čase), takže to spolu úzce souvisí.

Myšlenky existují v kolektivním vědomí (generátor myšlenek a dějů, tzv. Akáša, informační pole) a člověk je přijímačem, podle toho na co zaměřuje pozornost (co přijímá do svého pole nebo podvědomí), tím vytváří realitu (manifestace reality). Při narození dítěte (nepopsaná matice, prázdný list, který je součástí knihy, kde jsou dané kapitoly a strany jsou očíslované-epigenetika, rodiče a okolí tak formují dítě do naší reality, přelévá se tak minulost - rodiče, do budoucnosti, kdy jedinec bude mít potomky, předává se kontinuita) již máme v sobě obsaženy informace (pravděpodobnost možností svého vývoje dané také karmou) o tom, co nás čeká atd. (palmové listy, astrologie atd.). Možné je, že naučené vnímají reality rodiči nás na jedné straně omezuje (to je dané z hlediska poznání rodičů a osudu bytosti jak pochopit a ovlivňovat realitu - smysl života) a na druhé straně poskytuje prostor a základ pro vlastní poznání a vývoj (to vše zajišťuje kontinuitu rodiny, rodu, národa, civilizace) ve vědomého člověka.

1.6.2021 Jan Rak - Realita jako iluze

17.5.2021 Jaroslav Dušek, Jan Rak a Áda Inneman, Skutečné neskutečno

  • Objev 5 síly, která má abstraktní podstatu a nemá s tím jak vnímáme realitu tady a teď nic společného. 

27.3.2021 Prof. Jan Rak, Zákon svobodné volby

Prof.Jan Rak: Možnost změnit tento svět začíná ve změně našeho úhlu pohledu

19.2.2021 RNDr. Jan Rak, Ph.D., Fascinující realita naší existence

  • Nějakým způsobem si pozorovatel realitu tvoří sám. Každý člověk někým způsobem interpretuje svoje pozorování a na základě té interpretace vytváří model reality, ale co ta realita je, je více filosofickou otázkou.
  • Nejblíže k názoru co je realita mají fyzici a ajťáci. Na digitálních technologiích se vytvořil model, jak by naše realita mohla fungovat ve smyslu počítačových her, umělé inteligence, virtuální reality atd. Umělá inteligence prochází obrovským vývojem, mnozí spekulují o tom, zda počítače budou mít lidské vědomí. Zda umělá inteligence bude schopna prožívat to stejné co my. 
  • Kvantová fyzika již před 100 roky ukázala, že klíčovou roli, ve formování co je realita, hraje vědomí. Pozorovatel nějakým způsobem interaguje s okolním světem, který se mu jeví, který se mu zobrazuje ve vlnových funkcích (vibrace potenciálu) a interakce vědomí s tímto potenciálem vytváří informace, které my potom interpretujeme jako realitu. To znamená, klíčovou otázkou co je realita (jak vzniká mentální vjem reality), je to informace (vibrace, interakce) a co to je informace a jakým způsobem vzniká.
  • Jakýkoliv pocit a vjem jsou vlastně jen vjemy vědomí, nebo interpretace informačních dat, který vytváří vibrace v mozku. Cokoliv co je, je zážitek vědomí, které se dívá na vibrace (čísla), to je ten Platonský pohled, že existuje svět čistých idejí (čísla), my pozorujeme číselné konstrukty, které vytvářejí a vědomí pozoruje a interpretuje jako viditelnou realitu.

17.12.2020 Pjér la Šé'z a Jan Rak / Jupiterova chvíle...aneb Skutečnost II.

1.11.2020 Prof. Jan Rak - Tady a teď

18.10.2020 Kvantový fyzik JAN RAK & Sueneé: Jsme tvůrci vlastní reality

  • Co je vědomí?

14.10.2020 Tady a teď - Prof. Jan Rak

2.10.2020 KVANTOVÁ FYZIKA, žijeme to, čemu Věříme

  • Jedna částice ví o konfiguraci celého Vesmíru.
  • Dualita není jen rozdělování objekt a subjekt, ale také o způsobu myšlení (dogmatický způsob myšlení, které nejsme ochotni zpochybňovat x otevřený způsob myšlení).
  • Volný pád (skok z letadla s padákem) je bytí tady a teď, není prostor pro sebemenší chybu - zažil jsem telepatii v krystalické formě (protože při svištění větru nebylo slyšet kolegu, který mě dával instrukce, které jsem vnímal).
  • To jestli se nám něco děje co nás vykojení, vše co se nám děje se děje jen proto, že nás to konfrontuje s tím čemu opravdu věříme. 
  • Jestliže přistoupíme na to, že si svou realitu tvoříme sami bezezbytku se vším, i s tou nejmenší podrobností, tak potom může být něco s čím bych byl nekomfortní (s čím bych nebyl v souladu), co by mě vykolejilo z rovnováhy? To odlišuje silné lidi od slabších, protože když někdo žije to čemu věří, tak ta cesta kupředu (osvícení) tak je to opravdu to že žijete čemu věříte. Život je o tom, žít čemu věříte. Pak neexistuje možnost konfliktu s něčím, co si já vytvořím.
  • Všechno co bude už je (protože to už někdo vytvořil - my, jako když sleduje film a vžijete se do děje a víte, že konec filmu, přestože jste ho ještě neviděli už existuje, protože byl natočen).
  • Cestování v čase: mozek přijímá senzorické signály smyslů a uvnitř mozku vzniká superpozice vibrací, ale 90 % vibrací, které vznikají nejsou vstupní signály, ale my už je v hlavě máme (mozek vidí je 10 % toho co vidíme a těch 90 % si dotvoří, 90% procent je ten matrix, který máme v mozku). Vibrace ale nejsou ten vjem, mozek vytváří vibrace (mentální obraz), které se Fourierovou transformací přetváří na mentální obraz typu hologramu, které pozoruje to vědomí.  Ve vědomí se zachytí jakýkoliv detail z našeho zorného pole, který jste kdykoliv prožili (stimulací mozku se tento hologram dá vyvolat z jakéhokoliv okamžiku, vašeho života včetně všech pachových, zvukových, hmatových a jiných detailů) a je tam i uloženo co teprve prožijeme - čas je iluzorní. Stačí v sobě vypěstovat schopnost manipulovat s hologramem, který teď prožíváme (to je cestování v čase). A pokud to umíte (vystoupíte ze svého hologramu), tak se dokážete propojit pomocí superpozice (interference) propojit s okolními hologramy (propojí se s hologramy kolektivního vědomí) - jinými slovy jde o tzv. vystoupení z těla.
  • Dříve se bojovalo o informace (ty už jsou zajištěny našimi aktivitami na sociálních sítích i v běžném životě  atd.- sběr dat do zlatého rybníku), nyní se bojuje o naši pozornost (transformace do digitálního věku) a dalším krokem bude ovlivňování našeho vědomí. Ke každému z nás je vytvořen Avatar (digitální dvojník, který žije v cloudu - digitální ákáša), který kopíruje naše zájmy (obraz naší osobnosti) a některým aspektům našeho chování rozumí lépe než my sami (mají na to nástroje cloudy, UI, analytiku atd.). A podle toho Avatara vám uzpůsobují prostředí ve kterém se pohybujete a vytváří virtuální realitu, která upoutává vaši pozornost (akčností, možnostmi, přesně podle vašich tajných tužeb - plní se vám přání atd.), A je to virtuální realita? No není! Protože tím že ovlivňují naše chování do té míry, že děláte pak děláme konkrétní rozhodnutí (koho budete volit, co si koupíte, kam pojedete na dovolenou atd.), to vytváří skutečnou realitu (ve virtuálním světě). To reflektuje to jak to ve skutečnosti s námi funguje. Myšlenky, které se nám honí hlavou je kosmický internet, to nejsou naše myšlenky, to jsou myšlenky, kterým naše vědomí věnuje pozornost, ten mozek. Svým vědomým skenujeme kosmický internet a věnujete pozornost určitým myšlenkám, které pak vytváří skutečnou realitu se vším všudy. To je způsob, jak to funguje. Technologie (okopírovali a používají mechanismus , jak vnímáme realitu), které používáme, jen reflektují (zrcadlí) to, jak to v realitě opravdu je. Sociální sítě a média formují nejenom virtuální realitu, ale skutečný svět, ale to je jen zrcadlení a to jak to opravdu funguje. Místo internetu máme (si dosadíme) kosmickou mysl myšlenek, na které my podle svého zaměření reagujeme, vybíráme ty, které považujeme za své a vytváříte si skutečnou realitu. Jižní Koreji již deset roků mají takovou realitu a žijí v počítači (zapnutím počítače, kde mají velký byt, si nakupují do něj nábytek atd.).
  • Úrovně ze kterých lze pohlížet na realitu (vjem, mentální obraz reality jakým vzniká) zohledňují i skutečný vývoj člověka. Když se někdo narodí, tak se děje první fáze- zrození našeho bytí na planetě. Pak je druhá fáze růstu získává informace a buduje si matrix (to co je venku může být celé počítačová simulace) a pak je dospělý a prochází fází integrace (moudří) - v tom matrixu a co jste prožili to začíná zapadat do sebe a začínáme to chápat (smysl proč tady jsme, proč jsme dělali ty blbosti..) a potom přijde fáze transcendence (přesahování) - nejvyšší spirituální odpoutání a pochopení, rozšířili vědomí o možnostech jaké má (transcendence znamená, že to není naše a pak duše odejde z hmotného světa a začne se znovu) - život je jako film (který má fáze zrození až transcendence) na který se díváme a vtáhne nás do děje a potom skončí a díváme se na další film... (to co se děje není naše).
  • Z pohledu těchto fází i pojem láska má u každého význam podle toho, v jaké fázi se ten pozorovatel nachází. V rané fázi má láska význam biologické udržení života, ale potom se láska více chápe z fáze integrace a transcendence jako něco hlubšího, co má vyšší význam a to je skutečná láska, kdy si člověk uvědomí co prožívá a pozoruje to není můj život (příběh), já to jenom pozoruji a vytváří to jedno jediný vědomí a tudíž láska je ta síla, která to vše tvoří (skutečná láska je o tom, že já miluji sám sebe). Protože vše co pozoruji, jsem zase jenom já a každý člověk kolem je jiná projekce, jiný úhel pohledu na totéž (dívám se sám na sebe).
  • Kvantová fyzika je o tom, že ty jevy částice se rozdělí, prochází dvě historie (když se částice rozdělí na dvě vzniknou dva vesmíry, nebo když udělá rozhodnutí, že někam pojedu, tak vzniknou dvě rozhodnutí, že někam pojedu a nepojedu - dva vesmíry s jinou historií - průběhem a každou vteřinu se štěpí na další a další reality - vesmíry a exponenciálně roste) - tato teorie vysvětluje, že částice jsou na různých místech- my svým rozhodnutím si vybíráme realitu.
  • Každé mé rozhodnutí se projevuje v životním příběhu (filmu) někoho jiného - mysl zkoumá všechny ty možnosti a prožívá různé varianty (každý z nás prožívá něco jiného a máme spoustu věcí společných) - to znamená, že z počátečního bodu jsme jeden a potom se to stále každou vteřinu dělí, když vznikla možnost svobodné vůle se rozhodnout pro něco, tak vždy existuje někdo, kdo vezme ten prapor a realizuje to rozhodnutí opačné, než jste udělali vy. Tak se zase dívám jen sám na sebe, tak jak bych mohl sám sebe považovat za hlupáka, zase jsem to já. To je metafyzické, mystické pojetí, ta láska znamená pochopení, příčina všeho utrpení je nevědomost, toho co to je, co pozoruji. V okamžiku, kdy si uvědomím, že všechno a vy všichni jsou různé projekce jednoho jediného vědomí (a to je to co se dívá ze mě na vás a z vás na mě - to je jediné vědomí), my se díváme na své projekce a tudíž co může být lepšího než sebeláska?
  • Je dobré si uvědomit, že kdyby nebyl opak lásky (např. nenávist, odmítání), jak bych mohlo moje vědomí pochopit, co to je láska (dualita je způsob poznání). Tak kdybychom všichni žili v lásce, tak bychom ani neměli tušení, co je láska. Vše co existuje, tak existuje vždy relativně vztaženo k něčemu jinému, protože nic není. Dualita vzniká tak, že se vytváří reflexí neutrálního principu (jednota) na plus a mínus (polarity) a teprve potom (trinity point) vzniká třetí úhel pohledu a z tohoto pohledu máte možnost se dívat na neutrální bod, který se rozděluje a vidíte, co je kladné a co záporné (to je božská svatá trojice). Nic (jednota) se rozdělí na plus a mínus a vznikne třetí úhel pohledu, který má možnost to pozorovat a zjistit to je kladné a to záporné. Tudíž se dá říci, že bez těch negativních bychom nevnímali a neexistovalo pozitivní a to znamená, že jakýkoliv otřes v našem životě je vždy pozitivní, bez otřesů bychom o sobě nic nezjistili. Životní lekce (rozvod, manželství, dítě, pokuta, vyhazov z práce) kdy se nic (jednota) rozděluje na plus a mínus a my máme možnost získat lekcí poznání (co neznáme, co nás někam posune). A je to rozdíl, kdy se podívá a nějakou životní situaci, která se děje a jsem z ní naprášky, anebo to beru jako životní lekci, která se jeví jako těžce pochopitelná, ale to neznamená, že to pochopitelné není.
  • Princip: dívat se na vše co se mě děje jako na lekci, tak se zdá, že se vlastně nic nestalo, nezměnilo, jen můj přístup k tomu. A díky tomu, že jsme změnili přístup, tak se změní i samotná realita, protože ty lekce, které začneme takto transformovat, integrovat (neznám ještě všechny detaily a třetí úhel pohledu) a pozoruji jen další lekci, kterou jsem si vytvořil, tak se stane to, že vám tyto odpuzující lekce vymizí ze života a přestanou se tvořit. (dogmatický přístup a přístup založený na vlastní zkušenosti).

29.9.2020 Nejen o lásce s prof.Janem Rakem

  • Skutečná láska je přijmutí všeho 

23.7.2020

  • Chápaní kauzality (například, že nejdříve se musím narodit, abych mohl provést cokoliv), a v kvantové fyzice se dá ukázat, že kauzální souvislost vždy nemusí platit. Pozorovatel z budoucnosti tvoří přítomnost, dá se ukázat na nějakých typech experimentů, že to co stane v budoucnosti zpětně ovlivní celou historii až do okamžiku, kdy ta částice se v minulosti musí rozhodnout jak se zachovat vzhledem k tomu, co se stane v budoucnosti.
  • Albert Einstein odmítl éter a vytvořil teorii, která se bez éteru obešla, ale Higgsův boson zavádí zpět staré idee, protože Higgsovo pole je všudy přítomné a částice pohybující se tím polem získávají hmotu na základe různých interakcí s Higgsovým polem, to vlastně evokuje otázku existence éteru (a tedy vědomí).
  • Existuje kosmické mikrovlnné záření, které má také charakteristiky pole, které je všudy přítomné a vše prostupující (je to v rozporu s teorií relativity).
  • Žádná z jistota, které máme kolem sebe není jistota (nelze se na ní spolehnout), všechno je produkt vědomí, který se teď může zdát pravdivý, nic neexistuje jako daná objektivní realita a jistota na vždy.
  • V kvantové fyzice nelze oddělit objekt od subjektu (pozorovatel a pozorovaný - dualita), role pozorovatele je integrální součástí toho experimentu (pozorování subjektu)
  • Co je vědomí (duše)? To nikdo neví.
  • Hologram (obtiskne se odražené světlo od nějakého objektu stejně jako na fotografii a zaznamenává se ještě interference s referenčním paprskem) spočívá v tom, holografická fotografie (intenzita světla, fáze atd.) zaznamená mnohem více informací než zaznamená obyčejná fotografie a když se tato fotografie osvětlí laserem tak vznikne hologram tří dimenzionální iluzorní obraz, kterým můžeme prostrčit ruku. Každá sebemenší část hologramu v sobě obsahuje vždy celek, na rozdíl od fotografie a když osvítíte nepatrný zlomek hologramu (holografické fotografie) uvidíte vždy původní objekt, ale bude trochu rozostřeny, zamlžený (holo -gram: celý, celistvý).
  • Vidění reality jedince se skládá z vidění reality ostatních pozorovatelů a jedinec ovlivňuje celek a naopak, my jsme součástí holografické fotografie, zlomek, a vnímáme přes svou optiku vnímáme hologram subjektivní reality, která ale je závislá (není nezávislá) na ostatních částech hologramu.
  • Jediné co může změnit jedinec je svůj střípek hologramu, který je součástí celého hologramu (kdo chce změnit svět má začít u sebe), změna hologramu vychází z nás a má to smysl, protože to může inspirovat ostatní k pozitivním změnám, pokud tomu budou věnovat pozornost.
  • Cesta nejhlubšího poznání je akceptovat situaci v které se nacházím tady a teď a v ní nacházím jako to nejlepší co je, protože to je jediné co je. A pokud s tím nesouhlasím, hodnotím situaci ve které se nacházím a je to nejlepší co je, protože to je okamžik tady a teď (a žádný jiný podle mě neexistuje) tak se rozlaďuji, rozlaďuje se harmonie s tím co je a co já očekávám, že by mělo být (to je to negativní hodnocení) a to jistým způsobem zatemňuje schopnost vidění co vlastně ten okamžik tady a teď je a to je ta nejkrásnější, nejsvětlejší, lásky plná situace jaká vůbec může být, takže jediná svobodná vůle je to, jakým způsobem vyhodnotíte a postavíte se k dané situaci a prožitku (to je ohromná svoboda) - když si to uvědomíte tak zjistíte, že můžete jakoukoliv situaci ohodnotit jako tu nejkrásnější co je a i kohokoliv i jakéhokoliv pozorovatele i ten co vám v tramvaji šlápl na nohu je to ten nejlepší anděl, který mě v tomto okamžiku zobrazuje něco co já potřebuji vidět a toto je klíč k osvícení, nesmíme se však dostat na "tenký led" jestli musíme nebo nemusíme (ztráta svobodné vůle).

29.6.2020

  • Hypotéza: Vesmír je tvořen z 96 % temnou hmotou (na Hadronovém urychlovači se zatím žádní kandidáti temné hmoty nenašli) a energií (neviditelný Vesmír) a jen 4 % je hmota se kterou se setkáváme dnes a denně (viditelný Vesmír).
  • Důležité je rozlišit, co jsou fakta (co se pozoruje) a jejich interpretace, věda (reprezentuje  racionální poznání - práce s fakty) je o tom, aby se nějaká hypotéza potvrdila nebo vyvrátila. 
  • Racionální poznání má svoje limity, absolutní pravda je iluze (to co kolem sebe vidíme je dohoda na čem jsme se shodli) a my tím vlastně rozhodujeme, jak fyzikální zákony budou fungovat (vidíme co chceme vidět).
  • Pravda je pojítko mezi námi, které spojuje naše Vesmíry (paralelní reality ve kterých žijeme) tak, abychom spolu mohli koexistovat, komunikovat a vnímat stejnou realitu - tudíž je pravda námi vytvořená na které se většina shodla.
  • Malé dítě ještě nemá informační mřížku (nemá naprogramovanou mysl, matrix, pravdu na které jsme se shodli) naší reality a klidně může projít zdí (neplatí přírodní zákony jako nás dospělé, kteří mají informační mřížku), přestože my vidíme, že se to v naší paralelní realitě se to nestalo, má však emoční matrici (určité zátěže z minulých životů)  která je vrozená.
  • Teorie velkého třesku (singularita) se opírá o biblický narativ (křesťanství, kniha Genesis).
  • Kritické myšlení je takové, které o jakékoliv pravdě (které věřím) schopno diskutovat a krajním případě se své pravdy, názoru nebo hypotézy vzdát. Skeptické myšlení si vytvoří platformu světonázoru o kterých se nediskutuje a to co s tím nesouhlasí je hereze (upálit).
  • Všechny věci, příběhy a osoby se kterými se setkáváme se dějí proto, aby konfrontovali (určitým způsobem nabourává naši i pravdu) ve vaší mysli to, čemu věříte, jestli tomu doopravdy věříte.
  • Dobro a zlo (rozštěpení jednoty v dualitu, bipolární vidění reality, nebo Jin a Jang) je také myšlenkový konstrukt (to co je na západě v pořádku, už není na východě v pořádku atd.), vše co se nám děje, se děje proto, abychom zjistili, jestli to, čemu věřím opravdu věřím, tak jak to může být zlo?
  • Se zlem (myšlenkový konstrukt, dohoda na pravdě, stejně jako pravda) je to stejné jako s pravdou, abychom mohli vnímat realitu, tak jak ji vnímáme (k tomu složí například matematika - která popisuje absolutní pravdu, nikoliv však fyzika toto omezení nemá).
  • Umělá inteligence popisuje jednu dimenzi vědomí - myšlení (v podobě nul a jedniček) - my vnímáme kolem sebe konstrukt myšlení, který můžeme ovlivňovat a měnit, ale vůbec nezohledňuje další dimenze vědomí.
  • Koronavirus se asi děje právě proto, aby se nám otevřeli oči (existuje matrixová konstrukce, která někomu vyhovuje), lidé se mnohem více začnou uvědomovat, že si to tvoříme sami, dá se vytvořit pandemie z ničeho?
  • V mladí, když studujeme, máme pocit, že se nám to vše porovnalo a rozumíme tomu, ale časem zjistíme, jak dále studujeme, že nic nevíme (potřebujeme přijmout kromě rozumu i druhou polaritu - vnitřní hlas).
  • fyzika dospěla k tomu, že čas je základní charakteristika existence (pojem času je naprosto klíčový k chápání co ta realita kolem nás je).
  • Teplo (entropie, čím je systém více chaotičtější tím je větší entropie) je jediná fyzikální veličina, která umí rozlišit směr pohybu.
  • Entropie - charakterizuje míru neschopnosti pozorovatele rozlišit mikroskopický stavy objektu (např. sklenice) a jeho pohyby.
  • Naše schopnost vnímat čas spočívá v neschopnosti našeho vědomí vnímat skutečnou realitu ve všech detailech (máme rozostřený obrat, při meditaci - rozšířené vědomí nevnímáme čas, vědomí je na takové úrovni, že vnímalo skutečnou podstatu, realitu takovou jaká je), obraz se nám rozostří a já vnímám entropii a tudíž vnímám směr času.
  • Čas je jakási iluze rozostřeného vědomí, která vzniká z neschopnosti vnímat skutečnou realitu, pokud je čas iluze, tak to znamená, že všechno co bylo a bude už prostě je (všechno existuje pouze teď - tady a teď) a jestliže existuje jenom tento okamžik, tak to všechno je konstrukt matrixu (minulost a budoucnost).
  • V tom jednom okamžiku se vědomí vytváří síť informací, která mu umožňuje ukotvit se v tom okamžiku tím, že si vytvářím iluzorní představu, že něco bylo a něco bude (neboli trajektorii informační do minulosti -informační linka k určitému bodu) a to je programování a myšlenkový konstrukt, který mě ulehčuje a umožňuje, abych dokázal existovat v tomto okamžiku "tady a teď" (ukotvuje nás v čase), ale v tom případě kde máme svobodnou vůli (tím se svobodná vůle vypaří jako iluze)? Každý má svobodnou vůli v tom, jak se rozhodnout, jakým způsobem pozorovat situaci, kterou vytváří okamžik "tady a teď" neustále (tedy svobodná vůle je v tom, zda budu a jak budu a nebudu vnímat čas), vnímáním a pozorováním reality vytvářím k tomu jistou harmonii, která vytváří emoci (programuji) a teprve teprve komunikuje s nevědomím a podvědomím, to je to, co pak zpětně vytváří realitu (myšlenkový konstrukt).
  • Jestliže teplo je ten základní parametr v čase, tak jestli globální oteplování nereflektuje  vývoj kolektivního vědomí (ve smyslu k navrácení se k harmonii - chaos versus harmonie).
  • My jsme kvantové objekty, které jsou ve všem provázané a ta provázanost, pak když něco vnímáme, tak se realita (například naše rozhodnutí ano/ne) jako rozštěpí a koexistují dále bez vzájemné interakce (tím pádem my existujeme v nekonečně mnoha verzích a paralelních vesmírech, které všechny prožíváme a všechny rozhodnutí prožíváme ve všech polaritách i paralelních realitách).
  • Kauzalita (každý jev má nějakou příčinu a příčina má důsledek) a to je jen nějaká úroveň z jistého pohledu (žijeme v kauzální realitě) - virtuální realita, která nám pomáhá ve vnímání realit, kterou prožíváme, svobodná vůle je jen další nějaká úroveň z jistého pohledu (máme svobodnou vůli), podobně je to i jako vnímání světa - pravda a lež, to vše jsou konstrukty, prostřednictvím nichž vnímáme realitu - vše se mě mění a proto se snažíme vytvářet myšlenkové konstrukty, které jsou statické a nedokonalé (vše je neustále v pohybu a proto pokud se zklidníme vnímáme např. bezčasovou realitu, která se nám fraktálně zobrazuje při rozostřeném vnímání reality).
  • Kauzální rovina je pouze omezený úhel pohledu, omezení, že někde něco začalo a že se to vyvíjí k lepšímu (akauzální říká, že se to mění je v pohybu, protože my stojíme s rozostřeným zrakem).
  • Fraktály a Fourierova transformace - vibrace se přeměňuje na mentální obraz reality (tyto dva principy tvoří vše).
  • Tím jak myslím a spolurozhoduji, vytvářím zpětně to co se mě děje a pak jsem já jediný zodpovědný za to co se mě děje (tedy nehledám viníka).
  • Jaký je rozdíl mezi kolektivním a individuálním vědomím v jistém smyslu: realita vychází z kvantové superpozice (seskládané subjektivní reality každého z nás, to co vnímáme a čemu věříme je správně a náš názor je pravda, ta pravda se skládá ze superpozice všech subjektů - díky tomu existuje obraz kolektivní reality v kolektivním vědomí a čím víc subjektů tomu věří, tím hůře se s tím dá v osobní rovině něco dělat, pokud věřím něčemu jinému).
  • V naší mysli stále žije v superpozici vědomí našich rodičů, prarodičů atd. (dostáváme se ke kolektivnímu vědomí rodu, všech našich předku až do prvopočátku - "Bohu", tím jsme všichni propojení atd.).
  • Dotaz: synapse v mozku jsou odrazem hvězd na nebi (hvězdné oblohy-celého Vesmíru, člověk - Vesmír a naopak), mohli bychom, když pozoruje Vesmír, pochopit souvislosti, které se odehrávají uvnitř mozku (tím, že je vše kvantově provázané informacemi)? Je to určité zrcadlení - co je vně je uvnitř co je od nás daleko je v hlouby nás (Alchymisté říkají, co je nahoře je i dole atd.), i orgány (oko, srdce, obličej atd.), které pozorujeme v přírodě jsou ve Vesmíru vidět také (tento alchymistický pohled sdílím) - ale také to může být konstrukt vnímání reality, podobně jako kauzalita, pravda-lež, svobodná vůle, zlo-dobro, láska - neláska atd. - rozdvojení jednoho principu, a tím to srovnávám s něčím co je relativní, ale absolutní to není nikdy).
  • Sebemenší informace, která projde naším zorným polem kdykoliv, tak se navždy uloží (informace jsou nezničitelné), ale současně se také domnívám, že vaše jakékoliv individuální pozorování se okamžitě propisuje do kolektivního vědomí, ale pravdou se stává pouze to, co většina přijme za pravdu (vážený průměr množství pozorovatelů, kteří to pozorují a věří tomu - a vážený průměr může být opět myšlenkový konstrukt reality).

dříve

  • Smysl života: kdo jsem, jakou roli tady hraji, co je můj cíl, proč jsem se tady narodil atd.
  • Některé kmeny (indiáni Kogi) při výchově šamana jej na dlouhou dobu separují ( i několik roků, od narození do 10-ti roků) a žije ve tmě (proto vnímá realitu a energie odlišně než ostatní), kde vyciťuje vše kolem sebe a až potom jim ukážou vizuální stránku reality.
  • To jak vnímáme realitu je otázka programování mysli (jde o model či obdobu počítačové simulace vnímání reality), ale někteří přesto mají schopnost svět vnímat ještě jinak.
  • Dnešní svět je hodně o programování lidí (prostřednictvím sdělovacích prostředků, filmů, sociálních sítí, politiky, komunikace ve veřejné prostoru atd.), aby se udrželi v nějaké představě vnímání reality (když tomu věnujeme pozornost, tak umožňujeme naše programování vnějším světem, např. negativní zprávy jsou nástrojem negativního programování lidského podvědomí, které pak následně tuto realitu vyzařuje). Tento proces je důsledkem stavu naší reality z pohledu jedince i společnosti. A pouze jedinci mohou tento proces vnějšího programování změnit, nikdo jiný to za ně neudělá.
  • Kontrola vlastní pozornosti a to jak myslím (jaké myšlenky připustím do reality, o podobném mluví i Marián Jelínek při práci s vrcholovými sportovci), je způsob práce na vlastním vývoji (programuji tak sám sebe, vědomí a podvědomí, které následně vytváří realitu) a ovlivňování vnitřní a vnější reality.
  • To co považujeme za negativní nutně nemusí být negativní (chování jiných lidí jsou lekce, např. projev agrese- herec, který v naší realitě hraje nějakou roli, která nás má něčemu naučit), protože negativní projev např. agrese nemusí být v souladu s mým harmonickým očekáváním a nás to vykolejuje (očekávání a nesoulad s očekáváním způsobuje disharmonii).
  • Pozitivní a negativní aspekty toho co prožíváme, se dá definovat tak, že to co je v harmonické superpozici s očekáváním se stává pozitivním a naopak (očekávání rozhoduje o našem pozitivním či negativní vnímání reality). Nenaplněná očekávání jedince (chování jiných, informace, děje) způsobují zabarvení informace v negativní, pro jiného to však může být přesně naopak (volba prezidenta, politické strany, nebo kdo má pravdu). Vnímání negativní informace však může být jen důsledkem nedostatku porozumění proč se nám to děje (neschopnosti pochopit druhého) a to nás učí.
  • Přijímání skutečnosti (pohled na to co nás tato negativní situace má naučit) je nejlepší cestou jak se zbavit atributu negace a současně to pomáhá vytvářet realitu soustředěním se na ty atributy, které jsou v harmonii s mým očekáváním (vzniká pozitivní zpětná vazba).
  • Paradigmata se přirozeně mění (při změně dochází k rostoucím tlaků a následuje bod zlomu), je to cyklický vývoj (mění se pohled na realitu a toho se nemusíme bát), dnešní poznání bude za několik roků, desítek roků úplně jiné, změní se opět paradigma (přerod).
  • Myšlení se neustále vyvíjí (finální poznání vlastně absurdní), jen si jen dnes neumíme představit), to co nás čeká bude velmi zajímavé a já se na to těším, říká prof. Rak.

Prof. Jan Rak přednášky 2020:

  • Září - listopad 2020 Praha, Pátečníci (bude upřesněno), vždy od 19:15 Akademie Jana Raka, cyklus 6ti přednášek
  • 23.10. 2020 v pátek v 17:00h v Kralicich nad Oslavou (ca 35Km od Brna). Místo bude upřesněno. Vystav se chladu s Janem Rakem
  • 10. 10. 2020 Salesiánské divadlo, Praha - Kobylisy, od desíti do desíti téma celého dne: léčení - umění - spiritualita aneb ZMĚNA PARADIGMATU Během dne vystoupí s přednáškou, besedou, koncertem či filmem:
  • 19. 9. 2020 17:30 Brno Univerzitní kino Scala, Téma: Prolínání světů Prolínání světů
  • 17. 9. 2020 ve čtvrtek v pražském Kině Lucerna 18:15 - 20:15. Téma: Kvantová fyzika a objektivní realita. TADY a TEĎ
  • 22.8.2020 SpoluFest zámek Roztoky u Prahy Téma: Přítomný okamžik z pohledu kvantového fyzik 14:00 - 15:45
  • 26.6.2020 Praha
  • 1.4.2020 Praha Kobylisy, Kobyliské nám. 640/11, Salesiánské divadlo v 19:00, Téma: Povídání o kvantové fyzice a otázkách bytí, vstupné 290kč
  • 28.3.2020 v 17:30 Univerzitní kino Scala, cena 349 - 399kč Téma: Prolínání světů, https://ticbrno.cz/predprodej/titul-profesor-jan-rak-kvantovy-fyzik-0
  • 5.3.2020 v 19:30 kino Sokol Kladno, vstupné 300kč, Tady a teď z pohledu kvantové fyziky
  • 28.1.2020 v 19:00 Praha, FBMI ČVUT nám. Sítná 3105, Téma: Co je a co není realita?
  • více

Naše vědomí jako hologram (Jan Rak)

Vědomí je jedno a to, že jsme odděleni jeden od druhého (nedokáže komunikovat a ztratili jsme schopnost naslouchat a porozumět), vzniká iluze a i vnější negativní chování nám říká o našich aspektech schovaných v podvědomí (např. Karl Jung a jeho stíny, co vnímáme na druhých je defakto naše, negativní i pozitivní je nám lekcí o nás samých v interakci s okolím)

  • Prof. Rak navrhuje inspirovat se u holografické fotografie. "Normální fotografie je dvoudimenzionální obraz, na kterém vidíte obraz přímo zachycený. Kdežto v holografické fotografii nic nevidíte. Je to interferenční obrazec s mnoha kvantovými vlnami."
  • "Iluze třídimenzionálního obrazce se vytvoří, až když ho osvítíte laserovým paprskem, koherentním světlem. A nějakým takovým způsobem by mohl fungovat mozek nebo vědomí jakékoli bytosti."
  • "Spousta odborníků se domnívá, že vědomí má dva aspekty. Jeden je to, co myslí, co vytváří vibrace v mozku. A druhý je to, co to pozoruje, čisté světlo, které interferuje s vibračním obrazcem v mozku. A tím vzniká mentální obraz, které to vědomí pozoruje." 
  • Má dva aspekty to co myslí a to co to pozoruje.
  • Mozek a vědomí skládá mentální obraz (podle prof. Raka počítač přes pokrok UI nebude schopen vytvořit mentální obraz)

Co je kvantová fyzika: je fyzika mikrosvěta, ale co vidíme na úrovni mikrosvěta je na úrovni makrosvěta a naopak.

Co ovlivňuje chování DNA?

  • DNA se dá měnit prostřednictvím hudby.
  • Molekuly DNA nějakým zvláštním způsobem interagují se světlem (fotony), informace z DNA se dá přenášet pomocí světla z jedné molekuly na druhou. 

Darwinova teorie není konečná a může být překonaná, podobně jako teorie relativity Alberta Einsteina (totéž si mysleli i jejich autoři).

https://dvojka.rozhlas.cz/nase-vedomi-je-svetlo-kvantovy-fyzik-rak-vysvetluje-jak-vznika-obraz-reality-v-8104274

zobrazit více..
Loading...