Templáři

Templáři

Filip IV. Francouzský zvaný Sličný byl francouzským panovníkem z rodu Kapetovců. Byl znám svou tvrdou vládou aneb co si umanul, to dostal. Ve Francii zahájil centralizaci moci, vyhnal Židy, vydupal si přesun papežského stolce z Vatikánu do Avignonu a roku 1307 zlikvidoval templářský řád.

Umanutý Filip IV. Sličný

Filip IV. Sličný byl jedním z těch panovníků, kteří vládnou tvrdou rukou. Jdou přes mrtvoly a své úmysly prosazují navzdory všemu ostatnímu. Ne snad, že by do jisté míry byla tato povahová vlastnost ke škodě. Cílevědomí panovníci stojící pevně na zemi byli zapotřebí, ovšem u Filipa nějaké vyšší moci trochu ujela ruka a nadělila mu cílevědomosti možná až příliš.

Filip svou vládu opíral o organizovanou správu a úřednictvo a je potřeba zmínit, že měl zcela nepochybně v hlavě dobyvačné a uchvatitelské zájmy. Nejprve svou moc rozšířil sňatkem s Janou I. Navarrskou, díky čemuž získal roku 1284 království navarrské a významné hrabství Champagne. Těžko říct, zda Filipovi více záleželo na nové manželce či na nově nabytém území.

Jak už to u francouzských králů bývá, i Filip vedl válku s Anglií, konkrétně s anglickým králem Eduardem I.. Válka s anglickým králem byla očividně Filipovi málo, s anglickými králi vedou válku přece úplně všichni francouzští panovníci, to není nic zajímavého. Dostal se tedy do mocenského konfliktu s papežem Bonifácem VIII.

Spor s papežem

Bonifác VIII. byl posledním mocensky silným papežem, jehož autorita byla nezávislá na světských panovnících, což bylo právě to, co se Filipovi nelíbilo. Bonifác nehodlal přihlížet stupňujícímu se konfliktu mezi Francií a Anglií. Všiml si totiž, jak kapetovské dynastii narůstají čím dál tím větší křídla. Filip však odmítl jednat nejen s Eduardem, ale i s Bonifácem. Vše eskalovalo až k zajetí Bonifáce a dosazení Francouze Klimenta V. na papežský stolec, který byl přesunut do Avignonu.

Tímto způsobem řešil Filip většinu životních překážek a problémů. Podobným příběhem je také jeho "spor" s templářským řádem. Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, byl jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Podobně významné byly v Evropě už jen dva další řády, Řád Johanitů a Řád německých rytířů, ale ani ty v určitých chvílích nedosahovaly takové moci jako templáři.

Likvidace templářského řádu

Řád byl pravděpodobně založen mezi roky 1118 až 1120 v důsledku první křížové výpravy do Svaté země. V prvních chvílích existence zajišťoval řád bezpečnost pro poutníky, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma. Během několika let však řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev a významně se podílet na ochraně nově vzniklého Jeruzalémského království.

Z řádu se postupem času stala mocná a bohatá organizace, jejíž prapůvodní úkol, tedy ochrana chudých a bezbranných poutníků na cestě do Svaté země, již kompletně vyprchal. Řád se věnoval svým ekonomickým aktivitám a částečně ovlivňoval dění v Evropě. Moc a bohatství řádu se však nelíbila vládnoucím panovníkům. Osudovým rokem se stal rok 1307, kdy proti templářům začal aktivně vystupovat náš umanutý Filip IV. Sličný. Jako důvod uvedl, že mu templáři odmítli finančně přispět na jeho válečné výlohy. Nakolik byl tento důvod relevantní není známo, dost možná má ale likvidace templářů co dočinění s Filipovou averzí vůči papežovi.

Templáři byli v té době velice bohatí, mocní a především samostatní - nepodléhali žádné světské moci, sloužili jen a pouze zájmům papeže. Filip v tom viděl cestu k souboji s papežem, navíc ho lákal templářský majetek. Byly zde aspekty, které hrály ve Filipův prospěch. Vzhledem k bobtnajícímu templářskému bohatství začali být templáři běžně obviňování ze zkaženosti. Vše, o co templářům údajně šlo, byly jen jejich vlastní ekonomické zájmy a peníze. Druhým aspektem byla tajemná aura plná mýtů a tajemství. Řád byl totiž velice uzavřený před okolním světem, což mělo za důsledek šíření drbů a povídaček. Filip využil všech možností a obvinil templáře z kacířství, sodomie, magie a neúcty k svátosti oltářní.

Věznění a upalování

Ráno v pátek 13. října roku 1307 - odtud pravděpodobně pochází onen "nešťastný pátek třináctého" - začalo hromadné zatýkání templářů po celé Francii. Veškerý templářský majetek byl zkonfiskován královskými zmocněnci. Rytíři se nechtěli dostat do předem prohrané bitvy, ve které by ztratili mnoho životů, nekladli proto odpor. Zatčeno bylo několik tisíc templářů, běžně se uvádí počet kolem pěti tisíc. Templáři strávili v první fázi rok ve vězení. Během tohoto časového úseku se spousta z nich začala přiznávat k různým činům, za vidinou propuštění. Celý proces však trval dlouhých sedm let a nejednalo se o proces bez ztráty na životech. V květnu roku 1310 bylo upáleno prvních 54 templářů a následovali další. Filip IV. Sličný opět dosáhl svého a templáři byli ke 2. dubnu roku 1312 zrušeni.

https://g.cz/kladivo-na-templare-filip-iv-slicny-obvinil-templare-z-magie-sodomie-a-kacirstvi-a-postaral-se-o-likvidaci-radu/

Rytířský řád templářů, Templáři

Původních devět členů skromného mnišského bratrstva laických bojovníků se v průběhu dvou staletí rozrostlo ve vážený řád s nesmírnou vojenskou i finanční silou. Bratrstvo založil Hugo z Payns a už zpočátku si získal přízeň jeruzalémského panovníka Balduina II., tak i jeho nástupce Fulka z Anjou, který jim hned v počátcích jejich bratrstva zanechal nemalý finanční obnos.

Svůj slib poslušnosti, chudoby a čistoty vyhlásili první členové řádu roku 1120 a o 9 let později řád oficiálně uznala katolická církev na koncilu v Troyes. Zmíněný Balduin II. řádu věnoval část královského paláce nedaleko Šalamounova chrámu v Jeruzalémě (templu), z čehož byl tedy postupně odvozen název (Militia Salomonica Templi, později fratres Templari nebo Templarii).

Tvrdá disciplína uvnitř řádu dala Templu pověst železné poctivosti, což bylo důvodem pro bohaté obchodníky a feudální vládce uložit si svůj majetek u templářů, a tak v průběhu 13. století začali templáři na základě rozhodnutí papežů fungovat jako banka, která zhodnocovala majetek především šlechty. Jenže zatímco papež Inocenc II. položil základy rychlého rozvoje řádu a zaručil mu výjimečnou autonomii, jeden z jeho nástupců Klement V. byl donucen na základě tlaku krále Filipa IV. Sličného a falešných obvinění vydat bulu s názvem Pastoralis praeminentie, která nařizovala evropským panovníkům pozatýkání členů templářského řádu a jejich předání církevnímu soudu.

Počátkem 14. století se tak templáři dostali v nemilost moci světské i církevní. Nejspíš kvůli svému nashromážděnému majetku, který byl trnem v oku mnohým. Historie řádu se oficiálně přestala psát 18. března 1314, kdy byl upálen jeho poslední velmistr Jacques de Molay společně s dalším představeným.

V souvislosti s templářským řádem je toho třeba ještě hodně prozkoumat. Existují skupiny, které věří v to, že řád přežil proces i hořící hranice a je v tajnosti udržovaný až dodnes. Ordo templi, to byl nábožensko-vojenský řád, jehož členové byli vojáci - svobodní nebo vdovci - kteří se zavázali k tomu, že nebudou mít ženy ani děti a dodržovali slib poslušnosti i osobní chudoby.

Je ovšem otázkou, které organizace by v dnešní době mohly naplňovat jisté charakteristiky naznačující, že by mohlo jít o nástupce původního templářského řádu. Mimoto je bula papeže Klementa V., která činnost templářů zrušila, i po vice než 700 letech dodnes v platnosti a může to změnit jedině autorita římského papeže, následovníka Klementa V.

Mimochodem, Klement V. nikdy templářský řád neodsoudil, naopak před svou smrtí nařídil zrušit jejich exkomunikaci, do níž se templáři na základě mučení sami uvrhli. Toto omilostnění nebylo nikdy zrušeno a rozpuštění řádu zveřejněného na Viennském koncilu, zůstává po sedmi stoletích nezměněna v podobě dočasného řešení.

https://www.stoplusjednicka.cz/templari-jsou-dodnes-jednim-z-nejzahadnejsich-radu-v-dejinach?

19.12.2020 Templáři žili o 20 let déle, než ostatní lidé středověku. Vědci zjistili proč. Kdo se ve 13. století dožil 20 let, umíral okolo 48. roku života. Příslušníci rytířského řádu templářů však byli v plné síle ještě po šedesátce, což ve středověku představovalo nezvyklý jev. Průměrná délka života se ve vrcholném středověku pohybovala okolo 31 let, toto nízké číslo však bylo dáno značnou úmrtností novorozenců a malých dětí. Průměr navíc snižovaly i ženy umírající po porodu na horečku omladnic. Vysokého věku se nicméně nedožívali ani jedinci, kteří se dočkali dospělosti. Většinou to nedotáhli ani k padesátinám.

Templáři v tomto ohledu představovali výjimku. Zdraví jim sloužilo mnohem déle než jejich průměrným současníkům a mnozí z nich by se byli dožili věku jistě požehnaného, kdyby se proti nim nepostavili mocní nepřátelé. Poslední velmistr řádu Jacques de Molay byl upálen ve svých 70 letech, Geoffrei de Charney kráčel na popravu jako 63letý kmet. 

  • za jejich dobrou kondicí skrývala zdravá strava. Členové řádu se zavazovali dodržovat přesný jídelníček a jedli vždy ve dvou, aby se navzájem kontrolovali, zda opravdu jedí jen stanovenou porci
  • Maso se u templářů jedlo jen třikrát týdně, v některé dny se vařila hustá polévka z ovesných vloček a zeleniny. O pátcích byly zapovězeny veškeré živočišné výrobky včetně mléka a vajec, jako zákusek posloužilo ovoce pěstované ve vlastní zahradě. Templáři se mírnili i v pití alkoholu. Směli pít víno, ale ředili si ho vodou. 
  • Těmito stravovacími návyky se značně odlišovali od zbytku středověké společnosti, kde chudí lidé trpěli podvýživou a bohatí se živili ponejvíce tučným masem. Obezita, vysoký krevní tlak, cukrovka a dna byly největšími zabijáky vyšší vrstvy. 
  • Maso bylo v templářské stravě nahrazeno rybami a luštěninami, čímž do sebe rytíři dostali vzornou dávku potřebných minerálů i Omega-3 mastné kyseliny, které jim chránily srdce a cévy. Kromě toho si templáři osvojili hygienické návyky, ve středověku vesměs ojedinělé: před jídlem si myli ruce a jejich stůl musel být vždy potažen čistým ubrusem.
  • https://www.dotyk.cz/magazin/templari-dlouhovekost-strava-30001216.html
zobrazit více..
Loading...