Přemyslovci

Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev vymřela jako první - její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Spytihněv žil velkou část svého života uvězněný na hradě Přimda. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, byly v roce 1247.

Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.

  • Přemyslova situace v této době byla komplikována rozchodem s první manželkou Adlétou a novým sňatkem s Konstancií. Za jistý vrchol Přemyslova snažení bývá tradičně vykládán zisk Zlaté buly sicilské, privilegia upravujícího poměr českých zemí k Říši a zaručujícího dědičnost českého královského titulu 

V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého Václava III. v Olomouci dne 4. srpna 1306.

Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310-1436), Habsburkové (1436-1457), Jagellonci (1471-1526) a opět Habsburkové (1526-1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740-1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu - opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Klášter Porta Coeli

Po manželově smrti v roce 1230 se Konstancie věnovala zakladatelské činnosti. Přála si založit v Praze ženský cisterciácký klášter, a proto zakoupila od řádu německých rytířů kostel a další majetek v německé osadě Poříčí. Později však tento kostel s přilehlým dvorcem věnovala špitálu sv. Františka. Nakonec vytoužený klášter založila na Moravě: nejpozději roku 1233 (možná už o tři roky dříve) položila základ konventu Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova. Na svého královského syna Václava I. měla společně se svou nejmladší dcerou Anežkou zřejmě větší vliv, než manželka Kunhuta Štaufská. Královna vdova se snažila být prostředníkem při bratrských neshodách Václava a ctižádostivého Přemysla. Přemysl byl v roce 1239 pohřben v Porta Coeli, které matce společně s bratrem pomáhal založit. 

  • 1230 myšlenka na založení kláštera se zrodila již za života krále Přemysla Otakara I (†15.12. 1230). Založení uskutečnila královna Konstancie po smrti manžela za velké podpory obou svých synů Václava I (byl otec Přemysla Otakara II) a Přemysla 
  • 1232 počátek stavební aktivity 
  • 6. 2. 1233 podepsána listina s pečetí královny Konstancie, příchod prvního konventu
  • 31. 10. 1234 podepsána vlastní zakládací listina markrabětem Přemyslem 
  • 1239 posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie 
  • 6. 12. 1240 smrt královny Konstancie v Porta coeli a její pohřbení v bazilice 
  • 31. 10. 1234 podepsána vlastní zakládací listina markrabětem Přemyslem 
  • 1239 posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie 
  • 6. 12. 1240 smrt královny Konstancie v Porta coeli a její pohřbení v bazilice 
  • 13.-14. stol. rozvoj kláštera 
  • 1428-1436 sestry pobývají během husitských válek v klášteře cisterciaček na Starém Brně, zpustošení kláštera 
  • 1436-1465 abatyší se stává Alžběta IV, nazývána druhou zakladatelkou kláštera, obnova kláštera 
  • 1454 znovuvysvěcení baziliky 
  • 1619-1625 konvent pobývá za stavovských válek na hradě Pernštejně, při vpádu Švédů je klášter ostřelován, zmatky reformace zasáhly i komunitu v Porta coeli 
  • 17.-18. stol. i přes tyto události se klášter dál úspěšně rozvíjí, konvent čítá až 60 sester, vzniká dnešní stavební podoba kláštera a komplexu hospodářských budov 
  • 2. 3. 1782 vydán dekret o zrušení císařem Josefem II 
  • 19. 3. 1782 konvent 52 sester opouští klášter, bazilika přechází do správy farnosti klášterní budovy jsou prodány do soukromých rukou a přeměněny na textilní manufakturu 
  • 21. 6. 1861 ženský cisterciácký klášter v Marienthalu v Horní Lužici (Německo) zakoupil zrušený klášter Porta coeli a celé panství 
  • 1900 zahájena stavba nového konventního kostela 
  • 19. 5. 1901 brněnský biskup František Bauer vysvětil nový konventní kostel 
  • 23. 5. 1901 obnoven řeholní život v klášteře Porta coeli řádovými sestrami z Marienthalu 
  • 1920 probošt Bernhard Gícha s pěti řeholními sestrami odešel do dánského Allerslevu, aby tam založili nový klášter (dnes opatství Mariina Srdce v Sostrupu) 
  • 1950 zrušení kláštera komunistickým režimem, konvent se rozchází, část smí jako civilní osoby bydlet a pracovat ve vymezených prostorách 
  • 12. 11. 1989 slavnostní bohoslužba k příležitosti svatořečení Anežky České, dcery zakladatelky kláštera královny Konstancie, založena tradice každoročních poutí ke sv. Anežce 
  • 1989/90 obnovení řeholního života 
  • 2001 oslava 100. výročí znovuosídlení kláštera 

24.12.2020 Přemysl Otakar II. byl zcela bez pochyby jedním z nejvýznamnějších českých králů a ve své době to byl rozhodně jeden z nejmocnějších mužů Evropy. V pátek to bude přesně na den sedm set šedesát sedm let, co se stal českým králem oficiálně. Ale u moci byl mnohem dříve.

Přemysl dostal od svého otce na starost Moravské markrabství. Proč následovalo to, co následovalo, o tom se historikové přou dodnes. Víme jen, že Přemysl vytáhl proti svému otci Václavu I. a byl v tom mimořádně úspěšný. V jednu chvíli držel skoro celé Čechy, ale vlivem spojenců obou stran nakonec vyšel Přemyslův otec Václav z boje vítězně. Rebelové byli uvězněni... včetně Přemysla. Ten ale dostal poměrně rychle milost, i když ho jeho otec degradoval zpátky na moravského markraběte. 

https://g.cz/premysl-otakar-ii-vedel-ze-kdyz-budujete-risi-nemusite-hrat-vzdycky-ciste/?<br>

zobrazit více..
Loading...