Precese, precesní rok (platónský)

p>Velký platónský rok má 12 cyklů (platónských měsíců - eon nebo věk) po 2160 (někdy se uvádí 2150) rocích, tj 12 x 2160 = 25 920 (podle NASA přibližně 25 800) roků ( 12 x 30°), 2160 roků má 12 cyklů po 180 letech a 4 cykly po 540 letech - pokud se více cyklů protne do jednoho, dá se očekávat zánik starého a vznik nového (transformaci). Precese je součástí tzv. Milankovičových cyklů.
  • doba zlatá, stříbrná, bronzová a železná

Dny rovnodennosti (přechod do věku Lva a do věku Vodnáře) v průběhu precesního roku jsou spojené se zajišťováním dynamické rovnováhy na planety pomocí 4 živlů.

cs.wikipedia.org: Nejvýznamnějším vlivem způsobujícím precesi zemské osy je gravitační působení Měsíce a Slunce na zemské těleso. Protože Země nemá tvar koule, ale v prvním přiblížení tvar rotačního elipsoidu, snaží se Měsíc stočit osu zemského tělesa tak, aby se rovníková výduť Země dostala do roviny oběhu Měsíce kolem Země. Podobně gravitační síla Slunce se snaží stejným způsobem dostat rovníkovou výduť do roviny oběhu Země kolem Slunce (tedy do roviny ekliptiky). Oba tyto vlivy působí na Zemi, kterou si můžeme představit jako obrovský setrvačník, tak, že její osa vykonává precesní pohyb (vychyluje se ve směru kolmém na okamžitou polohu osy zemské rotace a zároveň kolmou na dvojici gravitačních sil působících na rovníkovou výduť). Tato rozhodující část precese zemské osy se nazývá lunisolární precese zemské osy. Současná hodnota posuvu jarního bodu je přibližně 50,40˝/rok, a to proti směru zdánlivého pohybu Slunce po nebeské sféře. Z této hodnoty asi 60 % připadá na gravitační vliv Měsíce a 40 % na vliv Slunce.

Osa dvojkužele, který přitom zemská osa opisuje, míří k pólu ekliptiky, který se nachází v souhvězdí Draka, vzdálen od světového pólu v současnosti o úhel 23°27´ (tj. o sklon zemského rovníku k rovině ekliptiky). Zemská osa pouze působením lunisolární precese by vykonala plný kruh za dobu 25 725 let (platónský rok).

Na Zemi však působí i ostatní planety. Jejich gravitačním vlivem se mění orientace roviny zemské dráhy v prostoru, a to tak, že sklon zemského rovníku k rovině ekliptiky se v současné době zmenšuje o 0,46˝/rok. Celkově se úhel mezi ekliptikou a zemským rovníkem mění v rozmezí od 21,92° do 24,30°, a to s periodou přibližně 40 000 let. V důsledku změny úhlu mezi ekliptikou a rovníkem se posouvá také jarní bod, a sice nyní o -0,12˝/rok (tedy proti smyslu lunisolární precese). Tato část precese zemské osy se nazývá planetární precese zemské osy.

Složením obou těchto složek dostaneme všeobecnou (generální) precesi zemské osy, při níž současná hodnota posunu jarního bodu činí 50,26˝/rok. Díky tomu se nebeský (světový) pól vrátí přibližně na dnešní místo za 25 800 let. Tuto periodu nazýváme Platónský rok.

4 cykly, které ovlivňují polohu hvězd na obloze, vhled hvězdného nebe:

  • denní rotace Země
  • roční pohyb Země kolem Slunce
  • precesní cyklus
  • pohyb sluneční soustavy včetně Země kolem středu Galaxie 
Planeta dýchá pulsuje a nasává vodu v souladu s precesním rokem, kterou následně vypustí a dojde k potopě světa (pokaždé v polovině precesního cyklu v den rovnodennosti jednou za 13 000 roků dojde k apokalypse - potopě). Voda nad a pod zemí (symbol Vodnáře) cyklicky pulsuje a řídí ji cyklický kyvadlový proces  (mezi souhvězdím Draka a Orionu), který je propojen s precesními cykly rovnodennosti (nástup věk Lva a Vodnáře). Nyní se voda z oceánů ztrácí, jako před Tsunami a následně dojde k jejím zmnožení (Viktor Schauberger). Minerál, který akumuluje vodu pod povrchem se jmenuje Ringwoodit - v přechodové zóně pláště v hloubce 410 do 660 km je jeden až třikrát ekvivalent vody ve světě.  Tento proces je provázán se "solární zábleskem" a transformací člověka (Vědomý člověk), který dokáže cyklické potopy světa harmonizovat, protože se propojí s kosmickým vědomím. Další faktorem, který je propojen s tím to procesem jsou vulkány.

Precesní rok:

Precesní rok má 12 věku (2160 roků) a dělí se dvě stejné poloviny: podzimní a zimní věky - temné období a jarní a letní věky - světlé období. Nové poznatky precesní astronomie potvrzují nejstarší starověké poznání, že kromě otáčení země kolem osy a rotace kolem slunce, dochází rovněž ke změnám vychýlení zemské osy v rámci jednoho "VELKÉHO ROKU", jak jej nazval Platón. Vlivem přitažlivosti slunce, měsíce aj. planet, opíše osa země přibližně za cca 26 000 let kružnici. To uvádí i staroindické védské cykly, jugy a mayský kalendář. Během platónského roku dochází k periodickým proměnám od doby zlaté, přes dobu stříbrnou, bronzovou k době železné (doba temnoty), spojené s největším odklonem země od středu vesmíru, matky života. 

Vývoj světa v precesi zemské osy - velký rok 26 000 let (přesně 25 725 let)

Zrod vyspělých civilizací je dle nových hypotéz předpokládán již před 40 000 lety. Poslední doba zlatého věku byla kolem roku 11 000 př. Kr. V této době změna klimatu ukončila dobu ledovou a tání ledovců vyvrcholilo asi 9 000 př. Kr. Potopa světa zaplavila nejvyspělejší centra a rozvrátila celý systém civilizace. Navazující kultury znaly precesní cyklus země a snažily se vstup do doby temna tlumit stavbou pyramid info, "generátorů" udržujících Théta info a vesmírné vědomí lidstva (6 500 př. Kr.). V pokračující době stříbrné vznikaly posvátné ochranné stavby a magické obřady. Ve středověku se stal silným ochranným zářičem proti temnotě kříž. info Přechod do astrálního světa matky vesmíru byl pro staré civilizace pokračováním bytí. Rizikem cesty bylo uvíznutí na zemiinfo, a proto byli zemřelí pečlivě vybaveni na cestu předměty, aby na cestě nestrádali. Ochranu před démony temnot vytvářely zářiče, nezbytné právě v době, kdy byly síly temna nejsilnější.  Schopnost šamanů umožňuje i dnes, na základě změněného stavu vědomí mozku, jeho napojení na paralelní světy, snad i na astrální svět. 

Od konce doby ledové po precesní rovnodennost 

Začátek doby temnoty kolem roku 500 př. Kr. (polovina mayského kalendáře) je spojen s významnými mysliteli (Buddha, Konfucius, Zenon aj.) a krátkým rozkvětem antické vzdělanosti. Ústup z doby vysokého vědění provázela ztráta schopností a moudrosti, až do dnešní temnoty duchovního úpadku a moci všehoschopných. Od precesní rovnodennosti má snad opět začít příliv moudrosti lidstva. Datem 21. 12. 2012 končí mayský kalendář a začíná doba návratu vědění a citu, podmíněná vesmírnou iniciací "mlčící většiny mozku". Rostoucí vědění a schopnosti provází duchovní hodnoty, humanismus a rozkvět civilizace. 

https://www.n-i-s.cz/cz/styl-zeme-v-precesi-zemske-osy/page/381/<br>

Rotační osa Země však vykonává precesní krouživý pohyb, kterým opisuje plášť kužele. Vlivem toho se mění poloha zmíněného jarního bodu, a tím pádem i poloha Slunce v době, kdy začíná první znamení. Jedna perioda, během které zemská osa vykoná celou jednu precesní otočku, se nazývá Platónský rok a trvá přibližně 25 800 let. Pokud toto číslo vydělíme dvanácti, vyjde hodnota 2 150 let, což je doba, za kterou dojde k posunu o jedno znamení. A to přibližně odpovídá současnému stavu, kdy od ustanovení znamení uběhlo již přes 2 000 let. Pokud se tedy člověk dnes narodí například ve znamení Berana, tak Slunce je ve skutečnosti teprve v souhvězdí Ryb. Roli hraje i fakt, že zodiakální souhvězdí na ekliptice fyzicky zabírají různě dlouhé úseky, neboť jsou různě velká, zatímco znamení jsou rovnoměrně rozmístěna po třiceti stupních, čili v některých dnech se znamení se souhvězdím může krýt, někdy je naopak zcela odděluje řada dní. Kromě toho na ekliptice leží ještě 13. souhvězdí, Hadonoš, které mezi znameními vůbec nefiguruje. 

https://www.hvezdarnaplzen.cz/2016/03/17/proc-znameni-zverokruhu-neodpovidaji-souhvezdim/

Vlivem jevu zvaného precese zemské osy totiž dochází ke zdánlivému posunu jarního bodu (a tedy i východu Slunce při jarní rovnodennosti) na pozadí souhvězdí ekliptiky. Nosiči nebes se tedy posunují z jednoho souhvězdí zvířetníku do druhého. Do stejného bodu se pak vracejí každých přibližně 26 000 let. Zdánlivě se tedy souhvězdí zodiaku pomalu posunují, otáčejí pod pevným křížem tvořeným spojnicemi rovnodennostních a slunovratových bodů:  

- souhvězdí Ryb (jarní rovnodennost)
- souhvězdí Blíženců (letní slunovrat)
- souhvězdí Panny (podzimní rovnodennost)
- souhvězdí Střelce (zimní slunovrat)

https://myty.cz/view.php?cisloclanku=2004020001

Menší posun pólů a následný spor

Před 26 000 lety nastal další posun pólů a došlo k malé změně ve vědomí. Tento posun se odehrál v bodě elipsy kmita-vého pohybu pólů, nazývaném precese rovnodennosti, ke kterému se opět přibližujeme nyní (menší elipsa A). Posun neproběhl ve velké míře, ale současná věda ho zazname­nala. Dva malé ovály jsou body, kde se vždy změny odehrávají, a v současnosti jsme opět znovu v bodě A.

V době posunu pólů se část Atlantidy přibližně ve velikosti poloviny Rhode Island potopila do moře. Na Atlantidě to zvedlo obrovskou vlnu strachu, protože si lidé mysleli, že přijdou o celý kontinent, jako se to stalo v Lemurii. V tomto období už z větší části ztratili svoji schopnost nahlížet do budoucnosti. Byli dlouho zmateni, protože si nebyli jisti, co nastane. Stovky let žili v neustálém strachu, ale pak pomalu strach opadal. Trvalo přes 200 let, než se začali znovu cítit bezpečně.

Když nakonec polevil strach z pozemských změn, Atlantida se nacházela o malinko dál za spodním oválem v bodě A. Ale paměť zůstávala. Po nějakou dobu se Atlanťané opět hezky vyví­jeli, ale pak se z čistého nebe přibližně před 13 000 až 16 000 lety k Zemi přiblížila kometa. Přestože byla kometa hluboko ve vesmíru, Atlanťané o ní věděli, protože byli daleko více pokroči­lejší, než jsme nyní v současnosti. Její příchod byl dosvědčen.

Na Atlantidě nastal veliký spor. Marťané, kteří byli v menšině, ačkoliv Atlantidu ovládali, chtěli kometu vymazat z oblohy svou laserovou technologií. Ale mezi lemurskou populací vzniklo veliké hnutí proti použití levohemisérové marťanské technolo­gie. Ženský aspekt řekl: "Tato kometa je Božím pořádkem a my bychom ji měli nechat, aby věci mohly přirozeně plynout. Nechť dopadne na Zemi. Ať se stane, co se má stát."

Samozřejmě že Marťané odpověděli: "Ne! Rozprášíme ji na obloze, máme velmi málo času, nebo nás všechny zabije." Po mnoha argumentech Marťané zdráhavě souhlasili, aby kometa dopadla na Zemi. Když přiletěla, zasvištěla atmosférou a spadla do Atlantského oceánu právě u západního pobřeží Atlantidy, blízko místa, kde je teď město Charleston v Jižní Karolíně. Tehdy bylo toto město na pobřeží oceánu. Zbytky této komety se dosud nacházejí na území čtyř států. Věda konečně potvrdila datum dopadu komety na období mezi 13 000 a 16 000 lety. Stále se nalé­zají její zbytky. Ačkoliv většina úlomků byla soustředěna blízko Charlestonu, jeden ze dvou největších kusů zároveň zasáhl hlavní ostrov Atlantidy v jihozápadní oblasti. Kometa po sobě zanechala na dně Atlantského oceánu dvě velké díry a mohla být zároveň dozajista příčinou potopení Atlantidy. V tuto dobu se ale potopa nekonala, nastala nejdříve o několik století později.

Marťanské osudové rozhodnutí

Kusy komety, které se zřítily do jihozápadní oblasti Atlan­tidy, narazily právě do místa, kde žili Marťané, a přivodili smrt velké části jejich populace. Marťané byli nejvíce dotčeni tím, že souhlasili, aby kometa dopadla. Pro ně to bylo příliš poni­žující a bolestné. Byl to počátek velké ztráty vědomí na Zemi. Bylo to jako zasazení stromu hořkosti, stejného stromu, s kte­rým žijeme v současnosti. Marťané řekli: "Je po všem. Právě jsme se s vámi rozvedli. Od této chvíle budeme dělat jen to, co chceme my. Můžete dělat, co chcete, ale naše vlastní životy si budeme vést my a svým osudem budeme vládnout my. A dál už vás nebudeme poslouchat." Tuto situaci jistě znáte. Vidíme to u rozvedených rodin po celém světě. A děti? Podívejte se na náš svět! My jsme děti!

Samozřejmě se Marťané rozhodli, že převezmou vládu nad Zemí. Nadvláda, marťanská styčná plocha s touto Reali­tou, rostla zároveň s jejich zlostí. Začali budovat stavební komplexy podobné, jaké před dlouhou dobou zkonstruovali na Marsu, aby znovu vytvořili syntetickou Mer-Ka-Bu. Jediným problémem bylo to, že poslední vytvořili před 50 000 po­zemskými lety a nyní si přesně nepamatovali, jak ji přesně vyrobit - ale mysleli si, že to dokážou. Postavili budovy a za­čali s experimentem. Tento pokus je přímo svázán z řetězem pokusů s Mer-Ka-Bou, který začal na Marsu před miliony lety. Později byl na Zemi proveden pokus v roce 1913, další v roce 1943 (nazvaný filadelfský experiment), následující v roce 1983 (nazvaný projekt Montauk) a o dalším se domnívám, že se ho pokusí udělat tento rok (1993) blízko ostrova Bimini. Tato data jsou okna v čase, která se v harmonickém sledu otevírají od prvopočátečního experimentu. Aby měly pokusy úspěch, musí být načasovány do těchto oken.

Pokud by Marťané uspěli s vytvořením umělé Mer-Ka-By, získali by absolutní kontrolu nad touto planetou, pokud by to byl jejich záměr. Byli by na této planetě schopni udělat komuko­liv cokoli, co by se jim zachtělo, ačkoliv by to nakonec zname­nalo i jejich vlastní zánik. Žádná vysoká bytost by neprosazo­vala nadvládu takovéhoto druhu nad ostatními, pokud skutečně rozumí Realitě.

Neúspěch marťanského pokusu s Mer-Ka-Bou

Marťané vybudovali na Atlantidě speciální stavby, připravili celý experiment a spustili spínač na zapnutí toku energie. Téměř vzápětí ale ztratili kontrolu nad celým experimentem, jako kdyby se propadali vesmírem a prostorem. Stupeň destrukce byl tak děsivý a hříšný, že nevím, jak ho vůbec popsat. V této Realitě sotva můžete udělat větší chybu než ztratit kontrolu nad vytvořenou syntetickou Mer-Ka-bou. Tento experiment způso­bil, že se roztrhl a otevřel otvor do nízkodimenzionálních rovin Země - ne do vyšších, ale do nižších. Uveďme analogii, lidské tělo má membrány uvnitř mezi různými částmi, jako je u srdce, žaludku, jater, očí a tak podobně. Pokud byste vzali do ruky nůž a rozřízli svůj žaludek, bylo by to jako rozpárání dimenzi­onálních úrovní Země. Různé aspekty ducha jsou odděleny od jiných těmito dimenzionálními membránami a jejich smyslem není smíchat oba aspekty dohromady. Účel krevní buňky je jiný než účel buňky žaludku.

Tito Marťané udělali něco, co téměř zabilo Zemi. Přírodní katastrofy jsou proti tomu nic, ačkoliv problémy, se kterými se dnes potýkáme, mají přímou návaznost na to, co bylo provedeno už dávno. S opravdovým pochopením a dostatkem lásky může být životní prostředí napraveno během jednoho dne. Avšak pokud by pokračoval tento experiment dál, byla by zničena Země navždy. Nemohli bychom nikdy znovu použít Zemi jako základnu pro rašení semen.

Marťané udělali velmi, velmi vážnou chybu. Tato ztracená kontrola nad polem Mer-Ka-By vypustila zástupy nízkodimen-zionálních duchů do vyšších dimenzionálních rovin Země. Tito duchové byli přinuceni vejít do světa, kterému nerozuměli a který neznali, a zažívali totálním strach. Museli žít - museli mít těla, tak vstoupili do lidí. Na Atlantidě jich byly stovky v každé osobě. Atlanťané nemohli zastavit jejich vstup do svých těl. Nakonec téměř každá osoba byla posedlá těmito bytostmi z jiné dimenze. Tito duchové byli také Pozemšťany, jako jsme my, ale byli velmi odlišní a přicházeli z jiné dimenzionální roviny. Byla to totální katastrofa - největší katastrofa na Zemi, co se kdy odehrála.

Rušivé dědictví - Bermudský trojúhelník

Marťanský pokus o ovládnutí světa proběhl na jednom z Atlantských ostrovů v oblasti, kterou nazýváme Bermudský trojúhelník. Na tomto místě je dnes na dně oceánu stavba, v níž jsou tři rotující elektromagnetická pole hvězdy-čtyřstěnu, nasazená na sebe a vytvářející tak obrovskou syntetickou Mer--Ka-Bu, která se táhne skrze oceán do hlubokého vesmíru a je zcela mimo kontrolu. Toto místo se nazývá Bermudský trojú­helník, protože vrchol jednoho čtyřstěnu - statického - vyču­huje ven z vody. Další dvě pole rotují proti sobě - a někdy se rychleji rotující pole obrátí opačně po směru hodinových ruči­ček, což je velmi nebezpečná situace. (Když říkáme po směru hodinových ručiček, myslíme tím zdroj pole, ne pole samotné. Pole samotné se jeví, že rotuje proti směru hodinových ručiček.) Pochopíte to, až se dozvíte více o Mer-Ka-Bě. Když rychlejší pole rotuje proti směru hodinových ručiček (z pohledu zdroje), je všechno v pořádku; ale když rotuje po směru hodinových ručiček (z pohledu zdroje), nastává deformace času a prostoru. V Bermudském trojúhelníku zmizelo mnoho letadel a lodí, protože doslova přešlo do jiné dimenzionální roviny, jelikož je toto pole mimo kontrolu.

Prvotní příčinou mnoha deformací na tomto světě - pokrou-cení vztahů mezi lidmi, jako jsou války, problémy s manželstvím, emocionální rozrušení atd. - je toto nevyrovnané pole. Toto pole nezpůsobuje jen deformaci na naší Zemi, ale zapříčiňuje defor­mace daleko, daleko, daleko ve vzdálených oblastech vesmíru, protože Realita je takovýmto způsobem konstruovaná. To je důvodem, proč bytosti nazývané Šediváci a další mimozemské bytosti, o nichž ve vhodné době budeme hovořit, se pokoušejí napravit to, co se stalo před dlouhou dobou. Je to velký problém přesahující daleko Zemi. Co udělali v Atlantidě, bylo naprosto proti galaktickému zákonu. Bylo to nelegální, ale oni to přesto udělali. Náprava bude zjednána, ale ne před rokem 2012. Není toho moc, co mimozemšťané mohou mezitím dělat, ale zkoušet to pravděpodobně budou. Nakonec ale budou mít úspěch.

https://matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=62&Itemid=372&limitstart=63

Precese a věk Vodnáře

Přechod do věku Vodnáře tedy znamená, že se osa naší Země posouvá z energetického vlivu souhvězdí ryb do energetického vlivu souhvězdí vodnáře. Protože se tato změna děje z pohledu člověka pomalu, ti kdo se narodily pod silnějším působením energie souhvězdí ryb, cítí nepohodu. Všichni musíme průběžně s postupující změnou své tělo a vědomí, které bylo zvyklé fungovat na energii ve frekvenci souhvězdí ryb, naučit fungovat ve frekvenci energie souhvězdí vodnáře.

Tak jednoduše se dá vysvětlit magický příchod věku vodnáře.

Pro úplnost ještě zmíním co je nutace. Když si představíme kruh, který nakreslí prodloužená zemská osa, uvidíme že je kružnice zvlněná. Vlnky "maluje"Měsíc. Jeho přitažlivost také působí na zemskou osu a tím se na kružnici precese, kterou osa "maluje" téměř 26000 let, tvoří vlnky "malované" Měsícem v průběhu jednotlivých roků. 

V Indii a Tibetu dělí kruh precese na časové úseky nazývané jugy.

Pouť časovými obdobími vyznačená kruhem precese rovnodennosti. Větší elipsa je cesta zemské osy.

Čtyři jugy - vzestupné a sestupné. 

Zjednodušeně řečeno, v období kdy se přibližujeme ke středu galaxie, naše vědomí se probouzí. Znamená to vyšší duchovní poznání a využívání podvědomých vzpomínek - plné duchovní probuzení. V období kdy se od středu galaxie vzdalujeme, naše vědomí usíná a my zapomínáme co už jsme poznali. Duchovní život ustává a věnujeme se hlavně fyzickému přežívání. Přechod nejkrajnějšímy body si neuvědomujeme a tak se vliv přibližování nebo vzdalování projeví v našem vědomí až po nějakém čase, tak jak je naznačeno malými elipsami A a C.

https://www.marta-l2.wbs.cz/Pachacuti-proroctvi-Mayu-precese.html<br>

OBDOBÍ PACHACUTI

Dle andských indiánských vizionářů náš svět vstoupil v r. 2012 do období Pachacuti, kdy je doslova "vše převráceno nohama vzhůru". Je to období velice těžké a náročné a má trvat nejméně do r. 2020. Vrcholem tohoto období má být rok 2018, kdy obrovské společenské, demografické a další změny mohou už dosáhnout rozměrů "katastrofy" kterou lidstvo už dávno nezažilo. Nicméně indiáni nevnímají Pachacuti jako apokalypsu, ale naopak jako velkou evoluční příležitost lidstva. Dle andských "vidoucích", jimž my říkáme medicinmani, nebo šamani, je tato doba nečekaných gigantických proměn lidstva nutným přechodovým obdobím. Žijeme totiž na konci velkého cyklu, který trval 26 tisíc let a přibližně v r. 2100 už se budeme nacházet ve zcela novém 26 tisíc let trvajícím cyklu.

Na konci každého takovéhoto cyklu prochází lidstvo a celá Země neuvěřitelně intenzivními změnami - staré je rozbořeno a z popela a trosek povstává zcela nový svět. Dle andských vizionářů není náš současný svět zdaleka první ani poslední. Indiáni navíc tvrdí, že my všichni v nitru velmi dobře cítíme, že žijeme v "době konce". Po skončení našeho věku přijde nová doba, neboli nový svět, který indiáni nazývají Taripay pacha. Je to doslova Doba poznání, nebo také "věk, kdy poznáme sebe sama". Tato doba se sice naprosto plně má projevit až po r. 2100, ale budeme do ní vcházet bezprostředně po konci "doby chaosu a prudkých změn", tedy už od r. 2021.

https://www.marta-l2.wbs.cz/Pachacuti-proroctvi-Mayu-precese.html

  • precesní bod jarní rovnodennosti - protíná se rovina ekliptiky a nebeský rovník - přechod z věku Ryb do věku Vodnáře
  • precesní bod podzimní rovnodennosti - protíná se rovina ekliptiky a nebeský rovník - - přechod z věku Panny do věku Lva

Slovo rovnodennost vyjadřuje to, že dny a noci jsou (v době rovnodennosti) stejně dlouhé.

Jarní rovnodennost nastává 21. března, což znamená, že v prvním jarním dni vidíme Slunce vycházet na ose jednoho souhvězdí a za 2 150 let vyjde v souhvězdí následujícím.

Tento pohyb se zdá být pomalý, protože Slunce se posune o jeden stupeň jednou za 75,1 let. Na obrázku lze vidět kružnici (pás) zvěrokruhu, kterým se Slunce pohybuje. To je rovina ekliptiky. Je zde také kružnice nebeského rovníku. Průsečík těchto kružnic nazýváme jarní bod. To je bod, ve kterém vychází Slunce v první jarní den. A jak jsme si již vysvětlili, Slunce se nyní přesouvá ze znamení Ryb do znamení Vodnáře. Tento přesun z jednoho znamení do druhého má své důsledky. Jsme tak vystaveni kosmickým vlivům odlišné povahy. A tyto vlivy působí přímo na všech úrovních projeveného života. Na fyzické úrovni, duševní i duchovní úrovni.

Každé znamení zvěrokruhu má svůj charakter. Pečeť, kterou se odlišuje od všech ostatních znamení.

Znamení Vodnáře symbolizuje postava člověka se džbánem. Také se mu říká Vodonoš. Ve skutečnosti vodu ze džbánu vylévá. Proto posvátná kniha Zohar říká: Všechny neobjevené nebeské poklady a všechna tajemství po generace skrytá se ve věku Vodnáře vyjeví. 

https://www.logon.media/cs/vek-vodnare-dvere-se-oteviraji<br>

Cyklus Fénixe

Celý tento koncept "nebeské cesty krále" odkazující na znovuzrození fénixe lze aplikovat na dlouhé kosmické cykly v rámci precesní aktivity střídání věků, přičemž sfinga jako strážce času ukotvuje jednotlivé věky vymezené vlivem precese v tzv.cyklu Velkého roku. Jednotlivé čtvrtiny tohoto roku byly kotvami celého cyklu v symbolickém vyjádření pevných znamení zodiaku-Býka, Lva, Orla-Štíra a Vodnáře-Člověka. Podle jistých informací lze soudit, že ikona sfingy představuje jakýsi symbolický organismus složený z prvků lva, orla, býka a člověka a vyjadřuje tak precesní cyklus definovaný cestou Slunce resp.slunečního boha napříč jednotlivými domy zodiaku. Můžeme ji tak chápat jako symbolického průvodce lidské evoluce v jednotlivých časových pásmech definovaných skrze precesní pohyb.


Jednotlivé precesní kotvy v podobě 4 zvířat zodiaku-Lva,Býka,Orla a Člověka-Vodnáře

V tomto kontextu předpokládám, že lví strážci Akeru představovali horizont sfingy a s největší pravděpodobností vymezovali půlkruh zahrnující časové období cca. 13.000 let rovnající se polovině velkého precesního cyklu.Toto období odpovídá seřazení slunovratů v jedné přímce s Galaxií a souvisí s procesem otevření tzv.slunovratových bran jež pravděpodobně stráží božští lví Akeru.John Major Jenkins zmíněná období bran slunovratu vymezuje v období éry roku 2000 n.l. a období 10 800 př.n.l.Obě éry vlastně vymezují vzestupný a sestupný cyklus v systému zodiaku a odkazují na zcela unikátní časová období aktivující proces galaktického probuzení v souvislosti s činností galaktického jádra.Spojují období na přelomu Lva a Panny a současné období na rozhraní věku Ryb a Vodnáře a vymezují tak kříž rovnodennosti a Galaxie, která je rovněž ekvivalentní k průsečíku osy slunovratu s přímkou Galaxie.


Lvi Akerové stráží místo zrození Horuse ve chvíli,kdy uroboros alfa-omega ukončuje cyklus

Seřazení osy slunovratu do jedné přímky s Galaxií v období věku Lva-10 800 př.n.l. započalo sestupnou fázi cyklu zodiaku a nastartovalo pád galaktického vědomí, který po 13 000 letech opět započne vzestupnou fázi v době počátku věku Vodnáře kolem roku 2012Dle mé interpretace zmíněná období jednak vymezují náš historický alfa-omega cyklus a rovněž časově ukotvují cyklus fénixe. Období návratu ptáka Bennu-fénixe dává badatel R.T.Rundle Clark do souvislosti s časovým horizontem 12 954 let, které odpovídá polovině precesního cyklu a je v naprosté shodě s předchozí interpretací.

Fénixův cyklus tak lze blíže specifikovat v rámci období v němž Slunce prochází šesti domy zodiaku, kdy začíná v době počátku věku Lva do započetí věku Vodnáře a završuje cestu boha Horuse napříč dlouhými věky ve chvíli otevření bran slunovratů mez věky Lva a Vodnáře. Celý precesní cyklus 26 000 let můžeme přirovnat k hvězdnému symbolu Urobora, jenž je rozdělen na vzestupnou a sestupnou fází fénixe o 13 000 letech v grafickém znázornění průběhu sinusoidy .


Vzestupný a sestupný cyklus fénixe jež vymezují brány slunovratu, Lev-Vodnář

Lví Akerové byli symbolizováni jako strážci horizontu, kdy střežili východ a západ slunce během denního cyklu, avšak celý tento proces lze vztáhnout, jak již bylo uvedeno výše, na velký precesní cyklus, kdy tito lvi střežili horizont vzestupné a sestupné fáze velkého cyklu precese (horizont sfingy) v místě tzv.bran slunovratu. Tyto specifické body můžeme definovat jako dva nulové body, kdy Slunce zapadá a vychází (proces vzkříšení fénixe), svět prochází sjednocením protikladů, brána světů je otevřená...

Seřazení slunovratu v jedné přímce s Galaxií v roce 2012

V současnosti se nacházíme na konci posledního-dvanáctého znamení Ryb a počátku věku Vodnáře resp.vzestupné fáze nového cyklu.Je to bod spojující alfu a omegu nebeského hada Urobora, který se v tento okamžik zakusuje do svého ocasu a signalizuje zrození Horuse-Parsifala?.v údolí mezi dvěma horami?.v místě, jenž střeží lvi Akeru.Završení velkého cyklu resp. čtyř časových kvadratur býka, lva, orla a člověka lze dle mého soudu vztáhnout na ikonu "lvího hada" jako pána Aeonu, který spojuje trůny čtyř zvířat zodiaku v rámci tradice Janovy Apokalypsy.

Lví had-Aion patrně představuje ideu času

Jak uvádějí staré egyptské texty je počátek věku Lva totožný s obdobím, kdy bohové dleli společně s lidmi ve svém království v době Zlatého věku, v době panování mocného Osirise a jeho nástupců v královské linii boha Horuse. Pravděpodobně na tuto vzdálenou éru symbolicky odkazoval fénixův heliopolský sloup jako symbol řádu světa a jako památka na dávné božské krále. Staré království Egypta kontinuálně navázalo na kulturní odkaz dávné Atlantis a těžilo z obrovské studnice vědomostí, jenž tato kultura uchovala. Zkáza Atlantis resp.nejstarší éra egyptské říše v období věku Lva patrně koliduje s obdobím přerušení královské linie následnictví a ukončení vlády božských králů.

https://www.matrix-2001.cz/clanek/tajemstvi-zeme-dvouocaseho-lva-aneb-prichod-parsifaluv-5-cyklus-fenixe-a-brany-slunovratu-2653

Když jsme si v článku "Holografická matrice" objasnili termín obratník, můžeme definovat základní cyklus projeveného universa - Velký cyklus. Má dvě základní fáze, vývojovou a stagnační. Jeho výchozím bodem A1 je Systém v neprojeveném stavu, nejzazším bodem B1 je obratník a cyklus je ukončen v bodě Ca1. Zde končí aktivní vývojová fáze. Bod Ca1 je bod A1, obohacen o Synergii z právě dokončené projevené fáze. Poté nastává fáze "zažívání", Systém prociťuje a zpracovává získané informace. Je to část cyklu od Ca1 přes pomyslný vnitřní obratník Bv do A2. V tomto úseku se Systém nevyvíjí, jde o fázi stagnace. Bodem A2 začíná nový Velký cyklus, nová fáze projevení se. Bod A2 je takzvaně "o patro výš". Tvoří, spolu s bodem A1, jeden závit obří systémové spirály.

Uvnitř tohoto Velkého cyklu je velké množství menších cyklů až po velmi malé cykly, tvořené např. jednotlivou periodou kmitu světla. Pro aktuální dění v naší galaxii bude nezbytné zmínit vztah mezi některými středními a malými cykly. Takovým středním cyklem je např. otočení naší galaxie Mléčné dráhy kolem své osy, cca 225 miliónů let, ve vztahu k menšímu, precesnímu cyklu zemské osy. Cyklus precese rovnodenností představuje otočení Slunce kolem hvězdy Alcyon, respektive "spirály Alcyonu" (M45) cca 26 000 let. Během tohoto oběhu se vychyluje osa Země tam a zpět. V důsledku náklonu zemské osy dochází na Zemi 2x za precesní cyklus k přepólování zemských pólů. Tím je pochopitelně dána maximální délka kontinuálního civilizačního období (cca 13 000 let). Takové střídání jednotlivých cyklů je "v životě" projeveného Systému běžnou záležitostí. Odchýlení od takového normálu se děje na počátku rozdělení Systému, v událostech kolem obratníku a v závěru cyklu (opětovné spojení do jednoty).

Vzájemné otáčení všech cyklů vůči sobě se řídí holografickými synchronizačními pravidly. Pokud je třeba vykonat nějakou systémovou změnu nebo naopak vykompenzovat projev svobodné vůle, provede se to právě adekvátní změnou otáčení jednotlivých cyklů (elasticita časových rámců). Tím je vždy zaručeno dodržení Základního plánu bez omezování svobodné vůle v Zónách svobodné vůle (koexistence "osudu" a "svobodné vůle"). Na otáčení cyklů vůči sobě je kromě jejich vzájemné rychlosti důležitá i jejich fáze. Počáteční fáze jednotlivých cyklů se setkají v blízkosti obratníku, polovině vývojové části Velkého cyklu. Tehdy např. dokončí svůj oběh kolem své osy galaxie MD, obdobím Ryb bude dokončen další precesní cyklus zemské osy a oběhem Země kolem Slunce i jeden pozemský rok. V tomto bodě je možný tzv. Kvantový skok všech 9 dimenzí - událost hodná obratníku. Pokusím se těmto událostem věnovat samostatný článek.

Stejně, jako u elektromagnetického nebo zvukového vlnění mezi jednotlivými cykly vzniká interference - výsledný obraz (holografická informace). Je to komplexní hodnota, nesoucí informaci o jednotlivých složkách, jednotlivých cyklech. Je to velmi důležitá zpětnovazební hodnota. Pokud se z této výsledné informace zachová jen nepatrná část, lze z ní pomocí algoritmů holografické extrapolace získat plnou původní informaci. O tom se podrobněji zmíním v článku "Buněčná paměť".

https://www.pentablue.net/temata/07002.html

zobrazit více..
Loading...