Nimiru (Nibiru, Planeta X)

Průlety Nimiru (Planeta X)

Tee: Nibiru je desátou planetou a je odpovědná za cyklická pozemská kataklysmata v intervalech asi 6115 let (pouze jednou za 6115 let se přiblíží k Zemi)

  • 113 519 př. n. l kolize Země s Nimiru, Zlom ve vývoji Atlantidy nastal tehdy, když atlantští vědci objevili v jižní Americe, v Antarktidě (tehdy bez ledového příkrovu) a v západní části Severní Ameriky ruiny měst. Jednalo se o pozůstatky civilizací, působí-cích na Zemi ještě před kolizí s Nimiru před asi 115 000 lety. Podle českého badatele Ivo Wiesnera prvním střetem s Nibiru (Nimiru) prošla Země kolem roku 113 519 př. n.l. Náraz Zemi odmrštil dál od Slunce, došlo ke ztrátě frekvence a ztrátě Světla, zkrácení dne a k silnému ochlazení. Vznikly také různá pohoří, Himaláje, zanikly různé kontinenty. Také legenda o Atlantidě či Noemova archa během povodně spadá do účinků Nibiru. Při tomto kataklyzmatu došlo také, jakkoli neuvěřitelně to zní, k převrácení pólů Země. O této události mluví např. řada egyptských textů, na které se odkazují i pozdější římští historikové a o téměř totožných událostech mluví i čínské texty. V Harrisově papyru se píše o kosmickém otřesu, po kterém došlo k překocení Země, takže jih se stal severem a východ západem a Země se otáčela v opačném směru. O změně východů Slunce se zmiňuje také Platón v dialogu "Politikos" - změna byla prý provázena velkou potopou, při níž zahynulo mnoho lidí.

každý třetí cyklus, počínaje rokem 70 714 př.Kr., způsobuje kataklysmata s globálním ničivým účinkem,

  • 52 369 př. n. l. Postihlo zejména východní Pacifik, oblast Atlantidy téměř minulo (První kataklyzma se mělo odehrát asi před 55 000 lety- E. Cayce, H. P. Blavatská i egyptská Kniha mrtvých hovoří o čtyřech etapách vývoje a zániku Atlantidy)
  • 34 024 př. n. l. je totožný s druhou, babylonskou potopou světa
  • 27 909 př. n. l. se hlavní ostrov rozpadl na sedm větších a neznámý počet menších ostrůvků - Druhá etapa ničení Atlantidy - Velký odklon vědomí
  • 21 794př. n. l.

Podle Wiesnera došlo k překocení osy Země nejméně třikrát, a to v letech 15 679, 9 564 a 3 449 př. n. l. Každý z těchto 3 cyklů se projevil změnou rychlosti otáčení Země, tedy délkou dne, docházelo i ke změně polohy a rychlosti oběhu vůči Slunci. Jako příčinu, která ho vedla k podobným závěrům, uvádí mimo jiné vlastnosti Nimiru - obrovskou hmotnost, rychlost, úhel, ve kterém její oběžná dráha protíná ekliptiku Země a intenzitu magnetického pole, která je podle něj stonásobně vyšší, než intenzita zemského magnetického pole.

  • 15 679 př. n. l. došlo k prolomení Gibraltarské úžiny, tsunami zasáhly hluboko do nitra pevniny a naplnily Středozemní moře do jeho nynější podoby - znamenalo nejničivější ránu do týlu Atlantské civilizace. Většina ostrovů atlantské říše zmizela beze stop a díky vzestupu hladiny Atlantiku nejméně o 100 m byla zatopena i většina sídlišť na okrajovém šelfu
  • 9 564 př. n. l. poslední dva ostrovy patřící k Atlantidě byly pohřbeny - poslední etapě zániku Atlantidy (uvádí i H. P. Blavatská, která vycházela z komentářů bonnských mnichů ke Knize Dhyanů)
  • 3 449 př. n. l. Současníkem Atlantidy bylo také Velké společenství Světla, zahrnující přibližně oblast Íránu, Iráku, Pákistánu, Afghánistánu, Indie, Arábie a východní Afriky. Centrem duchovním i správním bylo souostroví Rutas, které zaniklo během kataklyzmat, vyvolaných průletem Nimiru. Národ Suerů, obývající tuto oblast, byl mírumilovný, výhradně duchovního zaměření.
  • 2 666 n.l. další trojnásobný ničivý cyklus globálního dosahu

Stoupání mořské hladiny podle NASA bylo výraznější před 19 000 let; před 14,6 - 13,5 tisíci let; 11,5 - 11 tisíci let a před 8,2 až 7,6 tisíci let. https://www.osel.cz/5424-skotaceni-svetoveho-oceanu-v-zaveru-doby-ledove.html

Analýzy naznačují, že postupné zvedání hladiny světového oceánu v průměru o 1 metr za století bylo přerušeno dvěma "skoky" - před 14,3 až 12,8 tisíci lety a před 11,5 až 8,8 tisíci lety, kdy voda stoupala v průměru o 2,5 m za sto let. Na tento výsledek se můžeme v podstatě dívat i jako na prudké oteplení, které po prvních 1 500 letech bylo na dalších 1 300 let přerušeno jakýmsi návratem doby ledové - mladším dryasem. A po něm opět pokračovalo dalších 2 700 let (na obrázku dva světle žluté pásy oddělené světle zeleným). Chladný mladší dryas tak představuje "delší anomálii" v dlouhodobé éře vskutku extrémního, lidmi nezpůsobeného globálního oteplení :), které se někdy nazývá i Bolling-Allerod perioda podle dánského jezera Bolling na Jutském poloostrově a názvu dánského samosprávného celku.

"Naše odhady vzestupu hladin jsou sice nižší, než uvádějí studie z jednotlivých lokalit, ale jsou statisticky velmi hodnověrné. Pomáhají lépe pochopit, jak se měnil objem ledu v důsledku tání ledovců na konci poslední doby ledové," vyzdvihuje výsledky šéfka výzkumného týmu Jennifer Stanfordová. Její kolega Eelco Rohling dodává: "Nové poznatky budou využity k upřesnění modelů klimatického systému Země a pomohou zlepšit předpovědi změn úrovně mořské hladiny v souvislosti s globální změnou klimatu."

zobrazit více..
Loading...