Mor

p>První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330. V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, tedy ve městech, která měla čilý obchodní styk s asijským východem. Toho roku mor zasáhl také vojsko krymských Tatarů podporovaných Benátčany, kteří obléhali janovský přístav Kaffa na krymském pobřeží. Janovská obchodní flotila s nakaženými přistála v říjnu téhož roku v sicilské Messině. V samotném Janově a taktéž v Benátkách se mor poprvé objevil na přelomu let 1347/1348. Z Itálie se šířil během roku 1348 a 1349 do jižní Francie a odtud na Pyrenejský poloostrov, na sever Francie a na Britské ostrovy, ale také na sever od Alp do jižního Německa a středního Podunají. Na Balkán se souběžně šířila nákaza z Řecka. Koncem roku 1349 již byla morem nakažena polovina Evropy. Do roku 1352 se pak dostala nákaza i do severovýchodní Evropy, východních částí Skandinávie a skončila ve východní Evropě.

Tato vlna moru, která prošla celou Evropu, nebyla rozhodně vlnou poslední. V následujícím století se vracela ve zhruba dvacetiletých intervalech, nikdy už ale nezasáhla celou Evropu. Po 15. století se útoky moru na Evropu zpomalily, mezi větší epidemie z té doby patří např. Velký londýnský mor v letech 1665-1666, mor v Itálii 1629-1631 nebo vídeňský v roce 1679, který roku 1680 zasáhl i České země a vyžádal si zde na 100 000 obětí. Poslední významný výskyt moru v západní Evropě je epidemie v Marseille v letech 1720-1721. Poslední epidemie v Čechách a na Moravě byla v letech 1713-1715. V Praze si tato epidemie vyžádala 12-13 000 obětí, tedy asi 1/4 populace.
Mor se do Evropy často šířil z Osmanské říše. V roce 1771 propukla velká morová epidemie v Moskvě. Mor se poprvé objevil mezi ruskými vojáky na bojišti rusko-turecké války a přes Ukrajinu se dostal až do Moskvy, kde si vyžádal přibližně 100 000 obětí. Poslední velká epidemie moru na evropské půdě zasáhla roku 1813 Bukurešť, kam se dostala z tureckého Istanbulu
Třetí morová pandemie vypukla v 19. století v Číně, kde si vyžádala miliony obětí, a postupně se rozšířila na všechny kontinenty včetně Severní Ameriky.

Mor je 14. století byl směsí dýmějového a krvácivého moru (přenášela se lidským dotykem). v té době byli obviňováni židé (byl to nástroj jak legálně trestat židy, protože jim dlužily peníze, někde tyto čistky nastali ještě před příchodem moru - zabiji věřitele, abych nemusel platit dluh). Toto se odehrálo ve stovce měst Francie, Itálie, Německa a Švýcarska (vraždění židů).

Ve 14. století si lidé mysleli, že přijde apokalypsa, nestarali se o dobytek ani nesklízeli úrodu, neodklízeli mrtvá těla a nastal hladomor, nebyl žádný pořádek. Italská společnost nastala morální úpadek (1348, Benátky, zemřelo 90 000 lidí). Černá smrt zachvátila celou Evropu. Mor byl tam, kudy vedli obchodní cesty a Italové tak importovali tuto nemoc do dalších částí Evropy. Šíření moru spustilo etnickou nenávist. Mor se rozšířil do sídla papeže do Avigňonu (Klement 7, během 6 týdnu pohřbili 11 000 lidí, polovina obyvatel), evropská křižovatka. Skoro 50 % populace zemřelo.

Byl to důsledek smrti templářů (kdy panovník žil na dluh - blahobyt a nechtěl je platit, proto byli zničení)? V roce 1314 si vyřkl svou z kletbu i Jacques de Molay.

ordinoval pacientům v pokročilém stádiu pastu ze smůly stromů, kořene bílé lilie, sušených lidských exkrementů (dál na vřed rány), neúčinkovalo to

lidská krev, sušená stolice a jiné exkrementy lidského těla, jejich destiláty mohou mít zázračnou moc (ozdravná činnost těla), která je mohla uzdravit

Strach z moru vedl k lhostejnosti, byli vyděšení a vystrašení, rozpadali se rodiny. Lidé si mysleli, že mor na ně seslal pro morální úpadek (podobně jako Egypťany a Izraelity).

flagelanti (pochodující nemocní) přispěli k šíření moru

Václav Cílek (18.3.202): Justiniánův mor se vracel po 20 letech, černá smrt se vracela každých 8 - 10 roků, ta pravidelnost je zajímavá a někdy se hledá souvislost se slunečními cykly, které ovlivňují počasí (11 a 20- letý). Černý mor (1348) v některých částech Evropy vyhubil cca 50 % populace