Michal Kořan

PhDr., Ing., Mgr. Michal Kořan Ph.D. (26.5.1977) výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, přednášející na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, politolog, zástupce výkonného ředitele, Aspen Institute Central Europe, Praha, řídí think tank Global Arena Research Institute (GARI), který se věnuje zpracování velkých dat. V rámci toho spustili projekt "Beyond", který má za cíl monitorovat, analyzovat a také rozšiřovat povědomí o multilaterálních aktivitách v souvislosti s covid-19.

tel: 549 494 718
e-mail: koran@fss.muni.cz 

Politolog Michal Kořan spolu s dvěma kolegy z USA a Dánska vypracoval šest scénářů vývoje světa s důrazem na změny v globální ekonomice, na digitalizaci a změnu dodavatelských řetězců. V současné době pracujeme s datovými projekcemi různých hospodářských odvětví (jako například vývoj poptávky a ceny oceli, automobilový průmysl, doprava a letectví) do roku 2022 a v závislosti na modelaci jednotlivých parametrů vycházejí křivky globálního hospodářského vývoje ve tvaru od písmene L (tedy velmi pomalé, pokud vůbec nějaké ozdravení), přes písmeno W, U až k optimistickému scénáři s křivkou ve tvaru V. Nejoptimističtější projekce zatím říkají, že předkrizové hodnoty globálního hospodářského výkonu bychom mohli dosáhnout až ke konci roku 2022.

Hlavní trendy budoucího globálního vývoje s koronavirem v patách

Krizí prochází zcela odlišně, než většina tradičních odvětví, digitálně-technologičtí giganti, ať už v Číně nebo v USA. Zatím na koronavirové krizi vydělávají a využívají své momentálně neochvějné postavení k dalším akvizicím menších zranitelných společností a prosazování svých dlouhodobých zájmů vůči regulátorům a státu

V 6 scénářích vysvětluje, jaké české firmy mohou v novém světě uspět, nebo proč je možné, že ropné firmy se v budoucnu stanou motorem zelené ekonomiky. Nečekají nás lehké časy a ty nebudou mít krátkého trvání do hry budou vstupovat zásadní nejistoty a neznámé, které se týkají tří oblastí:

  • nadále zůstává utajena povaha viru, povaha jeho budoucích mutací a otázka (ne)úspěchu při tvorbě vakcíny  
  • reakce vlád, mezinárodních institucí a celého byznysového sektoru: bude převažovat cesta egoismu, ochranářství, nacionalizace, regionalizace, omezování rizik i za cenu dlouhodobé hospodářské stagnace/propadu, nebo se pokusíme o návrat k větší otevřenosti s potenciálně vyššími dlouhodobějšími zisky, ale s vyšší zranitelností vůči cyklickým epidemickým návratům? 
  • reakce společnosti: jak zahýbe celá situace s důvěrou v instituce, v politiku, v osobní kontakt, v cestování? Převáží snaha spořit a pracovat pro stabilnější zaměstnavatele (velké korporace či stát), nebo se společnost otřepe a odváží se pustit do riskantnějších osobních i profesních rozhodnutí? Zůstane v západních společnostech zachována důvěra v hodnoty a normy, které nás provázely posledních sto let? 

Hlavní dělící linie spatřuji mezi podniky s vysokou technologickou/digitální přidanou hodnotou, průmyslem a službami. Bez ohledu na to, v jaké oblasti se podnik angažuje, bych si ale v období následujících dvou let počínal velmi konzervativně 

16.11.2020 Ačkoliv koronavirová pandemie zdaleka neskončila, politolog Michal Kořan si je jistý, že České republice se bude v měnícím a tříštícím se řádu světa hůře dýchat. Vinou rozpadající se důvěry lidí v instituce, změny dodavatelských řetězců a vzniku nových nacionalizovaných států bude pro Česko, jako malou zemi ze středu Evropy, složitější si vydobýt své místo v rozdrobeném světě.

https://domaci.ihned.cz/c1-66840930-pokud-se-nestane-zazrak-cesko-vyjde-z-koronavirove-pandemie-extremne-spatne-tvrdi-politolog-koran<br>

Trendy, které odhalila epidemie koronaviru (13.5.2020)?

  • nesmírnou sofistikovanost, komplexitu a hlavně zranitelnost globálně provázané ekonomiky. V posledních týdnech sílí hlasy po regionalizaci, nacionalizaci či dokonce lokalizaci dodavatelských řetězců. Jejich přerušení citelně ohrozilo mnoho dodavatelů i odběratelů, hovoří se o potřebě soběstačnosti v kritických odvětvích (léčiva či potraviny) a o nutnosti přesunu větší části dodavatelských řetězců blíže k zákazníkům. 
  • bude docházet k proměně dodavatelských řetězců (rozpojení americko-čínské hospodářské provázanosti, deglobalizace), již nyní dochází přesunu výroby z Číny do jiných částí Asie
  • rozvinuté technologie, digitalizace a umělá inteligence umožní větší lokalizaci výroby i služeb bez omezení jejich dostupnosti či zvýšení ceny. 
  • nejvíce na tomto trendu budou ztrácet nerozvinuté či rozvíjející se země, země periferie, semiperiferie ale i střední a východní Evropa
  • v digitálním světě předpokládáme naopak další posun globalizace a stále větší podíl digitální globalizace na světové ekonomice 
  • pandemie posílila instinkty směrem k nacionalizaci mezinárodní politiky a tyto instinkty posílily i v americké administrativě 
  • USA se nyní v souvislosti s pandemií nacházejí v takovém stavu politického rozkladu, že energii případného nového vedení Spojených států naprosto pohltí úsilí o napravení těch klíčových ran a jizev, které se teď otevírají. USA jsou zachváceny bezprecedentními spory mezi jednotlivými státy, mezi guvernéry a federální vládou, spory uvnitř stran
  • postupné oslabování multilaterálního globálního řádu (strukturálním trend, význam globálních institucí slábne)
  • základ poválečného multilaterálního uspořádání, tedy transatlantismus, bohužel nadále měkne a drolí se pod tíhou současné hospodářské a politické situace ve světě 
  • racionální a logický argument, že s globální krizí těchto rozměrů je možné se vyrovnat jen globálně, nikoli lokálně či regionálně, na druhé straně ale spatřujeme neochotu a neschopnost se na mezinárodní spolupráci skutečně domluvit 
  • čeká nás zásadní proměna globálního řádu, nebude to revoluce, ale pokračování trendu oslabování současné multilaterální struktury. Budou výjimky, myslím, že role Mezinárodního světového fondu či Světové banky v dohledné době oslabovat nebude, ale obecně, to povědomí, že svět by se měl de-nacionalizovat a spět k hlubší formě mezinárodní spolupráce, to se vytrácí
  • dojde k vytváření nové, paralelní - třeba částečně digitální - multilaterální struktury, více živelné a inspirované hnutími zespoda, pokud by mělo dojít pouze k rozkladu multilateralismu a dravé re-nacionalizaci či re-regionalizaci mezinárodních vztahů, bude to mít pro naši společnost, politiku a bezpečnost naprosto fatální důsledky
  • pokud nové technologie umožní lokalizaci a lepší distribuci výroby (například sdílení výrobních kapacit, mobilní robotická výroba, 3D tiskárny a podobně), pak je v dlouhodobém horizontu nepravděpodobné, že by klasická výroba byla hnacím motorem globalizace, jak tomu bylo v předchozích dekádách
  • jednou z dimenzí, která bude nadále tahounem globální hospodářské výměny, bude digitální svět, svět dat a digitálních služeb 
  • Ropa zůstane ještě několik desetiletí klíčovou surovinou, ale to neznamená, že se její cena musí vrátit do období před rokem 2015 - 2016, kdy ji zasáhla poslední cenová krize před pandemií (nyní se zdá, že je vrchol globální poptávky dokonce už možná za námi)
  • Pokud dojde ke krachům severoamerických producentů, bude znamenat návrat americké geopolitické a vojenské pozornosti k oblasti Blízkého východu a Perského zálivu (geopolitické ohnisko napětí)
  • Není jasné, jaký dopad bude mít nízká poptávka a cena ropy na obnovitelné zdroje energií - na jedné straně je možné, že nedostatek prostředků, poptávky i politického zájmu odsune dekarbonizaci hospodářství na vedlejší - či rovnou slepou - kolej. Na straně druhé je možné, že velké ropné společnosti přesunou svou pozornost tímto směrem a budou zde investovat.
  • Evropa je závislá na ne-evropských technologiích - koronavirová krize ještě více zdůrazní strukturální nepřipravenost Evropy na digitalizovanou budoucnost 

V jednom scénáři upozorňujeme na možnost posílení role velkých korporací, protože budou představovat bezpečnější přístav pro zaměstnance. Například nyní vidíme v souvislosti s užíváním dat a technologií společností Google a Apple jejich další prorůstání se společností. V tomto scénáři poukazujeme na riziko "korporátního dirigismu" a na snížení konkurence mezi nimi, což by patrně vedlo ke snížení objemu investic do inovací a postupnému snižování růstu, zisku i propadu hodnot na světových trzích. Otevřenou otázkou pochopitelně zůstává budoucí míra zdanění, kdy státy budou hledat jakoukoli možnou cestu k prostředkům, kterých se nebude dostávat. 

V jiném scénáři naopak vidíme trend snižování role korporací. Dlouhá období nucené izolace promění postoj lidí k práci a k životu, lidé budou méně ochotní obětovat svou práci a čas pro materiální zisky v korporacích, dojde k odlivu práce z kanceláří, k omezení byznysového cestování. V tomto scénáři očekáváme větší atomizaci a individualizaci profesního života, lidé budou mít větší kontrolu nad vlastním profesním osudem. Tzv. "gig economy" (práce pro služby jako je Uber, kdy lidé nejsou zaměstnanci - pozn. red.) a sdílená ekonomika se stane trvanlivějším a jistějším druhem hospodářských aktivit. Korporace sice zůstanou nadále významnými aktéry, ale dojde k umenšení jejich role, způsob managementu v nich bude více distribuovaný, a to globálně, což by mohlo vést k vyšší vzdělanosti a profesionalizaci v rozvíjejících se zemích. V témže scénáři se také můžete setkat s de-urbanizací, odlivem korporátních zaměstnanců z měst a návratem normálnějšího života do nich.

v jednom ze scénářů například odhadujeme, že sociálně progresivní (v Americe liberální, v Evropě sociálně-demokratické) ideologické proudy oslabí, neboť posílení role státu, přerozdělování a zdanění přesáhne i jejich nejdivočejší sny.

Při cyklickém návratu pandemie a dlouhodobých mimořádných opatřeních vidíme možnost prohlubující se deziluze se současnými elitami, které vzešly z demokratických voleb, ale zároveň se neobjevuje žádná žádoucí alternativa. Výsledkem je pokračující odtažitost společností od politické a občanské participace, méně kontroly nad volenými zástupci, méně zájmu o jejich práci. To vše ústí ve smrtící spirálu nezájmu a nekontrolované moci. Nekonala by se tedy žádná revoluce nebo kataklysmatický sešup, ale různě rychlé změlčování a hnití liberálně-demokratických hodnot.

Západní" vlády se přibližují autoritářským režimům zejména stran užívání moderních technologií: spíše, než aby se vlády pokoušely osvojit si a podpořit vznik "digitální občanské společnosti", digitální technologie jsou - podobně jako v Číně - používány hlavně pro kontrolu, špehování a regulaci společnosti. Západní demokracie se také stanou zranitelnější vůči technologickým nástrojům autoritářských zemí. 

Dalším - negativním - scénářem je atomizace společností, uvnitř států, napříč hranicemi. Občané budou cítit, že instituce (ať už mezinárodní či domácí), od nichž očekávaly podporu a ochranu, selhaly. Ale digitální prostředí umožní vznik jakýchsi paralelních sub-kultur a komunit, které by byly transnacionální povahy, organizovaly by se podél sociálních, kulturních, politických či ekonomických zájmů, nikoli podle zažitých národních či politických vzorců. Tyto transnacionální digitální komunity mohou začít vytvářet hluboké a nepředvídatelné hospodářské a politické sféry, mimo dosah národních vlád a mezinárodních institucí. Takový vývoj by vedl k nerovnoměrnému, nepředvídatelnému, ale místy rychlému a silnému růstu. Tyto sítě by byly schopny reagovat na požadavky svých "členů" efektivněji a rychleji, tradiční vládní instituce by více zaostávaly za tímto vývojem a stále větší část života by se začala odehrávat zcela mimo tradiční politické a hospodářské regulatorní rámce. Tedy alespoň do té doby, než by došlo k radikální přeměně vládních a regulatorních institucí.

  • tento vývoj by zanechal ještě hlubší rozdělení společnosti na ty, kteří z podobného vývoje profitují a na ty, kteří se ocitnou na špatné straně digitální propasti. A těch bude hodně. 
  • https://zahranicni.ihned.cz/c1-66763430-navrat-k-normalu-ve-svetove-ekonomice-nejdriv-za-dva-roky-ale-i-tak-to-bude-jiny-svet-rika-politolog-koran
zobrazit více..
Loading...