PhDr. Marian Jelínek, Ph.D.
PhDr. Marian Jelínek, Ph.D.
Marian Jelínek (1963), mentální kouč sportovců i managerů. více
Marian Jelínek pracoval s Jaromírem Jágrem, brankář z NHL Petr Mrázek mu děkuje za překonání těžkého období a tenistce Karolíně Plíškové pomáhá v jejím boji s psychikou. Jako hokejový trenér získal se svým týmem zlato na mistrovství světa 2005. Dvakrát vyhrál ligu s hokejovou Spartou. V nové knize Vnitřní svět vítězů ukazuje, kudy vede cesta. S našimi problémy prý souvisí i to, že žijeme v blahobytu. Marian Jelínek má kromě fakulty tělovýchovy má také doktorát z filozofie. www.marianjelinek.cz
Marian Jelínek, myšlenky, názory:
- Doba blahobytu (důsledky popisuje Calhounův experiment) nám vzala výstupy z komfortních zón, a proto nezvládáme neúspěch (tlak na výkon a výsledek je přitom stále větší a nebezpečnější), proto roste počet sebevražd a spotřeba antidepresiv (řešíme vnější explicitní svět, který se stane jedem a zapomínáme na sebe), tento problém je zejména v západních zemích, kde je blahobyt (smetánka společnosti protože je pohodlná neodolná, chudí takový problém nemají).
- Je důležitý cíl (za jakoukoliv cenu) a ne cesta, která je způsobem myšlení nejen politiků.
- Psychoentropické myšlenky (zlé myšlenky, negace, ty jsi to pokazil, strach, lenost, ego atd. -to jsou myšlenky, které nechceme a drtí nás) na jejich rozptýlení je nutná mentální a psychická kontinuální práce, perfekcionista je věčně nespokojený, je důležitá rovnováha (spokojenost, nespokojenost) s těmito myšlenka i nutné vstoupit do dialogu (jedna z technik)
- Řízený dialog pomůže zbavit se myšlenek, které nechceme a které nám ubližují.
- Klíčovou roli hraje rodina, která ale tak někdy trochu selhává.
- Doba blahobytu nám vzala výstupy z komfortních zón, a proto nezvládáme neúspěch (tlak na výkon a výsledek je přitom stále větší a nebezpečnější), proto roste počet sebevražd a spotřeba antidepresiv (řešíme vnější explicitní svět, který se stane jedem a zapomínáme na sebe), tento problém je zejména v západních zemích, kde je blahobyt (smetánka společnosti protože je pohodlná neodolná, chudí takový problém nemají).
- My se neznáme a neumíme sami se sebou pracovat, podle Jelínka je klíčové milovat to, co člověk dělá, a to i v drobnostech. Milovat život.
- Jed není o látce a ale o jejím množství (Paracelsus), řeším intenzitu (nikoliv věc).
- Pokud chci vrchol, je důležité být v nějaké normalitě a z toho vyskočit do vrcholu (K. Plíšková).
- Důležité je soustavně pracovat na své fyzické a psychické odolnosti (resilienci) a vystoupit ze své komfortní zóny (kdy se nám nedaří a musíme hledat cestu jak se vyrovnat do rovnováhy).
- Pokud chci pracovat s vnějším světem, nesmím si připouštět parametry této doby (stres je takový jaký si připustím, stres není mimo nás, ale v nás a je spuštěný vnějšími parametry).
- Když si vnější parametry pustím do svého vnitřního světa, stávají se jedem a díky tomu se nějak chovám (reakce na vnější prvky je důležitá pro citlivější, zejména ženy, někteří lidé jsou splachovací, ti to neřeší).
- Digitální doba je taková, každý se ke všemu na sociálních sítích vyjadřuje, každý sportovec zpěvák atd. s tím musí počítat (proto je nutné pracovat se svým subjektivním světem, protože není odolný proti vnějšímu tlaku a neúspěchu).
- Obezita (ale také otylost, nadváha, diabetes atd.) , důležité je učit lidi pracovat s limitami potravin.
- S fyzickým tělem již pracujeme ale co ten "subjektivní svět" (neumíme pracovat se stresem, obavami, pokud se tak děje v 15 - 16 letech, tak je to na úrovni rodiny, kdy děti nejsou vystaveny vnějšímu prostředí a nedokáží se bránit kritice vnějšího světa), dětství je klíčové pro získání (ne)odolnosti subjektivního světa, vytváří se podmínkami, ve kterých dítě vyrůstá (zodpovídá za to prostředí, rodiče, rodina, škola, společnost atd.).
- Dnes je krize rodiny, dochází k zanedbávání děti, nejsou tak odolné a vystavené vnějšímu prostředí (příkladem je jim sociální digitální prostředí).
- Roste nám IQ a vědomosti a my se nestaráme o emoční věci (máme emoční matrici, ta je někdy přínosem, někdy škodí).
- Důležité je si uvědomit jak fungují emoce a rozum (rozumové argumenty) .
- Myšlenka (informace) musí otěhotnět aby vedla k akci (v případě akce přebírá sílu emoce).
- Kdysi akci přebírala informace a my jsme se dostali za bod zlomu, kdy si zjistíte informace kdekoliv a není to pro nás stimul k akci (a tu musím dostat přes emoci, např. vím že jsem tlustý, vím co s tím mám dělat a nic s tím nedělám).
- Člověk se nechová logicky, neřiďme ho logickými argumenty (pro většinu jsou to emoce, emotivní prožitek), ale emočně (když něco mám rád, něco mě baví, tak tam neřeším výstup z komfortní zóny, ale když bych to měl dělat i když mě to nebaví, tak to se mě nechce).
- Motivujte hladovou lvici nebo lva k lovu (je to jednoduché, uvidí antilopu a utíká), motivujte přežranou lvici k lovu (a už to nefunguje a v takovém stavu se nacházíme my lidé trvale, my nemusíme, ale můžeme na rozdíl od hladové lvice)!
- Podobný princip platí u poznání, zkrátka u všeho (hladový má zájem, přežraný ne).
- Ti co dosahují úspěchy (vrcholoví sportovci) jsou dva druhy: mě to baví, nebo jsem dříč (symbióza racionální a emoční).
- Jágra baví extrémně hokej a chce od něj hodně (obětuje pro něj vše a chce peníze a slávu) - obecně platí: milujme život a chtějme od něho co nejvíc (role: otec, matka, práce, sport, koníček) v určitých rolích mohu emoční hodnoty zvedat a může na nich pracovat.
- Emoční kotva např. v práci (práce mě sice nebaví ale je super kolektiv, parta, pěkné prostředí, cestování, společenská prestiž atd.) jsou tam tedy důvody racionální (peníze, auto, byt, blízko do práce ) a emoční (vztahy, kolektiv, prostředí).
- Ideální nastavení člověka pro dnešek, aby netrpěl entropickými myšlenkami (deprese, syndrom vyhoření a to co se na mě valí) je, že má v rovnováze (mě to baví, miluji to - emoce a chci od toho nejvíc -rozum).
- Nemůže se dostat (mě to baví, miluji to - emoce a chci od toho nejvíc -rozum) do "činnostní závislosti"? Pokud jsou výsledky, není to závislost (otázkou jakou cenu za to zaplatí....zdraví atd.???), která se projevuje jedem.
- Souboj protikladů (jin a jang, muž a žena, rozum a emoce) o kterých mluví i K.G. JUNG, pro nás to bylo odtažité a neumíme to uchopit do praxe.
- Dělat něco co mě baví a být v tom nejlepší vytváří harmonický zdravý přístup k životu, kdy potřebujete výsledky (emoční vazba k cestě a ne k cíli).
- Je důležitý cíl (za jakoukoliv cenu) a ne cesta, je způsob myšlení nejen politiků.
- Jsou dva typy myšlenek a emocí (potěšení emočně vyprchává, radost), Jágr má při hraní hokeje radost a honí se za potěšením (góly, peníze, masáž ega atd.), které vyprchává (pokud jsem závislý pouze na potěšení, tak mě to ovládá, když nemám peníze, góly atd.).
Jak pečovat o vnitřní svět?
A proč by měla být vláda hodnocená podle toho, jak se lidem opravdu žije (index štěstí) a jak jsou šťastní?
zobrazit více..