Lesní požáry

Lesní požáry

Oheň a požáry (rozklad lesa zkrátí proces rozkladu mrtvého lesa) a oheň vše recykluje a vrací minerály zpět do půdy (proces regenerace a znovuzrození), za požárem následuje čilý ruch nového růstu a tím udržují zdraví přírodních biotopů (místo stagnaci bez požárů dochází díky divokým požárům k regeneraci).

Společným jmenovatelem těchto požárů (Kalifornie, Aljaška, Sibiř nebo Brazílie v roce 2019) je extrémní počasí, jež jim nahrává − sucho, nízká vlhkost, silný vítr a vysoké teploty, 

  • Koloběh usazenin a růstu fytoplanktonu.
  • Oheň, počasí, voda a led (Živly) se propojují a udržují tak koloběh života, vše je vzájemně propojené v dynamické rovnováze.
  • Požáry jsou součástí přirozeného regeneračního cyklu planety a člověk by se měl adaptovat na tyto cykly.

V Evropě požáry lesa vznikaly zejména kvůli nevhodnému chování lidí a požár způsobil jen škody, chaos a byl považován za jednoznačně negativní. Evropané přitom obecně vnímají krajinu jako zahradu, kterou kultivují a kde nemají požáry co dělat. Jenže jinde ve světě jsou požáry naopak vnímány jako součást dění v krajině, které pro ni může mít přínos.  

Oblasti zasažené opakovanými (cyklickými) požáry

  • Amazonie
  • Afrika
  • Austrálie
  • Kanada
  • Rusko (Tajga)
  • Kalifornie (USA)

Podpora ekosystému podle vědců (např. oblasti zasažené požáry)

Z hlediska snížení negativních dopadů hromadného vymírání jsou klíčové zdravé populace mrchožroutů (jejich výskyt se může v postižených oblastech podpořit odstřelem divočáků) . Ty nezanedbatelnou část těl zkonzumují ještě předtím, než dojde k jejich rozkladu, což brání otravě půdy a nárůstu bakterií, což by mohlo na životě ohrozit přeživší zástupce ohrožených druhů. více

Amazonské pralesy

15.9.2020 Další environmentální katastrofa tohoto roku. Brazilský Pantanal, tropická oblast známá divokou přírodou, postihly nejhorší požáry za více než 47 let. Ohrožena je nejen vegetace, ale i řada živočišných druhů.

Kvůli suchu a odlesňování jsou letošní požáry ničivější než ty loňské. Přitom sezona požárů má teprve začít. Podle odborníků se tak situace v následujících týdnech může ještě zhoršit.

Situace v oblasti byla tak kritická, že vláda vyhlásila v červnu 120denní zákaz rozdělávání ohňů v Amazonii a Pantanalu. Souběžně s tím armáda zahájila i vojenskou operaci s cílem zabránit komerčnímu odlesňování, které je hlavní příčinou požárů v Brazílii.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/obrazy-nedozirne-zkazy-obri-pozar-zmenil-nejvetsi-mokrad-v-horici-vezeni-119870#

28.3.2020 Podle studie zveřejněné 10. března tohoto roku hrozí zánik amazonského deštného pralesa do roku 2070. V případě amazonského deštného lesa bychom mohli být do 50 let svědky dosažení tzv. bodu zvratu, z něhož již není návratu, a původní ekosystém deštného lesa by se mohl postupně začít měnit v savanu s roztroušenými stromy a travními společenstvy. Je pravděpodobné, že by společně s touto přeměnou došlo ke snížení produkce kyslíku i ke snížení pojímání oxidu uhličitého, které v současné době zajišťují rozsáhlé deštné lesy.

  • Ekosystémy, v nichž žije velké množství rostlinných a živočišných druhů ve vzájemných vazbách, odolnější vůči nenadálým změnám. Naopak ekosystémy s jedním nebo dvěma vůdčími druhy jsou ke změnám a zničení mnohem náchylnější (např. afričtí sloni, kteří jsou významnými přenašeči semen na dlouhé vzdálenosti. Hrají roli i v rozšiřování jiných živočišných druhů a během svých dlouhých migračních poutí utváří krajinu. Pokud by tato zvířata vymřela, bude to mít na podobu africké krajiny nevídaný dopad v relativně krátkém čase). Naopak v ekosystémech s bohatou druhovou diverzitou, v nichž organismy žijí ve vzájemně propojených vztazích, nemusí mít nutně ztráta jeho druhu fatální následky. Na jeho místo totiž může nastoupit druh jiný a zaplnit tak vzniklou mezeru v již fungujících potravních vztazích. Pravděpodobnost, že se takový ekosystém dostane do tzv. bodu zlomu, je výrazně nižší.
  • Požár, který zachvátil Amazonii, zničil 906 000 hektarů lesa. Podobně tomu tak bylo i v Austrálii na přelomu roku, kdy rozsáhlé požáry zničily jednu pětinu všech australských lesů a zabily přes miliardu zvířat.
  • Vědci se obávají, že se velké lesní ekosystémy mohou nacházet na pokraji kolapsu nebo těsně před pomyslným bodem zvratu, po jehož překročení už nemusí být návratu. Požáry a kácení deštných lesů nenávratně ničí původní lesní stanoviště a výrazným způsobem snižují i druhovou diverzitu. Pokud nezačneme konat, mohou i ty největší a nejvýznamnější ekosystémy doznat destruktivních a nenávratných změn v horizontu několika málo desetiletí.

10.3.2020 Amazonský prales rychle ztrácí svou absorpční schopnost, dokonce s větší intenzitou než v případě tropických lesů v subsaharské Africe. Potvrdil to tým desítek afrických a evropských vědců, který sledoval údaje o úmrtnosti i růstu stromů napříč jedenácti africkými zeměmi. Své údaje pak porovnali s daty, která byla získána díky podobným měřením v 50 oblastech Amazonského deštného pralesa. Stromům se daří díky zvýšenému obsahu CO2 v ovzduší, protože rychleji rostou v oblastech bohatých na uhlík. Bohužel díky suchu a požárům stromů ubývá rychleji, než jak stačí dorůstat. Modely lesů v Africe pro příštích 20 let ukázaly, že do roku 2030 tamní lesy prořídnou o 14 procent.

  • https://techfocus.cz/veda-vesmir/1907-amazonsky-prales-nebude-jiz-za-15-let-schopen-cistit-ovzdusi.html?

Austrálie

rok 2019 byl v Austrálii vůbec nejteplejší a nejsušší v historii − průměrná teplota byla o 1,5 stupně Celsia vyšší, než je dlouhodobý teplotní průměr z let 1961 až 1990. Druhým nejteplejším rokem byl 2013, následován léty 2005, 2018 a 2017.  Austrálie hoří už od září 2019. Za tu dobu shořela oblast větší než Švýcarsko (10,3 milionu hektarů) a cca 1 miliarda zvířat zahynula podle odhadů při požárech. Některá z těch, jež přežila, mohou mít potíže se sháněním potravy. Ohně narušily celé ekosystémy.  

14.1.2020 Současné australské požáry jsou podle vědců předzvěstí budoucnosti naší planety. Pokud průměrná teplota stoupne o 3 stupně nad úroveň před započetím industrializace, budou podobné katastrofy běžným jevem. V Austrálii stoupá průměrná teplota rychleji než ve zbytku světa. Ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí je zde nárůst o 1,4 °C, celosvětový průměr je 1,1 °C. Vědci varují, že po zvýšení o pouhé 2 stupně dojde ke katastrofálním a nevratným změnám. Globální oteplování neznamená jen tání ledovců a sucho. "Právě jsme svědky toho, jaké budou běžné podmínky ve světě zahřátém o tři stupně,"

  • Ohně z konce loňského roku a začátku letošního jsou podle něj předzvěstí ještě horších přírodních pohrom, které přijdou společně s rostoucími teplotami. "Mám strach, že narazíme na podobné 'megaplameny', jaké zasáhly Kalifornii, když se menší požáry spojily do jednoho." 

9.1.2020 Goldman Sachs Group: Lesní požáry, které už v Austrálii sežehly oblast větší než Irsko, budou nadále stlačovat australskou ekonomiku. Bezprostřední ekonomické dopady budou na soukromé investice a zemědělskou produkci, v příštích měsících se projeví i tlak na cestovní ruch. Částečně to budou kompenzovat vyšší fiskální výdaje (Bloomberg) 

Požární mapy zobrazují umístění aktivně hořících ohňů po celém světě každý měsíc na základě pozorování ze spektrálního spektrometru MODIS na satelitu Terra NASA . Barvy jsou založeny na počtu (nikoli velikosti) požárů pozorovaných v oblasti o rozloze 1 000 čtverečních kilometrů. Bílé pixely ukazují nejvyšší konec počtu - až 30 požárů v ploše 1 000 čtverečních kilometrů denně. Oranžové pixely ukazují až 10 požárů, zatímco červené oblasti ukazují jen 1 oheň denně.

Rusko

21.7.2020 Jen od začátku roku shořelo podle organizace Greenpeace v Rusku přes 4,6 milionu hektarů lesů. Hasičům a dobrovolníkům v boji s požáry nepomáhá ani počasí. Ještě minulý měsíc panovaly na Sibiři teploty kolem 38 stupňů Celsia a foukal silný vítr. Poslední dny sice teploty klesly, ale deště, který by pomohl s hašením, zůstává poskrovnu.

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/sibir-nici-pozary-od-zacatku-roku-shorelo-pres-ctyri-a-pul-milionu-hektaru-lesa-40331183#

Požáry, zprávy z tisku:

21.7.2021 Americký západ musí rychle pochopit, že proti ohni musí bojovat ohněm. Jinak shoří.

  • Ústředním bodem strategických opatření je adaptace. Tedy naučit se s realitou rizika ohně žít a efektivně pracovat. Nebránit požárům, ale kontrolovat je a využívat ke zvýšení odolnosti krajiny. Návod pak podtrhuje slovy: "Musíme spálit Západ, abychom ho zachránili." 
  • Snaha pojmenovat hlavní příčinu problému jako změnu klimatu se ale míjí praktickým účinkem. Ano, vražedné teploty nebo úmorné sucho k projevům klimatické změny nepochybně patří. Ale požáry nevzniknou tam, kde nemá co hořet. A zrovna v Kalifornii skladují v krajině suchou biomasu na oheň zhruba od roku 1910. Protože od té doby proti nim aktivně bojují a brání jim ve vzniku a šíření.
  • Zapomněli, že požáry tu byly vždy nedílnou součástí přírodních dějů. Historicky, lokálně, tu přibližně každých 24 měsíců přirozeně vzniklé ohně pročistily zem od seschlé trávy, listového opadu, starých stromů. Proces to možná byl, vnímáno lidskou optikou, destruktivní. Nicméně pro zdejší vyprahlé ekosystémy stejně prospěšný, stejně jako třeba vydatný déšť. 
  • Oheň byl regeneračním činitelem, oživující půdu živinami a podporující nový růst svěží zeleně. Probírka a otevření zapojeného porostu, vydatné hnojení, podpora růstu a kvetení. 
  • Domorodí obyvatelé, indiáni, chápali, že řízeným vypalováním chrání i své osady. Protože kde už je vypáleno - a nemá co hořet - tam požár prostě nevznikne. V průběhu 19. století pak kolonisté pronikající na západ USA zatočili nejdřív s indiány, a posléze, po založení federálního úřadu Lesní správy, i s ohněm.
  • Požáry přestaly být vnímány v jakkoliv pozitivním smyslu, staly se jen ničivým živlem, který musí být zadupán do země a uhašen. Území, jejichž existence byla ekologicky jasně nastavena na dvouletý cyklus požárů a pravidelného vypalování, pak hořela nanejvýš jednou za 15-30 let, pokud vůbec.
  • Celá Kalifornie je přitom přepestrým souborem regionů, kde by mělo hořet víceméně pravidelně, ale mnohde nehořelo sto let. To už je pořádný "požárový dluh". A velká spousta naakumulovaného paliva. Kterému pak stačí jen málo: setrvalé horko a sucho, blesk nebo trocha lidské neopatrnosti. 
  • Změnit takové mentální nastavení není snadné, a žádá si odbourání řady zažitých dogmat. Třeba představy, že příroda amerického západu byla před příchodem osadníků "panensky" netknutá. Nebyla.

  • Úspěšnost vypalování závisela na správně zodpovězených otázkách kdy, jak, a proč. Což je asi ten největší zádrhel, který praktici z Lesní správy pociťují. K tomu, aby vypalování "fungovalo", bránilo vzniku dalších požárů, chránilo obydlí, vytvářelo pestrou mozaiku biotopů a prospívalo lokální biodiverzitě, dokázalo vytvářet vlhké plošky méně hořlavého území a celkově zvyšovalo resilenci krajiny apod., jsou zapotřebí zkušenosti. Správný řízený požár vypaluje spíš podrost, nešplhá se do korun stromů. Ty by se naopak neintenzivním kontrolovaným ohněm měly stát odolnější.

  • V současnosti stojí v Kalifornii 645 000 domácností v územích, které jsou k požárům extrémně náchylné a kde je riziko vzniku ohně "velmi vysoké".  

  • Proč tu tedy, v logické reakci, nepodporují kontrolované vypalování? Znamenalo by to strávit spoustu nepříjemných věcí: to, že nynější vzhled lesů a porostů nemá s někdejší přírodní předlohou mnoho společného; že krajinu tu lidé a oheň formovali už dávno, že vzdorovat síle ohně není vždy žádoucí. Že není možné stavět vilky a ranče všude tam, kde se lidem zlíbí. Že pojišťovny by v případě přijetí této proti-požární strategie nemusely akceptovat vzniklé škody ohněm v "hořlavém" území. Že se musí proměnit management hospodaření na lesních a nelesních plochách, že je třeba zvyknout si na nekomfortní kouř a dým.

  • Jinými slovy, že je třeba se adaptovat. Tak daleko zatím v Kalifornii nedospěli a univerzálním hromosvodem jejich potíží s megapožáry jsou "klimatické změny". Ty pochopitelně ničivému ohni příhodně nahrávají, ale rozhodně nejsou jeho příčinou. A tak zatímco zpohodlnělí Kaliforňané módně přechází na nízkouhlíkový trendy-životní styl, elektromobilitu a zbavují se plastových brček, v lesích za jejich domy se dál akumuluje palivo. Vyčkávání ale jen oddaluje a zhoršuje to, co jednou nevyhnutelně přijde.

  • https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/americky-zapad-musi-rychle-pochopit-ze-proti-ohni-musi-bojovat-ohnem.jinak-shori?

20.7.2021 Oheň sužuje stát na severozápadě USA dva týdny. Popelem již lehla převážně lesní oblast o rozloze větší než Los Angeles. Požár je tak rozsáhlý, že ovlivňuje i počasí. Bootleg, jak se požáru v USA přezdívá podle přilehlých pramenů, dosud způsobil rychlé změny směru i síly větru a dalších faktorů, jež zapříčinily šíření plamenů v korunách stromů. Kvůli rozfoukání žhavých uhlíků vznikly i menší požáry v okolí.

S požárem, který již sežehl oblast o více než 1214 kilometrech čtverečních, bojuje přes dva tisíce požárníků. Pod kontrolou mají asi čtvrtinu požáru. Jde o jeden z osmdesáti velkých požárů, které se rozmohly napříč třinácti americkými státy. V Oregonu hoří především v Národním lese Fremont-Winema, domově prastarých lesů i několika ohrožených živočišných druhů.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/oregon-v-plamenech-hori-prastare-lesy-sila-pozaru-ovlivnuje-pocasi-170172#

19.2.2021 Každý rok v Kalifornii pustoší tisíce požárů stovky tisíc hektarů půdy. Dešifrovat, jak dobře se v průběhu času zotavují velké řádky vegetace, může být ze země těžké. Nové radarové mapy nyní odhalují mozaiku ničení a opětovného růstu rostlin po více než deseti letech požárů v Angeles National Forest a dalších oblastech poblíž Los Angeles.

Výzkumné letadlo NASA vybavené radarovými přístroji, známé jako UAVSAR, letělo v letech 2010 až 2020 několikrát nad jižní Kalifornií a vytvořilo podrobnou mapu terénu níže. Vysíláním mikrovlnných pulzů směrem k povrchu Země a měřením signálů, které se odrážejí zpět, mohou přístroje detekovat změny výšky povrchu o několik milimetrů. Jsou také citliví na vlhkost, říká Yunling Lou, radarový inženýr v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA v Pasadeně v Kalifornii. Výsledné mapy dokážou rozlišit oblasti se stromy a křovinnou kapparou od holé Země.

Lou a její kolegové vyvíjejí přístup k barevnému kódování map podle roku, aby bylo možné sledovat rozsáhlé změny vegetace a sledovat obnovu lesů a křovin po ničivých požárech. Oblasti s vegetací se v roce 2010 objeví červené, zelené v roce 2017 a modré v roce 2020. Když jsou tři mapy položeny na sebe, vyprávějí příběh ztráty a opětovného růstu. Například Rybí oheň 2016 zničil vegetaci, která byla přítomna v roce 2010 a do roku 2017 nebo 2020 nerostla, takže se na složené mapě stále jeví jako červená. Oblast postižená požárem Bobcat 2020 se zobrazuje žlutě: Vegetace byla přítomna v letech 2010 a 2017 (červená a zelená se kombinují, aby se vytvořila žlutá), ale ne 2020.

https://www.sciencenews.org/article/color-coded-radar-maps-california-wildfire-destruction?
zobrazit více..
Loading...