Laschamp Event, geomagnetická exkurze

Laschamp Event, geomagnetická exkurze

Naše planeta má úžasný magnetický štít, který nás všechny chrání před naprostou většinou nebezpečného záření vesmíru. Tenhle štít sice vydržel miliardy let, není ale úplně stabilní. Jeho síla kolísá v průběhu věků a čas od času se přepóluje, tj. severní magnetický pól si vymění místo s jižním magnetickým pólem. K nejmladšímu z "velkých" překlopení magnetického pole, kterému se říká událost Brunhes-Matuyama, došlo asi před 780 tisíci lety. Samotné překlopení bylo zřejmě dost rychlé a trvalo asi několik desítek až 200 let. 

  • Mono Lake a odehrála se přibližně před 34 tisíciletími.
  • Laschamp Event se odehrála přibližně před 41 tisíci lety, v té době došlo na Zemi k výrazným klimatickým změnám (ochlazení), na jihu nynější Itálie explodoval supervulkán Campi Flegrei a vyhynuli neandertálci.
  • Několik studií se pokusilo spojit minulé změny pólů s masovým vymíráním - což naznačuje, že by některé přepólování a jeho průběh mohli způsobovat společně s tím zvýšenou vulkanickou činnost.
  • Podobných událostí, jako událost Laschamp, se od přepólování Brunhes-Matuyama odehrálo asi 15. 
  • Před a během Laschampsovy exkurze, která poukazuje na náhlé ochlazení na místech od Austrálie po Andy. Překvapivě nejintenzivnější účinky nenastaly během skutečného obrácení pólu, zjistil tým, ale během několika stovek let, které k němu vedly, a to před asi 42 300 až 41 600 lety. Během skutečného obrácení bylo pole jen asi o 28 procent tak silné jako dnes. Ale během tohoto přechodného období se síla pole zmenšila na přibližně 6 procent jeho současné síly.
  • V době po Laschampské události se množství radioaktivního uhlíku 14 v atmosféře zvýšilo, což vědci přisuzují výraznému oslabení ochranné funkce magnetického pole. Země tak nebyla chráněná před kosmickým zářením, které dohromady s nízkou sluneční aktivitou způsobující změny v klimatu mohlo výrazně ovlivnit podmínky života na Zemi.
  • Magnetosféra Země, tedy oblast kolem planety, které dominuje magnetické pole Země, při přehození pólů zeslábne. Australský tým odhaduje, že během posledního obratu byla jeho síla jen asi 6 % jeho aktuální síly. Když toto pole zeslábne, pronikne do atmosféry mnohem více kosmického záření a zvýší úroveň radioaktivity uhlíku 14.
  • Asi před 42 000 lety byla Země sužována zvláštními událostmi a jeho magnetické pole se zhroutilo. Ledové příkrovy vyrostli napříč Severní Amerikou, Austrálií a Andami. Větrné pásy se posunuly přes Tichý a Jižní oceán. Austrálii zasáhlo prodloužené sucho; že největší savci tohoto kontinentu vyhynuli. Lidé se vydali do jeskyní, aby vytvořili okrové barvy. Neandertálci nadobro zemřeli. 

Magnetické pole Země za posledních 170 let oslabilo asi o 9% a vědci tvrdí, že může přijít další převrácení. Taková situace by mohla mít dramatický účinek, v neposlední řadě devastací elektrických sítí a satelitních sítí. 

Geomagnetická exkurze

Geomagnetickou exkurzi je třeba odlišit od geomagnetického obratu, který Země podle vědců pamatuje naposledy před asi 780 000 lety (událost Brunhes-Matuyama). Při geomagnetickém obratu na rozdíl od exkurze dochází k permanentnímu otočení magnetických pólů. Severní se tedy vymění s jižním a zůstane tam až do dalšího magnetického obratu. Při geomagnetické exkurzi se přepólování nepovede. Póly si zpravidla vymění místa jen na pro parametry geologické historie Země krátkou dobu a pak se zase vrátí. Doprovodné efekty tak mohou trvat kratší dobu a nemusí být z hlediska dějin Země tak významné, ale na druhou stranu mohou být rychlejší.

Laschampsova exkurze (Laschamp Event)

Magnetické pole není něco, na co by se dalo moc spoléhat. Naznačuje to epizoda, která se odehrála přibližně před 41 tisíci lety a do vědeckých prací vstoupila od názvem Laschamp Event. Geofyzik Norbert Nowaczyk z Helmholtz Zentrum Potsdam, který nedávno studoval stopy této události v sedimentech ze dna Černého moře, o tom říká: "Tehdy došlo ke krátkodobé změně geometrie zemského magnetického pole, která trvala jen přibližně 440 let a intenzita pole při tom klesla na čtvrtinu dnešní běžné hodnoty. Vlastní přepólování přitom trvalo pouhých 250 let a magnetické pole mělo po tu dobu jen pět procent dnešní intenzity. Kvůli tomu Země prakticky ztratila svůj ochranný štít a tvrdé záření mohlo dopadat až k povrchu."

Existence Laschamp Event je známá už téměř půl století, data získaná z černomořských sedimentů ale dovolila zpřesnit její časový průběh. Porovnáním s výsledky získanými na jiných místech planety (Grónsko, Havaj) se podařilo prokázat, že šlo o celoplanetární jev, kdy si zemské magnetické póly nakrátko vyměnily místa, aby se pak zase vrátily zpět. Pozdější studie odhalily další takovou epizodu v době ještě o nějaké to tisíciletí bližší: říká se jí Mono Lake a odehrála se přibližně před 34 tisíciletími. 

Ve zhruba stejné době, kdy se projevila Laschamp Event, došlo na Zemi k výrazným klimatickým změnám, na jihu nynější Itálie explodoval supervulkán Campi Flegrei a vyhynuli neandertálci. Jestli a jak spolu tyto jevy souvisejí, se zatím nepodařilo prokázat, za téměř jisté se však považuje, že tvrdé kosmické záření pronikající až na povrch může způsobovat genetické mutace, nebo dokonce vymírání druhů. Někteří vědci se domnívají, že mělo vliv i na evoluci našeho druhu. V dnešní době by dramatické rozkolísání geomagnetického pole navíc mohlo ovlivňovat elektroniku, telekomunikace a energetickou infrastrukturu.

  • Země a veškerý život na ní byly podle vědců vystaveny vysoké koncentraci škodlivého kosmického záření. Docházelo k elektrickým bouřím a naši předci mohli na obloze sledovat polární záře i na místech, kde by se za normálních okolností nemohly objevit.
  • Víme o masivních nárůstech ledových příkrovů v Severní Americe, dramatických posunech pásů tropických dešťů v západním Pacifiku, větrných pásů i sucha v Austrálii. Změny v životním prostředí, které potenciálně zrychlují růst ledových příkrovů a přispívali i k vyhynutí australské megafauny.
  • V ledových jádrech z Grónska byla identifikována zvláštní, staletá série ložisek izotopů berylia-10, pocházející z Laschampovy exkurze před 42 000 lety. Takové izotopy vznikají, když kosmické paprsky naráží na horní atmosféru; v geologickém záznamu označují časy, kdy Země zaznamenala zmenšené magnetické pole a někdy i sluneční změny.
  • Větší působení kosmického záření společně s nízkou solární aktivitou mohly podle vědců změnit klima atmosférické podmínky na planetě do té míry, že ke všem výše zmiňovaným změnám života na Zemi mohlo skutečně dojít v přímém důsledku těchto událostí.
  • Záznamy z ledových jader naznačují, že takové poklesy sluneční aktivity, známé jako "velká sluneční minima", se shodovaly s Laschampsovou exkurzí. 
  • Lidé se podle nich v jeskyních mohli skrývat před škodlivým UV zářením a jako dodatečnou ochranu před ním při pohybu mimo jeskyně mohli používat právě i okr, který když se nanesl na kůži, mohl fungovat jako pravěký opalovací krém. 
  • Homo sapiens se osvědčili lépe než neandrtálci, kterým se tyto události staly osudnými. 
  • Data odhalila "mírné, ale významné změny v atmosférické chemii a klimatu." Mezi nimi: mírně poškozená ozonová vrstva; mírně zvýšené ultrafialové záření, zejména v blízkosti rovníku; skok v ionizujícím záření poškozujícím tkáně; a polární záře tak blízké rovníku jako 40. rovnoběžky zeměpisné šířky, které by procházely středem kontinentálních Spojených států na severní polokouli a spodní částí Austrálie na jihu. 

Laschamp Event a Mono Lake byly z hlediska dějin Země jen krátkodobé a nepříliš významné epizody. Kromě takových ale dochází k trvalému přepólování magnetického pole, při němž jsou doprovodné jevy výraznější a dlouhodobější. Geologický záznam prokázal, že se tak děje každých přibližně 300 až 500 tisíc let. Jenže poslední výměna pólů se odehrála už před 770 až 795 tisíci lety, takže jev, který by mohl být apokalypsou, nabírá podezřelé zpoždění.

Nechybějí ale názory, že přepólování už vlastně začalo, protože poslední dobou se magnetické pole mění rychleji než dřív. Záznam zemského magnetismu v geologických vrstvách totiž vypovídá o tom, že v období před změnou dochází ke slábnutí pole a zrychlenému pohybu magnetických pólů. A právě to se děje i dnes. Zatímco na počátku 20. století severní magnetický pól za rok změnil polohu v průměru o pět kilometrů, nyní už je to o víc než 50 kilometrů. Současně intenzita zemského magnetického pole zeslábla přibližně o 10 procent (jiné zdroje mluví o 15 procentech) (2018).

Kosmické dynamo chrání život

Vznik geomagnetického pole má na svědomí struktura železoniklového jádra planety. To se skládá z pevného vnitřního jádra a polotekutého vnějšího jádra, které se otáčí rychleji než povrch Země. Protože je elektricky vodivé, funguje jako jakési dynamo a vytváří magnetické siločáry, které obklopují Zemi jako slupky cibule. Magnetické póly jsou lokality, kde tyto siločáry protínají zemský povrch a nejsou totožné s geografickými póly − mohou být od nich vzdálené stovky kilometrů, i když jsou ve stejných polárních oblastech.

Někteří vědci se domnívají, že na udržení geomagnetického pole se nějakým způsobem podílí Měsíc, jisté je jen to, že z terestrických planet sluneční soustavy je Země jediná, která má současně velkou oběžnici i tento typ magnetismu. Význam jeho existence je pro život na povrchu obrovský, protože funguje jako ochranný štít před smrtícím kosmickým zářením. Jeho částice jsou elektricky nabité, takže je magnetické siločáry odklánějí. Právě to je nejspíš důvod, proč tu mohl vzniknout a udržet se rozvinutý život − a proč není třeba na Marsu, který v současnosti magnetické pole podobné zemskému nemá a zatím není jisté, jestli ho někdy měl. Jenže objev přepólování magnetického pole Země naznačil, že ani v případě naší rodné planety vesmír žádné životní jistoty nenabízí.

Několik století brali mořeplavci orientaci kompasové střelky jako samozřejmost, to se však změnilo roku 1904, když se ukázalo, že severní magnetický pól od svého objevu v roce 1831 z původního místa odcestoval celých 500 kilometrů. O půl století později vědci při zkoumání vzorků hlubokomořských hornin zjistili, že nemusí zůstat jen u takového cestování, ale mohou přijít i horší věci.

  • https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/fyzika/geofyzika/magneticke-pole-zeme

Některé nerosty se chovají jako magnetická páska starých magnetofonů nebo jako nosič dat v harddisku: když se v průběhu geologických pochodů horniny roztavily, magnetické částice v nich se natočily podle siločar zemského magnetického pole. Po ztuhnutí si pak tento údaj "zapamatovaly" až do dnešních časů. Podobný mechanismus může způsobit uchování magnetické informace také v mořských sedimentech a v lávách suchozemských sopek. Díky tomu je možné zjišťovat celou řadu věcí, například to, jak po zemském povrchu cestovaly pravěké kontinenty. A také jak se měnilo magnetické pole.

Při zkoumání hlubokomořského dna oceánografové zjistili, že podél tektonických zlomů, které jako švy obepínají celou planetu, vzniká z hlubinného magmatu nová zemská kůra a je postupně odtlačována do stran, kde tuhne. To zakonzervovalo orientaci magnetických částic v ní − jenže ta nebyla všude stejná, jak by se dalo předpokládat. Z magnetického hlediska je nová zemská kůra podél zlomů "pruhovaná": skládá se z rovnoběžných a podél zlomu symetrických pásů s opačnou magnetickou polaritou. Pro to existuje jediné vysvětlení: nově vznikající kůra byla vždy nějaký čas magnetizována jedním směrem, poté zase opačně − a tak pořád dokola. Jinak řečeno: magnetické póly si vždy po nějaké době vymění místo.

V některých oblastech zemské kůry, kde hornina tuhla dlouho a postupně (například v okolí velkých sopečných komínů, kde pomalu chladla směrem k jejich ose), je možné také zkoumat, jak se měnilo magnetické pole v závislosti na čase. Například staré lávy z Oregonu zachytily situaci před 16 miliony lety, kdy se orientace pole měnila o šest zeměpisných stupňů za den. Během pouhých dvou týdnů by se tedy stačil dnešní severní magnetický pól přestěhovat někam k rovníku.

Tak také bylo možné zjistit, že před přepólováním klesala intenzita magnetického pole a zrychloval se pohyb magnetických pólů. Tedy stejné děje, k jakým dochází i dnes. Co z toho pro nás plyne?

Apokalypsa, nebo dočasné oslabení?

Mnoho vědců soudí, že přepólování může být jedním z významných faktorů biologické evoluce. Podle nich právě během něj dochází k vyhynutí mnoha druhů a k mutacím vedoucím ke vzniku druhů nových. Přitom dopad přepólování na biosféru je tím dramatičtější, čím delší bylo předchozí období klidu. Během stovek tisíc let se na momentální polaritě a na nízké úrovni kosmické radiace stane závislých víc druhů, než tomu je po období klidu trvajícím jen několik málo tisíciletí.

Na biosféru během změny polarity ovšem nepůsobí pouze kosmické záření. Špatně se vede i všem druhům, které se naučily orientovat podle magnetického pole. A s nimi se dostanou do problémů také organismy, jež jsou na nich závislé. Pokud by se například včely při letu za pastvou a návratu do úlu orientovaly pomocí "vnitřního kompasu", vyhynou společně s nimi nejen rostliny, které včely kvůli ztrátě orientace nebudou schopné opylovat, ale i další druhy na těchto rostlinách závislé. A do problémů se samozřejmě dostane také člověk, který tyto rostliny pěstuje. Kosmické záření by ale rovněž mohlo způsobovat mutace hospodářských plodin, neúrodu, nemoci a hynutí volně se pasoucích hospodářských zvířat − a tedy hlad.

Ani tím však špatné zprávy nekončí. Při minulých změnách polarity ještě neexistovala lidská civilizace a její technologické vymoženosti, jež mohou být na kolísání intenzity magnetického pole a na kosmické záření citlivé. Projevilo by se to podobně jako při velkých slunečních bouřích. Z provozu by mohly být vyřazeny počítačové a komunikační systémy, energetická a dopravní infrastruktura. Rozsáhlé oblasti by se mohly ocitnout bez elektrické energie − podobně jako tomu bylo roku 1989, kdy sluneční bouře vyřadila z provozu rozvodnou síť kanadské provincie Quebec.

Intenzivní kosmické záření by se také podepsalo na zdravotním stavu populace: vzrostl by výskyt rakoviny a genetických mutací. Někteří vědci nevylučují ani působení na lidskou psychiku a očekávají násilnosti, sociální bouře a další negativní jevy.

I když většina geofyziků s možností přepólování souhlasí, zdaleka ne všechny jejich prognózy jsou tak pesimistické. Třeba Kenneth A. Hofmann z California Polytechnic State University konstatuje, že magnetické pole slábne už dva tisíce let, ale k přepólování zbývá ještě stejně dlouhá doba.

Jedna z posledních studií na toto téma, kterou zveřejnili vědci z University of Liverpool letos v dubnu, dokonce tvrdí, že současné změny geomagnetického pole nic neznamenají − dokonce nevěstí ani "malé" přepólování, jakým byla Laschamp Event. Richard Holme, jeden z autorů této práce, říká: "Podrobně jsme prostudovali okolnosti Laschamp Event a Mono Lake a zjistili jsme, že dnešní změny v geomagnetickém poli se tehdejším nepodobají. Proto předpokládáme, že současné oslabení nepovede ani k dočasnému přepólování a magnetické pole se zase začne obnovovat do původní podoby."

Ve skutečnosti jsme na tom ohledně přepólování podobně jako se střídáním ledových a meziledových dob (mimochodem i nástup nové doby ledové nabral znepokojující zpoždění): dříve nebo později to přijde, víme ale příliš málo na to, abychom mohli říct kdy a jak.

https://archiv.ihned.cz/c1-66353670-stehovani-magnetickych-polu-nevesti-nic-dobreho+

4.6.2021 Nejmladší obrácení magnetického pole Země v historii se mohlo odehrát před 42 000 lety (Laschamp Event, geomagnetická exkurze). Odpovídá tomu aspoň nová analýza nálezu zkamenělých tří prstenců. Tento obrat magnetického pole by byl devastující, vytvořil by naprosto extrémní počasí a nejspíše by vedl k vyhynutí velkých savců a našich předků jako například Neandrtálců.

Samo magnetické pole Země sahá i do vesmíru a jeho síla se nejvíce koncentruje na severním a jižním pólu. Putuje a občas se prohodí zhruba každých 200 000 až 300 000 let, ale máme obecně velmi slabé poznatky či důkazy o dopadu těchto změn na prostředí naší planety. Badatelé s muzea na jihu Austrálie nám teď poskytli několik odpovědí. Přišli totiž s nejpřesnějším stanovením data posledního obratu magnetického pole Země nazvaného Laschamp. Tato událost podle nich nastala v době před 41 560 až 41 050 lety a proces sám trval méně než 1000 let. Tým tyto parametry vypočítal použitím radiouhlíkové analýzy tři prstenců z dávno zkamenělého stromu Kauri zachovaného v severních mokřadech Nového Zélandu. Tento strom "prožil" tyto obraty a badatelé použili změnu uhlíku 14 v atmosféře, aby určili přesný moment, kdy magnetické pole samotné zkolabovalo.

  • Magnetosféra Země, tedy oblast kolem planety, které dominuje magnetické pole Země, při přehození pólů zeslábne. Australský tým odhaduje, že během posledního obratu byla jeho síla jen asi 6 % jeho aktuální síly. Když toto pole zeslábne, pronikne do atmosféry mnohem více kosmického záření a zvýší úroveň radioaktivity uhlíku 14. Změřením úrovně uhlíku 14 v každém prstenci zachovalého Kauri stromu mohli tak vědci určit přesné datum přeměny pole.
  • Příkon záření a ultrafialového světla poškozujícího ozonovou vrstvu byl na velmi vysokém stupni. To by bez diskusí zasáhlo do počasí včetně masivních bouří, vysokých teplot a hodně slunečního svitu. Na tyto podmínky by se mnoho organismů jen velmi obtížně adaptovalo. Tato extrémní změna mohla vést k vyhynutí některých velkých druhů savců, nebo minimálně přispět k takové skutečnosti. Mamuti či Neandtrálci vyhynuli přibližně ve stejném čase.

https://vedazive.cz/planeta-zeme/obrat-magnetickeho-pole-zeme-by-byl-devastujici-vytvoril-by-extremni-pocasi-a-vedl-by-k-vyhynuti-velkych-savcu/

22.2.2021 Vědci zjistili, že posun v pólech Země před 42 000 lety mohl drasticky změnit klima planety. Vzhledem k tomu, že k poslednímu úplnému přepólování, tedy magnetickému obratu na Zemi, došlo před zhruba 780 000 lety, a průměrném intervalu, který činí asi 300 až 500 tisíc let, se mluví o tom, že k potenciálně nebezpečnému jevu už vlastně mělo dojít a může být na spadnutí. Průměr intervalu sice v tomto případě podle vědců není moc směrodatný, protože obecně jsou intervaly velmi nepravidelné a nelze je předvídat. Vědci ale už dlouhou dobu pozorují, že se s magnetickým polem Země něco děje.

Od začátku 20. století se rychlost, s jakou severní magnetický pól mění svou polohu, několikanásobně zrychlila. Vědci to většinou komentovali slovy, že kromě problémů s kompasy se není čeho bát. Jak už bylo řečeno, dosud neexistovaly žádné přímé důkazy o větším vlivu změn v geomagnetickém poli na environmentální podmínky na Zemi. Nová studie ale tvrdí opak.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahnala-lidi-do-jeskyni-a-vyhubila-neandrtalce-vedci-nasli-dukaz-apokalypsy-143220#

https://www.nytimes.com/2021/02/18/science/laschamp-earth-magnetic-climate.html

https://www.theguardian.com/science/2021/feb/18/end-of-neanderthals-linked-to-flip-of-earths-magnetic-poles-study-suggests

18.2.2021 K masovému vyhynutí mohlo přispět obrácení magnetického pole před 42 000 lety. Nová studie naznačuje, že klopný obvod magnetických pólů Země před 42 000 až 41 000 lety krátce, ale dramaticky zmenšil sílu magnetického pole - a mohl vyvolat kaskádu ekologických krizí na Zemi.

S pomocí nového, přesného datování uhlíku získaného ze starých fosilií stromů vědci korelovali posuny v klimatických vzorcích, vyhynutí velkých savců a dokonce i změny v lidském chování těsně před a během Laschampsovy exkurze, krátké obrácení magnetických pólů, které trvalo méně než tisíc let. Je to první studie, která přímo spojuje obrácení magnetického pólu s rozsáhlými změnami prostředí.

https://science.sciencemag.org/content/371/6531/811

Během obrácení může ochranné magnetické pole Země , které chrání planetu před přívalem nabitých částic proudících ze slunce, ztratit sílu ( SN: 28.1.19 ). Někteří vědci proto navrhli, že tyto klopné obvody mohou být spojeny s událostmi zániku https://www.sciencenews.org/article/50-years-ago-scientists-earth-magnetic-field-suspect-extinctions

Důkazy se však ukázaly jako nepolapitelné. Ve skutečnosti "obecně panovalo přesvědčení, že geomagnetické změny neměly žádný dopad na klima ani nic jiného," říká Alan Cooper, evoluční biolog z BlueSky Genetics v Adelaide. Jedním z důvodů této víry je nedostatek přesných dat pro načasování a trvání geomagnetické události, které mají korelovat s environmentálními, ledovými jádry a záznamy magnetických hornin.

Zejména jeden masivní dochovaný záznam datovaný přibližně před 41 000 lety nabídl 1700 let dlouhý záznam uhlíku 14. Tento záznam odhalil zásadní změny v uhlíku 14 během časového období, které proběhlo až do exkurze Laschamps, uvádí tým. To dává smysl: Zvyšování příchozích kosmických paprsků - jak by tomu bylo u oslabeného magnetického pole - také produkuje více uhlíku-14 v atmosféře, což je uhlíkový podpis, který by se pak stal součástí tkání stromu.

Tým simuloval, jak by oslabené magnetické pole mohlo změnit vzorce atmosférického počasí. Počítačová analýza naznačila, že nárůst nabitých částic vstupujících do atmosféry by také zvýšil produkci atmosférických vodíkových a oxidů dusíku - molekul, které mají tendenci konzumovat ozon. To by snížilo schopnost stratosférického ozonu chránit obyvatele Země před ultrafialovým zářením. Atmosférické změny by také ovlivnily, kolik slunečního záření je absorbováno v různých vrstvách atmosféry, což by vedlo k rozsáhlým změnám ve vzorcích počasí, které by planetu ochladily.

Překvapivě nejintenzivnější účinky nenastaly během skutečného obrácení pólu, zjistil tým, ale během několika stovek let, které k němu vedly, a to před asi 42 300 až 41 600 lety. Během skutečného obrácení bylo pole jen asi o 28 procent tak silné jako dnes. Ale během tohoto přechodného období se síla pole zmenšila na přibližně 6 procent jeho současné síly. Vědci to nazvali "Adamsova přechodná geomagnetická událost" - pro Douglase Adams.

Tým porovnal data magnetické události s předchozími záznamy z ledových jader, které mohou odrážet změny sluneční aktivity. Tato data naznačují, že sluneční aktivita byla v té době minimální. Kombinace slabého magnetického pole a toto snížení slunečního výkonu přibližně ve stejnou dobu "vytvořilo dokonalou bouři" podnebí a širších environmentálních změn, což klade velký důraz na populace megafaun. Tyto faktory mohly také vést ke zvýšené konkurenci mezi megafaunou a lidskou populací, stejně jako u neandertálců.

Další možná řada důkazů o snížené ozonové vrstvě: rostoucí množství otisků červené okry, které lidé vytvořili v jeskynních malbách, poznamenávají vědci. Předpokládá se, že jako ochrana proti slunečnímu záření byl používán červený okr ( SN: 3. 7. 20 ). Podle vědců mohlo dojít také k častějšímu využívání jeskyní přibližně před 42 000 až 40 000 lety, pravděpodobně jako úkryt před intenzivnějším sluncem.

https://www.sciencenews.org/article/earth-magnetic-field-reversal-mass-extinctions-environment-crisis 

7.12.2018 K nejmladšímu z "velkých" překlopení magnetického pole, kterému se říká událost Brunhes-Matuyama, došlo asi před 780 tisíci lety. Samotné překlopení bylo zřejmě dost rychlé a trvalo asi několik desítek až 200 let. K nejmladšímu "dočasnému" přepólování ale došlo v mnohem bližší minulosti, před pouhými 41 tisíci let, tedy v průběhu zatím nejmladší doby ledové. Byla to událost Laschamp, která trvala asi jen 440 let, a samotné přepólování probíhalo asi 250 let. Podobných událostí se od přepólování Brunhes-Matuyama odehrálo asi 15.

Podle Thouvenyho může magnetické pole Země během příštích staletí zeslábnout až k nule. A pak by se mohlo i překlopit. Zeslábnutí magnetického pole je přitom podle Thouvenyho pro lidskou civilizaci mnohem zásadnější. Možné důsledky je ale těžké odhadnout, protože s takovou situací zatím nemáme zkušenost. Na druhou stranu, máme k dispozici fosilní záznam, který nám ukazuje, co se dělo na Zemi v době překlápění planetárního magnetického pole.

Fosilní záznam sice nikdy nebude úplně kompletní a stoprocentně spolehlivý, v tomto případě z něj ale jasně vyplývá - že se během přepólování vlastně nic moc neděje. Organismy masově nevymírají, prostředí se dramaticky nemění, k žádné apokalypse nedochází. Tím není řečeno, že se přepólování na Zemi nijak neprojeví, existenční drama to ale podle všeho nebude. Jestli by k tomu skutečně došlo, tak lidé asi nebudou bojovat o své životy, ale spíše o životy počítačů a telefonů.

https://www.osel.cz/10255-magneticke-poly-zeme-by-se-mohly-preklopit-co-by-nasledovalo.html

zobrazit více..
Loading...