Kompostování

Běžné kompostování je tzv. studené. Rozklad probíhá poměrně pomalu, zatímco na kompost postupně přihazujete rozmanitý odpad ze zahrady i kuchyně. Horké kompostování je mnohem náročnější na přípravu materiálu, který necháte zkompostovat až najednou. Je také důležité dodržet správný poměr uhlíku a dusíku, vlhkosti, kompost pravidelně provzdušňovat. Proč se tímto pracnějším postupem vůbec zabývat? Nejenže výsledné hnojivo získáte dříve, ale především horká fáze, kdy teplota stoupne až na 65 °C, spolehlivě zničí zárodky chorob rostlin a semena i oddenky plevelů. Díky tomu můžete zkompostovat veškerý odpad ze zahrady a neplnit jím popelnici, přičemž získáte mimořádně kvalitní materiál.

  • studený kompost
  • horký kompost

Jak založit horký kompost?

  • Rozmanité materiály si můžete střádat předem, například je skladovat v malých kupkách. Proces rozkladu začne teprve poté, až je smícháte a dovolíte, aby se v kompostu drželo teplo.
  • V kompostu by měly ze tří čtvrtin převládat materiály bohaté na uhlík, (listí, sláma, štěpka) nad materiály bohatými na dusík (zelená tráva, bioodpad z kuchyně, zvířecí trus). Jinak převládnou nežádoucí hnilobné procesy.
  • 25 % Dusíkaté jsou všechny zelené, šťavnaté, hnojovité a jiné nedřevnaté substance, například posekaná tráva, plevel, ovoce, kuchyňský odpad, trus zvířat i lidí, moč, těla mrtvých zvířat atd.
  • 75 % K uhlíkatým patří vše, co se skládá převážně z uhlíku - dřevo, štěpka, sláma, suché listí, dřevěné uhlí, papír. Pokud kompost obsahuje mnoho dusíkatých látek, bude hnít a páchnout, bude mít málo vzduchu a převládnou nežádoucí procesy. Naopak pouze uhlíkaté materiály se rozkládají bez dusíku dlouho a špatně.
  • Dusík je v kompostu nutný jako palivo pro tlení, ale je-li ho příliš, nastává hnití. Kompost tedy vrstvíme tak, že na každou velkou vrstvu "uhlíkáčů" uložíme slabší vrstvičku dusíkatých materiálů.

Uhlíkaté složky pro výrobu kompostu:

    • štěpka, listí, piliny, sláma, dřevěné uhlí - agrobiouhel, drobné větvičky

Dusíkaté složky do kompostu

    • kuchyňský BIO odpad, posekaná tráva, trus, hnůj i odležený, nekvetoucí plevel, jícha, zákvas ( z kopřiv, kostivalu..atd. ), kosti, kopyta, rohovina, lidské exkrementy, mrtvé zvíře, ovoce


    Více zde: https://permakultura2.webnode.cz/puda/kompost/kompost-za-18-dni/

Jak horké kompostování probíhá?

Poté, co připravené materiály smícháte dohromady a vložíte do kompostéru nebo kompostovací ohrady (hromada by měla být 1 m vysoká a 1,5 m široká), bude až tři týdny probíhat horká fáze, při níž díky rozkladu teplota vystoupá na 50-65 °C. V této fázi je třeba kompost nejméně jednou týdně překopat, aby se provzdušnil - mikroorganismy ke své práci kyslík nutně potřebují a rychle ho spotřebovávají.

Poté teplota klesne na 20 °C a do kompostu se mohou nastěhovat žížaly, stínky, svinky a další pomocníci. Za měsíc či dva vznikne za jejich pomoci surový humus - skvělé hnojivo zúrodňující půdu, které se hodí i k mulčování, například na záhony obhospodařované bez rytí. Kompost je v této fázi také účinným očkovací materiálem pro další kompostování. I v této fázi překopávání (stačí jednou za dva týdny) rozklad urychlí. Do půl roku pak vznikne plně vyzrálý kompost tmavé barvy, jemné struktury a lesní vůně. Můžete ho využít jako skvělý pěstební substrát a hnojivo.

Surový a vyzrálý

Po odeznění horké fáze teplota klesne na 20 °C a do kompostu se mohou nastěhovat žížaly, stínky, svinky a další pomocníci, kteří se studeného kompostování účastní od začátku, zatímco horké fázi se museli vyhnout - bakteriím však nevadí. Za měsíc či dva vznikne za jejich pomoci surový humus - skvělé hnojivo zúrodňující půdu, které se hodí i k mulčování, například na záhony obhospodařované bez rytí. Kompost je v této fázi také účinným očkovacím materiálem pro další kompostování. Zúrodňuje půdu, obohacuje ji o humus a dodává do ní prospěšné mikroorganismy. Nehodí se však jako pěstební substrát, protože ještě není plně vyzrálý. I v této fázi přehazováním kompostu urychlíme rozklad - stačí jednou za dva týdny. Do půl roku vznikne plně vyzrálý kompost tmavé barvy, jemné struktury a lesní vůně. Můžeme ho využít jako skvělý pěstební substrát a hnojivo.

Přehazovat nebo točit?

Horké kompostování můžeme provádět za časného jara a dokonce i v zimě, pokud nepanují silné mrazy. Kompostovou hromadu je však nutné izolovat, například silnou vrstvou slámy, přičemž okraje dostatečně vysoké teploty patrně nedosáhnou. Pro celoroční horké kompostování je výhodný zateplený kompostér, a pokud je zároveň otočný, vyřeší za nás dvě mouchy naráz. Místo překopávání, které je nejen pracné, ale vede i k velkým ztrátám tepla, materiál jednoduše promísíme a provzdušníme otočením kompostéru. Buben kompostéru otáčíme pákou, nebo po středové ose. Pokud jsou umístěné na vyšší konstrukci, snadno se vyprazdňují přímo do kolečka. Jednoduššími typy se otáčí prostým kutálením po zahradě. Díky dobré izolaci slibují otočné kompostéry dosažení ještě vyšší teploty (i přes 70 °C) a rychlost rozkladu. Každopádně se v nich snáze udržuje teplo a vlhkost zatímco hlodavci se dovnitř nedostanou. Protože kompostovaný materiál nemá kontakt s půdou, je dobré do něj přimísit lopatu surového kompostu (nebo rostlinného zákvasu, případně komerčního startéru).

Vyrobit otočný kompostér doma je výzvou pro pokročilé kutily - ovšem můžeme si vyrobit jak profesionální, tak jednoduchou variantu třeba ze sudu.

https://www.ireceptar.cz/zahrada/horke-kompostovani-znici-semena-plevelu-i-zarodky-chorob.html<br>

Co patří na kompost?

do spodní vrstvy kompostu patří hrubší a vzdušný materiál, který umožní provzdušnění kompostu a odtok přebytečné vody. Pokud máte hodně listí, kompostujte ho zvlášť v jednoduchém kompostéru, protože listí tjele hodně dlouho. Kompost by neměl být ani příliš mokrý, ani příliš suchý. Přemokřením by mohlo docházet k hnití, které se projevuje silným zápachem. Takový kompost je potřeba zastřešit a nepřidávat vodnaté ovoce ani zeleninu. Spíše je vhodné doplnit ho o listí a slámu. Přílišné sucho zase utlumí kompostovací procesy. Pokud je kompost moc suchý, poznáte to podle jeho do šeda zbarveného povrchu. Suchý kompost je vhodné pokropit vodou a přidat čerstvý vlhký materiál. Množství kompostu je v době zralosti až o polovinu menší, než bylo původně.

  • téměř vše co v přírodě vyrostlo, nebo co se volně v přírodě rozloží, důležitá je druhová pestrost
  • listy kopřivy dvoudomé - jíchu z listů nebo také čerstvě nasekané kopřivy uplatníme jako aktivátor kompostu, jelikož dávají potřebnou energii bakteriím urychlujícím proces tlení
  • staré vlněné svetry, bavlněné ponožky
  • slupky ze zeleniny, rostlinné zbytky jídla
  • dřevný popel, zbytky dřevěného uhlí
  • tráva, vytrhaný plevel (kopřivy, pampelišky i s kořenem...) pýr a svlačec pouze bez kořenů, nedávejte plevel v plném květu, nebo s uzrálými semeny!!! - tyto plevele dáme na 3-4 dny do vody a necháme je shnít pod vodou v plastové nádobě - potom můžeme přidat zpět do kompostu
  • spadané listí, sláma, zbytky zeleniny
  • kopřivová spařená nať přitáhne žížaly
  • hnůj (kravský, koňský, drůbeží...), rostlinná jícha
  • větvičky stromů (rozdrtit na štěpku nebo nastříhat)
  • bramborové slupky, jsou zdrojem škrobu, stejně jako jsou i dobrým zdrojem draslíku, působí proti škůdcům (mandelinka bramborová, slimáci, ale i hlemýždi), primárně je doporučováno použití u jahod, rybízu, ale i malin nebo angreštu, ovocných stromů, zelí a okurek) - slupky z brambor dejte uschnout, poté je skladujte v uzavřené nádobě, následně je vložte do vroucí vody, ve které je necháte 3 dny louhovat. Vzniklou vodou zalijete své rostliny a dané slupky z vody můžete nasekat a buď zahrabat do zeminy, nebo s nimi záhony jednoduše posypete.
  • splavené bahno po silných deštích (obsahuje geobakter)
  • papír, lepenka bez potisku (navlhčené se lépe v kompostu rozkládají)
  • kávová sedlina, banánové slupky
  • zeolit, šungitový prach, minerální prach z kamenolomu
  • jako aktivátor kompostu můžeme použít i vnitřnosti zvířat, či uhynulá zvířata
  • alginit (na 1m3 přidat min.30 kg ALGINITU)

Kompost zakládáme v polostínu na jaře, na zrytou půdu naskládejte hrubší větve, díky kterým bude mít i spodní vrstva kompostu přísun vzduchu. Ten je pro rozklad přírodního materiálu velmi důležitý. Ze spodu se do něj dostanou bakterie a žížaly, které zrání kompostu urychlí. V kompostu by se měli střídat vrstvy hnědého materiálu bohatého na uhlík (listy, sláma, dřevní štěpka atd.) a zeleného materiálu bohatého na dusík (tráva, kopřivy, hnůj, trus). Nejprve se jednotlivé druhy odpadu shromažďují odděleně a potom při založení kompostu se ukládají v jednotlivých vrstvách. Při kompostování platí dvě zásady, čím více materiálu, tím lépe (min. 1 m3). Smíchá se suché s vlhkým. Důležitá je velká druhová rozmanitost a startér (aktivátor) procesu!!

  • v parném létě kompost čas od času pokropte, proto aby se rozkládal, potřebuje vlhkost
  • když se hromada začne zahřívat, znamená to, že byly zahájený rozkladné procesy. Po několika týdnech mírně vychladne, takže ji pořádně promíchejte vidlemi a pokud je suchá, opět postříkejte vodou a navlhčete. Když budete kompost pravidelně obracet a když bude venku přijatelně teplo, měl by být hotový a připravený k užívání za nějaké 2-4 měsíce

Obvykle pracujeme se dvěma až třemi kompostovými hromadami (sběr materiálů- zahřívací fáze a zrání - hotový kompost), které pravidelně přehazujeme, aby se provzdušnil.

Do kompostu nepatří:

  • popel z uhlí
  • kvetoucí plevel
  • chemicky ošetřené potraviny
  • listy z ořešáku
  • zbytky potravin, sklo, maso, kosti, kvůli nedostatku kyslíku začne kompost zapáchat a přitahovat mrchožrouty
  • plastové odpadky, plasty, téměř nerozkládají
  • čajové pytlíky byste na kompost raději dávat neměli, jsou v nich stopy plastu a lepidla, které se používá k zajištění čaje uvnitř. 
  • Trus koček, psů a dalších masožravců, mají v sobě několik škodlivých mikroorganismů a parazitů
  • olej přitahuje havěť, a navíc obalí organický materiál voděodolnou bariérou, která blokuje cirkulaci vzduchu a zpomaluje proces rozkladu, malé množství přírodních rostlinných olejů a živočišných tuků by ublížit nemělo

Bylinky jsou zdrojem těchto minerálů:

  • vápník - rozmarýn, řebříček, bazalka, česnek, libeček, saturejka, černý rybíz
  • hořčík - chmel otáčivý, jmelí bílé, pastýřská kapsička, jitrocel kopinatý, kozlík, levandule, meduňka, mateřídouška, ořech vlašský - list, pelyněk pravý, routa vonná, řebříček, šipky, zeměžluč, arnika, čekanka, sléz léčivý
  • draslík - arnika, fazolové lusky, jmelí, pastýřská kapsička, máta peprná, ořešák královský - list, pelyněk pravý, svlačec brečtanovitý, přeslička rolní, řebříček, řepík, sléz léčivý, pampeliška, vrba (kůra), zeměžluč
  • křemík - andělika, arnika, zlatobýl, čekanka, fazolové lusky, pastýřská kapsička, lípa, ořech královský - list, routa vonná, rozmarýn, sléz léčivý, třezalka, šalvěj, zeměžluč
  • železo - arnika, zlatobýl, bezinky, jmelí, levandule, libeček, měsíček, ořešák královský - list, svlačec, routa vonná, řebříček, řepík, sléz léčivý, pampeliška, šipky, zeměžluč, kopřiva
  • fosfor - rybí kosti

Listovka 

listovka je materiál vzniklý kompostováním listí z opadavých dřevin, jež probíhá takzvaným studeným způsobem a trvá přibližně dva roky. V zásadě jde o speciální druh kompostu s jediným organickým základem, na jehož přirozeném a pomalém rozkladu se nepodílejí bakterie, jak je tomu u toho běžného, ale naopak houby, plísně a organismy žijící v půdě. Výsledkem je nádherně lehký a humózní substrát s drobtovitou strukturou. 

Listovka je výborným zdrojem humusu a také efektivním řešením problému nadbytku listí na zahradě. Sesbírat všechno listí ze zahrady pro výrobu listovky také není úplně chytré. Někde je zkrátka prospěšné ho nechat jen tak ležet. Například v okrasných keřových výsadbách, trvalkových záhonech a tam, kde rostou růže či cibuloviny.

  • spadané listy ochraňují rostliny před holomrazy, zabraňuje nadbytečnému vypařování vody z půdy, a nakonec ji ještě obohatí o organickou hmotu
  • další možností, mimo volné ponechání nebo kompostování, je listí nejdříve nadrtit a následně ho do půdy na záhonech zarýt. Jeho přirozený rozklad bude mnohem rychlejší.
  • nejkvalitnější listovku získáte z bukového listoví

Shrabané listí uložte na hromadu, do klasického kompostéru nebo jednoduché ohrádky zhotovené z hustšího pletiva - aspoň vám ho vítr nerozfouká. Důležité je, aby listí nezůstalo suché, takže ho občas zvlhčete vodou, a to je vše. Pak už jen čekáte - minimálně rok, ideálně dva. Po prvním roce po založení se listovka hodí jako mulč pod stromy a keře. Za dva roky, když už jsou listy zcela rozložené a vzniklý kompost má tmavou barvu, voní lesem a drobí se, ho můžete použít jako součást substrátů pro výsev a hrnkové rostliny.

Celý proces přípravy listovky lze však urychlit. Třeba rozdrcením listí už při sběru pomocí rotační sekačky, jeho posypáním mletou rohovinou, dusíkatým vápnem nebo zalitím zkvašeným guánem či kopřivovým zákvasem. Listy jsou totiž samy o sobě chudé na dusík a tímto způsobem ho můžeme jednoduše doplnit a podpořit tak rychlost tlení. 

Rostliny, příznaky chybějících minerálů v půdě:

Nedostatek dusíku

se projevuje slabým růstem a především světlezelenou barvou, která je nejvýraznější na níže položených (starších) listech. Příznaky nedostatku dusíku se vyskytují zvláště na jaře a to zejména na lehkých půdách a za chladného počasí.

Přírodní zdroje dusíku, které můžeme dodat do půdy:

Černý bez a kopřiva (živnou půdou pro růst kopřivy jsou dusíkaté nánosy) jsou indikátory vysokého obsahu dusíku v půdě (zejména rumiště, příkopy, atd.)

  • kopřivová jícha - podporuje růst rostlin
  • hnůj, drůbeží trus - je považován za jeden z nejúčinnějších přírodních hnojiv, obsahuje vysoké množství dusíkatých sloučenin. Hodí se především pro vyhnojení půdy po sázení nejrůznějších zelenin. Díky vysokému obsahu fosforu také podporuje tvorbu květů
  • chlévská mrva
  • močovina
  • kompost, rašelina

Nadbytek dusíku

má za následek tmavozelenou barvu listů a nadměrnou tvorbu zelené hmoty na úkor květů a plodů.

  • Rostlinná pletiva jsou náchylnější vůči chorobám, škůdcům a mrazovým poškozením.
  • Zelí při přehnojení dusíkem má nižší obsah cukrů a proto hůře kvasí, cibule je hůře skladovatelná, lusky papriky špatně vyzrávají a u celerových bulev dochází k tmavnutí dužniny.
  • Zcela specificky reagují na nadbytek dusíku okurky, u nichž okraje listů žloutnou a postupně zasychají. Hlízy brambor jsou náchylnější k mechanickému poškození.

Přehnojení dusíkem se projevuje i nižším obsahem vitaminu C.

Nedostatek draslíku

Zdrojem draslíku je Řebříček - kořeny obsahují až 50% draslíku, Kostival lékařský... má vysoký obsah draslíku, vápníku a dusíku a hodí se tedy hlavně pro na dusík náročné plodiny (rajčata, papriky) vhodný ve směsi s kopřivou (listy kopřivy obsahují potřebné živiny, dusík, fosfor, draslík, železo, vápník,vitamin B2 a C, stopové prvky, kyselinu křemičitou a další látky), prasečí hnůj - tzv. studený hnůj, obsahuje hodně draslíku, málo dusíku a téměř žádný vápník

Draslík spolu s vápníkem a fosforem obsahuje například dřevěný popel, dostatek draslíku je i ve výluhu z kostivalu

Typický příznak nedostatku draslíku se výstižně nazývá okrajovou (též káliovou) spálou, resp. nekrózou.

Žloutnutí a postupné zasychání listů, které začíná na špičkách listů a rozšiřuje se po okrajích listů směrem k řapíkům a při silnějších příznacích i mezi žilnatinu, to jsou příznaky nedostatku draslíku. Uvedené příznaky se vyskytují nejprve na spodních listech a až později přecházejí i na listy mladší, umístěné výše.

  • Bramborové hlízy jsou náchylnější k šednutí dužniny, a to především po uvaření.

Někdy se nedostatek draslíku projevuje i vadnutím rostlin nebo svěšením listů, a to i v případě dostatku vody v půdě, předčasným opadem listů i květů, sníženou mrazuvzdorností, tvorbou drobných a špatně vybarvených plodů a tvorbou semen se špatnými osivovými hodnotami.

  • Nedostatek draslíku je příčinou řídkých a měkkých hlávek zelí a kapusty.
  • U rajčat pak nedostatek draslíku podporuje praskání a rovněž nerovnoměrné dozrávání plodů (nevyzrávání stopkové části) a u okurek deformace plodů.

Rostliny s nedostatkem draslíku jsou všeobecně náchylnější vůči chorobám, škůdcům a mrazovému poškození.

Nadbytek draslíku

se nepřímo projevuje omezením příjmu vápníku a hořčíku, ale i zinku a manganu.

Nedostatek fosforu

zdroj fosforu: Kopřiva dvoudomá (listy kopřivy obsahují potřebné živiny, dusík, fosfor, draslík, železo, vápník,vitamin B2 a C, stopové prvky, kyselinu křemičitou a další látky), zkvašený netopýří a drůbeží trus - ředí se 1 : 50, zdroj dusíku a fosforu

má především za následek nedostatečnou tvorbu květů a plodů (např. rajčat a jádrovin) a červenání až fialovění (antokyanizaci) zelených částí rostlin.

  • Luskoviny mají menší počet semen v luscích.

Silnější příznaky jsou na lehkých a kyselých půdách, na půdách s nadbytkem dusíku a za chladného počasí.

Nedostatek hořčíku

Nejtypičtějším příznakem nedostatku hořčíku je ztráta chlorofylu (chloróza) listů, při které zůstávají zelená pletiva pouze v blízkosti žilnatiny (nervatury). Poškozené listy předčasně opadávají. Porucha se objevuje nejprve na spodních listech a až později postupuje směrem nahoru.

  • U révy vinné je nedostatek hořčíku též příčinou odumíráním třapiny, ke kterému dochází na začátku zrání bobulí.

Nedostatek železa i zinku

Vizuálně velice podobné příznaky jako při chybějícím hořčíku však mohou být i při nedostatku zinku.

Jestliže se příznaky obdobné projevům nedostatku hořčíku objevují nejprve na nejmladších listech, jedná se o nedostatek železa. Tento typ vrcholové chlorózy se někdy nazývá kalciózou, protože ji podporuje vysoký obsah vápníku v půdě a to především ve vlhkých jílovitých půdách a za vyšších teplot.

  • Na nedostatek železa jsou citlivé broskvoně a réva vinná, ale i např. jabloně, hrušně, slivoně, maliník, jahodník a réva vinná.

Nedostatek boru

je příčinou kaménkovitosti hrušek, vnitřního korkovatění jablek a hrušek (křenčení), srdéčkové hniloby bulvového celeru, řepy salátové, tuřínu a vodnice, u košťálové zeleniny dutostí a vnitřní hniloby košťálů a u květáku a brokolice i propadáním a dutostí růžic.

  • U jahodníku tato deficience může být jednou z příčin deformace plodů.
  • zdroj bóru je BORAX

Nedostatek síry

Bršlice kozí noha - je bohata na síru, draslík a dusík

se projevuje obdobně jako nedostatek dusíku, ale příznaky postupují od vrcholu rostlin a žilnatina zůstává zelená. Při nízkém obsahu síry se v rostlinách zvyšuje koncentrace nežádoucích nitrátů. Výrazné snížení síry v ovzduší a omezené používání hnojiv obsahujících síru má za následek stále častější projevy nedostatku síry i v našich podmínkách, zvláště na lehkých půdách.

  • Nejnáchylnější na nedostatek síry jsou všechny brukvovité a cibulovité druhy zeleniny, kde síra je nezbytná pro jejich typickou štiplavost.

Nedostatek molybdenu

V případě slabších příznaků se růžice květáku či brokolice sice vytvoří, ale jsou menší a méně kompaktní.

U květáku a brokolice se nedostatek molybdenu projevuje nejčastěji a to tak, že se nevytvářejí růžice (vyslepnou) nebo se růžice deformují.

Od vyslepnutí způsobeného jinými příčinami se vyslepnutí způsobené nedostatkem molybdenu odlišuje silnou deformací listů, které se může vyskytovat i u jiných brukvovitých druhů zeleniny, především u hlávkového zelí, kedlubnů a dokonce i u salátu a rajčat.

  • Většinou je celá jedna podélná polovina listu zakrnělá a druhá polovina je v různém stupni redukována, zprohýbána a celkově deformována. Při silnějších příznacích jsou nejmladší listy redukovány často až na hlavní nerv, který je v horní části většinou zahnutý, takže celý list je přeměněn na útvar, který připomíná háček.

U ostatních brukvovitých rostlin se nedostatek molybdenu projevuje tvorbou lžícovitě (člunkovitě) prohnutých listů.

Prevence

Pro předcházení všem nutričním poruchám platí vyvážená výživa uzpůsobená požadavkům jednotlivých plodin. Při nedostatku mikroprvků se používají speciální hnojiva, jejichž sortiment se stále mění.

https://izahradkar.cz/zahrada/ochrana-rostlin/vyziva-rostlin/poznat-rostlinach-ktere-vyzivne-latky-chybeji/

Hnojení na podzim je důležité, protože rostliny během svého vegetačního období z půdy braly živiny, podzim je čas, kdy je nutné tyto důležité látky zase dodat, aby byla půda dobře zásobena. Která hnojiva jsou vhodná pro použití na podzim? 

Koňský hnůj

Je velmi cenným hnojivem, zejména pro užití ve sklenících a pařeništích. Podle řady zahradníků, kteří na něj nedají dopustit, neexistuje nic lepšího. Vhodné je použití před zimou, aby se využil potenciál všech výživných látek. Aplikuje se přibližně 3 kg hnoje na 1 m2. Velmi užitečné je koňský hnůj přidat také ke všem ovocným stromům, ale také do zeleninových záhonů. U záhonů se používá na prázdnou půdu, aby se rostliny nespálily.

Kravský hnůj

Kravský hnůj je čistě organické hnojivo taktéž mezi zahradníky oblíbené. Spotřebuje se 5-6 kg na 1 m2. Čerstvý kravský hnůj se používá také do kompostu. Hnůj obsahuje hodně dusíku.

Ptačí trus

Je nejkoncentrovanějším organickým hnojivem, vhodné použití je na jahody. Rostliny se zalévají zředěným roztokem 1:15. Vhodné je hnojit zeleninu, ale i balkonové nebo pokojové rostliny.

Kompost

V kompostu se běžně recykluje veškerý organický odpad ze zahrady i z kuchyně, je vhodné do něj pravidelně vpravovat kravský hnůj. Kompost dodává rostlinám živiny, ale také urychluje vývoj a dozrávání. Ideální je kompostem hnojit půdu pod bramborami, uspíšíte tak sklizeň o dva týdny.

Popel

Popelem se zahnojují těžké jílovité půdy, na jiné půdy se nepoužívá.

Superfosfát

Je univerzálním hnojivem pro všechny typy půdy a zahnojují se jím všechny druhy rostlin. Existuje několik typů superfosfátů, aplikuje se vždy dle návodu.

Síran draselný

Nejčastější použití je v kombinaci s dusíkatými nebo fosforovými hnojivy. Použití je zvláště vhodné ke hnojení ovocných stromků a keřů - rybízu, angreštu, malin, ale také jahod. Síran draselný taktéž zvyšuje odolnost keřů v období chladných zim. Aplikuje se 30 g/m2.

Chlorid vápenatý

Hnojivo užitečné pro většinu plodin? Aplikuje se 20 g/m2 chloridu vápenatého pro vyživení vápníkem, chlor se totiž během zimy z půdy odpaří. Velmi vhodné je hnojit jím jabloně a hrušně.

https://chalupari-zahradkari.cz/okrasna-zahrada/hnojiva-ktera-musi-byt-aplikovana-na-podzim-uzitecne-tipy-pro-zahradniky/

Očista půdy pomocí hořčice:

Pokud hořčici na podzim zasadíte, nebudete muset příští rok vůbec plít. Vydrží teplotu až - 50 stupňů, a tak se o ní nemusíte v zimě vůbec obávat. Sázíme do hloubky 1-1,5 cm. Mezi rostlinami by měl být 20 cm odstup. Po zasazení začnou klíčit asi během 3 až 5 dnů.

Hořčice čistí půdu od fosfátů a dalších chemikálií z hnojení. Její kořeny, stvoly a lístky dokážou vstřebat velké množství škodlivin. Díky tomu budou vaše květiny zdravé a růst jako z vody. Hořčice často roste okolo míst, kde je hodně plevele. Berou si jeho živiny a dokážou ho účinně zlikvidovat. To ale není všechno. Kořeny uvadlé hořčice můžete využít jako hnojivo pro rostliny. Především v zimě, kdy jim chybí sluneční světlo a dostatek živin.

Hořčice ničí plíseň, hnilobu a škodliviny v půdě. Její nejlepší schopností je ale podle nás to, že odpuzuje všemožné škůdce - červy, drobný hmyz, a dokonce i šneky. Vysaďte ji mezi brambory, vinnou révu, hrášek, fazole nebo ovocné stromy a chraňte je před nezvanými hosty. Vytvoří na půdě vrstvu, díky které nikdy zcela nezamrzne. Kromě toho si z ní můžete vyrobit excelentní med.

https://chalupari-zahradkari.cz/uzitkova-zahrada/na-podzim-zasadte-horcici-a-pristi-rok-zapomente-na-plevel-po-cele-zahrade/

Loading...