Erupce na slunci

Erupce na slunci (solární cyklus)

Sluneční erupce probíhají v cca 11letém cyklu, nyní skončil 24 cyklus (2019) odstartoval v prosinci 2008, takže momentálně by se Slunce mělo zklidňovat a k masivním erupcím by mělo docházet jen velmi zřídka. Nejsilnější sluneční erupce zaznamenaná v moderní éře byla dne 04. listopadu 2003 a byl klasifikována jako X28 (její následky nebyly tak katastrofální, protože erupce nebyla zaměřena přímo na Zemi). Extrémní sluneční erupce jsou doprovázeny silným masovým výronem ze sluneční koróny, tzv. koronální hmoty. Cykly byly měřeny od roku 1755 a nyní (2020) začal 25. v pořadí.

  • Solární cyklus trvá v průměru 11 let, je odvozen od trvání pohybu magnetického pole Slunce. Na Slunci se magnetické pole pravidelně přesouvá ze severního na jižní pól. Proč se tak děje výzkumníci zatím neví, nicméně děje se to vždy, kdy je Slunce ve svém aktivním maximu (cca červen 2025).
  • Co tento solární cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí necelých 12 let. 
  • Během slunečního minima také dochází ke zvýšení galaktického vesmírného záření ze zdrojů, jako jsou supernovy (může zvyšovat riziko rakoviny, nás chrání právě zemská atmosféra. Větší nebezpečí by mohlo představovat pro astronauty, kteří se pohybují ve vysokých nadmořských výškách). 
  • Magnetické pole Slunce se pravidelně cyklicky přepóluje. Polarita magnetického pole Slunce se mění přibližně každých 11 let. Dochází k ní na vrcholu každého slunečního cyklu přeuspořádáním vnitřního slunečního dynama. Přepólování Slunce provází určité efekty, jako jsou magnetické bouře, ovlivnění toku kosmického záření nebo polární záře.
  • Aktivní minimum a maximum Slunce lze odvodit na základě počtu slunečních erupcí a slunečních skvrn. Několik posledních let bylo Slunce klidné a neměnné, poslední sluneční erupce proběhla v říjnu 2017 
  • sluneční skvrny tzv. Schwabeův cyklus
  • 70-100letý Gleissbergův cyklus
  • De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo, Daltonovo minimum a nyní 2020 -2053) sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu
  • Velké solární cykly s dobou trvání 350 - 400 let (Wolfovo, Maunderovo a Modern minimum 2020 -2053)
  • Sluneční cykly (solární aktivita) jsou provázané se světovými epidemiemi (Španělská chřipka, Sars, Mers, Koronavirus, mor atd.)
  • Zatmění slunce

Sluneční erupce (magnetické bouře) jsou výbuchy záření, které pocházejí ze slunečních skvrn, dočasných tmavých a relativně chladných skvrn na slunečním povrchu, které se mohou pochlubit velmi silnými magnetickými poli. Sluneční erupce se dělí do šesti tříd - A, B, C, M, X a Super X s lineárním měřítkem 1 až 9, která upřesňuje sílu erupce (například B4, M5, C9, například erupce X2 je dvakrát intenzivnější než X1 a X3 má oproti X1 trojnásobnou intenzitu). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

  • https://www.solarham.net/ 

Období minimální tvorby slunečních skvrn je vždy po 11, 22 a 80 letech, sluneční aktivita letos klesne na nejnižší úroveň za posledních 200 let (2020), což může vést k anomáliím v počasí či jeho projevů. Erupce Slunce způsobují magnetické bouře a polární záře, v polárních oblastech Země se mohou přerušit rádiové vlny. Účinky těchto erupcí můžeme vnímat po 1-3 dnech.

  • Cyklování JIN a JANG v prostoru (Solární minimum a maximum).
  • 15. června 2021 malá geomagnetická bouře G1
  • 20.5.2021
  • 28-29. září 2020
  • 29. května 2020, je to první vzplanutí třídy M od Slunce po 925 dnech a velmi pravděpodobně se jedná se o začátek příštího 25. slunečního cyklu, který bude lehce podprůměrný, v prosinci 2019 nastalo solární minimum.
  • 5. září 2017 2 nejsilnější sluneční erupce třídy X9,3 od roku 2005.
  • erupce obrázek NASA.
  • 15.5.20213 Astronomové zaznamenali v průběhu 48 hodin čtyři obrovské sluneční erupce, jejichž intenzita odpovídá miliardě vodíkových bomb. Odborníci je zařadili do třídy X, což je v rámci mezinárodní klasifikace nejvyšší stupeň.
  • od 4. září do 8. září proběhlo cca 11 koronárních erupcí na slunci, nebyli směřovány k zemi, takže účinky nebyli nepříznivé - více.
  • 6.11.2003 Nejmohutnější erupci, jaká kdy byla na Slunci zaznamenána, zachytili američtí vědci. Podle internetového serveru SPACE.com výbuch na jedenáct minut oslepil detektory satelitu sledujícího sluneční povrch. Erupce vyvrhla mrak solárních částic, jehož část nyní letěla i k Zemi.
  • Polární záře byla vidět v noci z 10. na 11. září 2019 v oblasti Irkutsku, naposledy byla tato záře vidět v této oblasti v roce 2003. 
  • V roce 1989 například elektromagnetická bouře způsobila rozsáhlý výpadek elektřiny v Quebeku, který postihl šest miliónů lidí. 
  • V srpnu 1972 způsobila aktivita Slunce - sluneční bouře (v oblasti slunečních skvrn nazvané MR 11976 tehdy došlo k sérii silných slunečních erupcí, které vystřelily směrem k Zemi proudy vysoce energetických částic) způsobila detonaci min nedaleko vietnamského ostrova Hòn La (více).
  • V září 1859 zasáhla Zemi velice silná sluneční bouře, které se říká Carringtonova událost. Slunce tehdy odpálilo mohutný výtrysk plazmy, který pak narušil zemské magnetické pole, spustil ohromující polární záře, poškodil telegrafní síť a dokonce způsobil požáry. Telegrafní dráty prý tehdy jiskřily, jako kdyby hořely a v některých telegrafních aparátech shořel papír. Vyzkratovala telegrafní dráty ve Spojených státech i v Evropě a způsobila rozsáhlé požáry a polární záři pozorovali i obyvatelé tropických oblastí.
  •  S Carringtonovou událostí jsou srovnatelné minimálně dvě další podobné sluneční bouře, k nimž došlo v letech 1872 a 1921.
  • Silné sluneční bouře byli září 1859 (Carringtonova událost), 1872 (1783 -1784 na přelomu Laki na Islandu), 1921 (Katla Island) a listopad 2003 (výbuch Etny)
  • Laschamp Event, geomagnetická exkurze

Maličký studený trpaslík se naštval (Ultrachladný trpaslík J0331-27 spektrální třídy L)

A tenhle dávný trpaslík před pár lety odpálil takovou erupci, že z toho astronomům poklesla čelist. Byla to rentgenová supererupce, asi desetkrát silnější než cokoliv, co bychom s dnešními poznatky očekávali od Slunce. Je to tedy nesmírně zlostný trpaslík. Vědci jsou bezradní. Doposud jsme si mysleli, že takhle malé a takhle málo energetické objekty nejsou něčeho podobného vůbec schopné. Tak očividně jsou. A tenhle dávný trpaslík před pár lety odpálil takovou erupci, že z toho astronomům poklesla čelist. Byla to rentgenová supererupce, asi desetkrát silnější než cokoliv, co bychom s dnešními poznatky očekávali od Slunce. Je to tedy nesmírně zlostný trpaslík. Vědci jsou bezradní. Pokud víme, tak tyto erupce vznikají, když se destabilizuje magnetické pole v "atmosféře" takového tělesa a dojde k úniku velkého množství energie do okolního vesmírného prostoru. S ultrachladným trpaslíkem J0331-27 je problém v tom, že by pro nashromáždění takto velkého množství energie měla být nezbytná mnohem vyšší teplota, než jako má tenhle malý vztekloun. Dotyčný trpaslík má povrchovou teplotu asi 2100 K, což je zhruba třikrát méně než na povrchu Slunce. více

Solární cyklus

Solárním cyklům byly přiřazovány po sobě jdoucí čísla. Začalo solárním cyklem 1 v roce 1755 a posledním cyklem 24 - který začal v prosinci 2008 (byla ekonomická krize) a nyní v roce 2020 bude začínat 25 cyklus (začíná ekonomická krize). Nový sluneční cyklus se považuje za zahájený, když se skupiny slunečních skvrn objeví ve vyšších zeměpisných šířkách s magnetickou polaritou předních bodů, která je opačná než předchozí cyklus. Solární cyklus 25 bude nejpravděpodobněji vrcholit mezi 2023 a 2026 při maximálním počtu slunečních skvrn mezi 95 a 130. Tato predikce je nyní uvedena v měřítku počtu slunečních skvrn Verze 2. Proto bude sluneční cyklus 25 podobný cyklu 24, který dosáhl vrcholu v 116 v dubnu 2014. Předpokládá se, že příští minimum mezi současným cyklem 24 a 25 bude probíhat od července 2019 do září 2020 . Vzhledem k předchozímu minimu v prosinci 2008 to tedy odpovídá době trvání cyklu 24 mezi 10,6 a 11,75 roky. To také znamená, že se očekává, že aktivita v následujících měsících dále klesá. 

  • poslední sluneční minimum probíhalo v letech 2006-2010, nyní probíhá další sluneční minimum od roku 2017, nejhlubší fáze minima by měla probíhat přibližně od července 2019 do září 2020
  • Pokud se snižuje sluneční aktivita, zvyšují se elektromagnetické frekvence Země a naopak

Solární cyklus s periodou cca 11 roků, NASA došla k závěru, že sluneční aktivita v 25. cyklu (vrchol 2023 -25) míří k poklesu, jaký nemá obdoby za posledních 200 let. De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu (a tím se zvyšuje Frekvence Země, obdobný vývoj předcházel takzvanému Maunderovu minimu v 17. století, kdy zcela vymizely sluneční skvrny. V roce 2020 (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) se nacházíme ve Slunečním minimu (bodu zlomu) - přechod z 24 cyklu do 25 slunečního cyklu, poslední sluneční minimum probíhalo v letech 2006-2010 (počátek 24. cyklu, 2008 - ekonomická krize).

Podle některých studií má Slunce vliv na tektonickou a vulkanickou činnost. Mechanismus ale zatím není znám. Změny zemské magnetosféry vyvolané sluneční aktivitou mají vliv na množství kosmického záření dopadajícího na Zemi. Větší intenzity kosmického bombardování zřejmě energetické částice pronikají do zemské kůry hlouběji a ovlivňují pochody, které tam probíhají.

  • 1010-1050 (1040 -1080) Oortovo minimum. 

  • 1100 - 1250 Středověké maximum (medieval warm period) okolo roku 1200 (tzv. středověké klimatické optimum trvající od 10. do 14. století), velký rozmach zemědělství (podkovy, chomout, rádlo).

  • 1280-1350 Wolfovo minimum, následně v letech 1348-52 morová nákaza , kdy o život přišlo cca 50 % Evropanů. Invaze Mongolů do Evropy 1223 - 1242, od snahy Mongolů na vytvoření celosvětové říše a kompletního ovládnutí Evropy zachránila Evropany smrt Čingischánova nástupce Ögedeje.

  • 1400 - 1510, nebo 1450 -1500 Spörerovo minimum, Malá doba ledová (1400-1850).

  • 1638 - 1715 Mauderovo minimum (kdy zcela vymizely sluneční skvrny), Malá doba ledová (1400-1850), De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu. Výbuchy sopek: 1600 Huaynaputina (VEI 6) , Peru, 1707 Fudži (VEI 5), Japonsko, 1693 islandská hora Hekla zatemnila oblohu dokonce na sedm měsíců. Třicetiletá válka (1618-1648) byl evropský ozbrojený konflikt. Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Mauderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám.

  • 1815-1835 De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, Daltonovo minimum (1790 - 1830), Malá doba ledová (1400-1850), od konce tohoto minima je dynamický růst populace a rozvoj lidské civilizace (zdokonalení parního stroje. 1815 výbuch sopky Tambota v Indonésii (VEI 7), v roce 1816 byl rok bez léta (Evropa a Severní Amerika), průměrná teplota byla o 0,7 °C nižší, dokonce i v létě mrzlo, byla slabá úroda a hladomor.
  • 1873 První celosvětová krize (krach Vídeňské burzy).
  • 1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu). 
  • 1918-1919 (maximum 15. slunečního cyklu), konec 1. světové války, 1918 Katla Island, k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let (jiné zdroje uvádějí četnost dvakrát za století, pravděpodobně ještě i k menším erupcím v roce 1955 a 1999, které však neprorazily ledovcový příkrov. Po roce 1918 následovala Španělská chřipka ve třech vlnách(cca 25 -50 milionu mrtvých), v 1. světové válce zahynulo pouze 10-15 milionů lidí.
  • 1923: Hyperinflace v Německu (bod zlomu - přechod z 15. do 16. slunečního cyklu).
  • 1929 Velká hospodářská krize - krach na newyorské burze 24. října (maximum 17. slunečního cyklu). 1927 Řecko ostrov Thera, Santorini vulkán VEI7.
  • 1938-9 počátek 2. světové války (maximum 18. slunečního cyklu).
  • 1945 konec 2. světové války (bod zlomu - přechod z 17. do 18. slunečního cyklu).
  • 1960 Rok Afriky (maximum 19. slunečního cyklu).
  • 1973 Ropná krize (maximum 20. slunečního cyklu).
  • 1997-8 Asijská a Ruská finanční krize (bod zlomu - přechod z 22. do 23. slunečního cyklu).
  • 2000 -1 DOT com bublina a 11. září 2001 teroristické útoky (maximum 23. slunečního cyklu).
  • 2008 (bod zlomu - přechod z 23. do 24. slunečního cyklu), hospodářská krize.
  • 2014-2015 počátek migrační krize. Vesmírný hurikán (14.8.2014), který byl několik stovek kilometrů nad severním pólem (maximum 24. slunečního cyklu). 
  • 2020 (bod zlomu - přechod z 24. do 25. slunečního cyklu), počátek multikrize celé civilizace, epidemie Koronaviru
  • 2025 - 2026, predikce (maximum 25. slunečního cyklu). 
  • 2020 -2053 Velké sluneční minimum (Modern grand Solar minimum), globální ochlazení může na tři desetiletí vyrovnat jakékoli známky globálního oteplování. Minimum povede k výraznému snížení slunečního magnetického pole a aktivity, stejně jako během Maunderova minima (které trvalo 65 let, od roku 1645 do roku 1710) což vede k znatelnému snížení pozemské teploty. De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo a Daltonovo minimum) sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu.
  • 2030 - 2040 Malá doba ledová, v té době totiž klesne sluneční aktivita až o 60 % (a v následujícím 26. cyklu v letech 2030 - 2040) by mělo dojít k desynchronizaci těchto vln, což povede k dočasnému útlumu sluneční činnosti, a to až o 60 % oproti normálu). 
  • Velké sluneční minimum 2020 - 2053, sluneční cyklus 25 (2020 - 2031) začal 29. května 2020, sluneční cyklus 26 (2031 - 2042), sluneční cyklus 27 (2042 - 2053).
  • https://watchers.news/2020/09/02/zharkova-study-modern-grand-solar-minimum-2020-2053/

Sluneční cyklus (10-12 roků): v roce 2020 (koronavirová krize) jsme v tzv. bod zlomu (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) a stejný bod zlomu byl v roce 2008, kdy byl počátek 24. slunečního cyklu - ekonomická krize, podobně jako v roce 1997, kdy začínal 23. cyklus - Asijská a Ruská finanční krize . Situace se opakuje a je provázaná s aktivitou Slunce a frekvencí Země (Schumannova rezonance).

Solární maxima a Epidemie

1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu).

Španělská chřipka z let 1918 až 1919 (maximum 15. slunečního cyklu) − pak minimálně 50 milionů, smrtící epidemie násobně horší než dnešní koronavirus nepřivedla v roce 1918 svět do stavu, v jakém je dnes v roce 2020. 

Asijská chřipka v letech 1957−1958 zabila celosvětově kolem dvou milionů lidí.

Hongkongská chřipka v roce 1968 asi jeden milion. 

SARS byl nejhorší během listopadu 2002 až července 2003 a lidstvo ho poslalo k zemi do devíti měsíců. 

Současná, koronavirová krize 2020 vypnula během tří měsíců na celém světě.

Sluneční cykly - čísla slunečních skvrn od 17. století do roku 2002. V grafu je vyznačeno Maunderovo minimum, kdy se na slunci neobjevovaly téměř žádné skvrny. De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo a Daltonovo minimum) sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu. 

Graf zobrazující počet skupin slunečních skvrn měřený za posledních 400 let po nové kalibraci. Je jasně vidět Maunderovo minimum mezi lety 1645 a 1715, kdy bylo slunečních skvrn málo a drsné zimy.  Je jasně vidět modulace 11letého solárního cyklu, stejně jako 70-100letý Gleissbergův. cyklus. Obrazový kredit: WDC-SILSO. https://www.sidc.be/silso/home

https://www.spaceweather.com/ 

https://search.usa.gov/search?query=solarcycle&affiliate=noaa-swpc

Průvodním jevem slunečních bouří je kolísání magnetického pole, které způsobuje silnou polární záři a především má negativní vliv na elektrické sítě, zejména v oblastech, které se nachází těsně pod severním pólem.

Erupce Slunce s magnetickými bouřemi jsou následovány polárními zářemi (v Moskvě se mají objevit 10. září 2017). Položme si otázku, co se stane několik měsíců po těchto erupcích slunce? Odpověď možná najdeme na konci roku...

Například cca 3 měsíce před tzv. Tunguzským meteoritem (30. června 1908) se objevovala polární záře (kterou mohly způsobovat sluneční erupce) na různých místech Evropy... Může mít spojení těchto dvou událostí nějakou souvislost?

Erupce na slunci
Erupce na slunci

Solární cykly zprávy z tisku:

13.3.2021 Vědci z univerzity v čínském městě Šan-tung přišli s objevem tzv. vesmírného hurikánu, který pomocí retrospektivní analýzy dat z družic zaznamenali několik stovek kilometrů nad severním pólem. Šlo o přibližně 950 kilometrů širokou bouři z roku 14.8.2014, ne nepodobnou známým atmosférickým cyklónům, která vířila plazmu rychlostí 2000 metrů za sekundu po dobu přibližně osmi hodin. Onen vesmírný hurikán s největší pravděpodobností vznikl vlivem slunečního větru na elektrony v horní části atmosféry, což bylo ještě podpořeno obdobím nízké geomagnetické aktivity Země v té době.

Zajímavé je rovněž spojení vesmírného hurikánu s fenoménem polární záře, která může být podle studie jeho vedlejším efektem. Nabité částice, které jsou vymrštěny do ionosféry, tvoří onu ikonickou zelenou záři, vědci nicméně stále nemají jasno v tom, jak ji ovlivňuje rychlost a intenzita onoho vesmírné hurikánu.

Na druhou stranu si jsou autoři studie zcela jistí, že podobné pozorování nebude poslední a očekávají další poznatky od kolegů z jiných kontinentů.

https://www.nature.com/articles/s41467-021-21459-y<br>

https://zoommagazin.iprima.cz/vesmir/vesmirny-hurikan? 

11.12.2020 Největší sluneční dalekohled na Zemi získal vůbec nejostřejší pohled na sluneční skvrnu, která nejasně připomíná slunečnici. Sluneční skvrny označují místo, kde se svazky magnetických polí prodírají slunečním povrchem. Magnetická pole potlačují probublávání horkých plynů zespodu, čímž se povrch ochladí a bude vypadat tmavší než jeho okolí. Zatímco průměrná teplota na povrchu je asi 5 500 ° C, jádro sluneční skvrny může být "jen" 3 700 ° C.

https://www.sciencenews.org/article/new-image-reveals-sunspot-unrivaled-detail?<br>

2.12.2020 V posledních týdnech se sluneční aktivita značně zvýšila, což znamená konec dlouhého cyklu slunečního minima. Je to vidět na výskytu slunečních skvrn - nyní je jedna dokonce tak velká, že je viditelná pouhým okem. Na naší nejbližší hvězdě se navíc začínají objevovat i sluneční erupce.

"V onu neděli 29. listopadu ve 14:11 SEČ byla pozorována středně velká erupce klasifikovaná jako M. Erupci vyprodukovala oblast, která v té době byla ještě za okrajem slunečního kotouče. Kdyby byl tento jev orientovaný směrem k Zemi, mohla by se zde vytvořit geomagnetická bouřka.

de podle něj vlastně o skupinu skvrn, která nese označení AR 2786. Největší z nich je zhruba třikrát větší než Země, takže už je dostatečně velká, aby byla vidět očima. Jedná se celkově o největší skvrnu v tomto roce. V novém cyklu sluneční aktivity bude slunečních skvrn přibývat. 

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/slunecni-aktivita-se-zvysila-jsou-videt-skvrny-i-erupce-40343892#<br>

2.12.2020 Naše mateřská hvězda o sobě dala po delší době pořádně vědět. Podle vědců odpálila erupci, jakou jsme již více než tři roky neviděli. Silná sluneční erupce z konce listopadu ale naštěstí nesměřovala k Zemi

Na vesmírné poměry je Slunce vcelku klidnou hvězdou. Navíc nyní prochází velmi klidným obdobím. Neznamená to ale, že by o sobě občas nedalo vědět. Sondy a observatoře sledující Slunce na konci listopadu zaznamenaly, že naše rodná hvězda odpálila velice silnou erupci, jakou jsme neviděli už déle než tři roky. Erupci doprovázel výron koronální hmoty, což je v podobných případech obvyklé. Na Zemi jsme tuto události pozorovali jako erupci střední intenzity. Astronomové ji na stupnici síly slunečních erupcí přiřadili hodnotu M4.4.

Sluneční erupce se dělí do šesti tříd - A, B, C, M, X a Super X s hodnotou 1 až 9 (například B4, M5, C9). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

Maskovaná sluneční erupce

Odborníci ale upozorňují, že tato erupce byla ve skutečnosti velice silná a svou intenzitou by zřejmě splňovala kritéria erupce třídy X. K erupci ale došlo v oblasti Slunce, která v té době nebyla přivrácená směrem k Zemi, takže jsme detekovali jen část její intenzity.

Tato sluneční erupce je jednou z prvních událostí nového slunečního cyklu. Začal v prosinci 2019 a bude trvat 11 let. Vědci se domnívají, že navzdory této silné sluneční erupci bude nadcházející sluneční cyklus spíše klidný a tichý, stejně jako byl ten předcházející. Jak se ale zdá, s občasnými slunečními erupcemi určitě počítat musíme. 

https://www.stoplusjednicka.cz/poradna-rana-slunce-odpalilo-nejsilnejsi-erupci-za-posledni-tri-roky?<br>

18.9.2020 Na konci minulého roku začal nový solární cyklus - vědci jej však odhalili teprve v úterý. Podobně jako minulý cyklus bude i tento vesměs klidný a svého vrcholu dosáhne za pět let. Každých 11 let Slunce dokončuje cyklus buď klidné, nebo bouřlivé činnosti a začíná nový. Solární cyklus č. 25 začal oficiálně v prosinci 2019. Jeho datum však bylo oznámeno teprve v úterý - Slunce je totiž velice proměnlivé a výpočet počátku nového cyklu může trvat až 10 měsíců. Server CNN uvedl, že těmto cyklům je důležité porozumět, jelikož vesmírné počasí způsobené Sluncem, jako jsou sluneční erupce a výron koronální hmoty, může ovlivnit elektrickou rozvodnou síť, satelity, GPS, letecké společnosti, rakety i astronauty pobývající ve vesmíru.

Solární cyklus 25 bude podle předpovědí velmi podobný tomu, který lidstvo zažilo za posledních 11 let. Předpokládá se, že další čas nejvyšší sluneční aktivity neboli solárního maxima, nastane v červenci 2025. Během této doby je možné, že sluneční erupce naruší komunikaci na Zemi.

Poslední maximum Slunce zažilo v roce 2014. I když byl předchozí cyklus 24 původně odhadován jako aktivnější, nakonec byl nejslabším cyklem za posledních 100 let. Přesto v červenci 2012 došlo k extrémní sluneční bouři, která naštěstí minula Zemi. "Jenom proto, že jde o podprůměrný sluneční cyklus, neznamená to, že nehrozí extrémní vesmírné počasí," uvedl Doug Biesecker, spolupředseda a solární fyzik z NOAA Space Weather Prediction Center. Biesecker cyklus přirovnal k období hurikánů. Mnoho bouří sice nezasáhne pevninu, ale zbytek ji může dramaticky ovlivnit.

Se sledováním sluneční aktivity vědcům pomáhají sluneční skvrny. Právě ty jsou výchozím bodem pro erupce a uvolňování energie a materiálu ze sluneční koróny do okolí. Na vrcholu nového cyklu se předpovídá asi 115 skvrn. Pro srovnání, minulý cyklus zahrnoval 112 skvrn, nadprůměrně aktivní cyklus by měl více než 200 slunečních skvrn.

"Udržujeme podrobnou evidenci několika drobných slunečních skvrn, které označují nástup a vzestup nového cyklu," vysvětlil Frédéric Clette z Belgické královské observatoře v Bruselu.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zacal-novy-slunecni-cyklus-muze-ovlivnit-gps-letectvi-i-rozvodnou-sit-120312#

2.6.2020 Před několika dny se na Slunci objevily nejsilnější erupce od října 2017. Současná erupce byla erupce třídy M, takže se jednalo o střední erupci. Nicméně výbuch může být známkou toho, že Slunce stoupá do aktivnější fáze svého jedenáctiletého cyklu, jak uvedli vědci z NASA. Je to první vzplanutí třídy M od Slunce po 925 dnech a velmi pravděpodobně se jedná se o začátek příštího slunečního cyklu. Sluneční cyklus trvá v průměru 11 let, ale může se pohybovat v rozmezí 9-14 let a začíná od minima sluneční energie. Cykly byly měřeny od roku 1755 a tento nový by byl 25. v pořadí. Vzplanutí třídy M je střední velikosti a pokud přímo zasáhne Zemi, může způsobit krátký výpadek elektřiny nad polárními oblastmi.

20.5.2020 Pojem "sluneční minimum" zaznívá v poslední době častěji v různých médiích a zaznívá v něm obava z příchodu nové "malé doby ledové", tedy z mrazivého počasí, provázeného podle některých apokalyptických vizí hladomory a zemětřesením. Ve skutečnosti však jde o běžné období v jedenáctiletém slunečním cyklu.

V současnosti se nacházíme ve slunečním cyklu 24. Tento cyklus, nazývaný také cyklus slunečních skvrn nebo Schwabe-Wolfův cyklus podle jména svého objevitele, německého hvězdáře Heinricha Schwabeho, představuje cyklus jedenáctileté aktivity Slunce spojený s fungováním magnetického pole Slunce a otáčením sluneční magnetické polarity.

Kdy přesně nastane další sluneční či solární minimum, přesně nevíme, ale můžeme to obecně odhadnout. V roce 2017 předpověděl americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), že další sluneční minimum se očekává v letech 2019-2020. Loni v prosinci tuto předpověď zúžil panel pro předpověď slunečního cyklu NOAA 25 a uvedl, že sluneční minimum mezi cykly 24 a 25 se objeví v dubnu 2020 (plus minus šest měsíců).

  • Sluneční cyklus je založen na magnetickém poli Slunce, kde se přibližně každých 11 let přepínají severní a jižní magnetický pól (k přepólování dochází, když je magnetické pole Slunce nejslabší - sluneční minimum). Co tento cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí necelých 12 let. 
  • Časy nejvyšší aktivity, tedy sluneční maxima, charakterizuje vyšší než obvyklý počet slunečních skvrn. V období nejnižší aktivity, tedy během slunečních minim, je tomu naopak - sluneční skvrny ani sluneční erupce se téměž neobjevují.
  • Během slunečního maxima lze například pozorovat silnější a výraznější polární záři, kterou generuje sluneční aktivita. Lidé pozorně sledující Slunce si mohou všimnout více slunečních skvrn. Zvýšená sluneční aktivita může také ovlivnit rádiové komunikace a navigační satelity
  • V období slunečního minima klesá sluneční ultrafialové záření, ale to se na Zemi projeví primárně jen ve stratosféře a vyšších nadmořských výškách. Zemská atmosféra se mírně "smrskne", což sníží vliv zemské přitažlivosti na satelity. Během slunečního minima také dochází ke zvýšení galaktického vesmírného záření ze zdrojů, jako jsou supernovy (může zvyšovat riziko rakoviny, nás chrání právě zemská atmosféra. Větší nebezpečí by mohlo představovat pro astronauty, kteří se pohybují ve vysokých nadmořských výškách). 
  • Během slunečního minima slábne magnetické pole Slunce, takže před tímto vesmírným zářením méně stíní. Pro astronauty plující vesmírem to může představovat zvýšenou hrozbu 
  • Na Zemi však sluneční minimum žádné velké riziko nepředstavuje, jeho vztah ke klesajícím teplotám nebo vzniku možných zemětřesení či hladomoru je mizivý.  
Maunderovo minimum je název pro období sluneční aktivity v letech 1638 až 1715, kdy se na Slunci neobjevovaly téměř žádné sluneční skvrny a podnebí na Zemi se výrazně ochladilo. Období Maunderova minima by mělo být jedním ze tří nejchladnějších období tzv. malé doby ledové, jež probíhala od 14. do 19. století. Druhým bylo Spörerovo minimum (od roku 1400 do roku 1510) a třetím Daltonovo minimum (od roku 1790 do roku 1830). 
  • V té době došlo vlivem poklesu teploty k výrazným ztrátám na zemědělské produkci plodin, což mělo po celém světě za následek rozsáhlé hladomory. Další lidé umírali zimou, protože si neměli čím topit. 
  • v případě Daltonovo minima se jako mnohem pravděpodobnější "viník" jeví kolosální erupce vulkánu Tambora v Indonésii z roku 1815, při níž sopečný prach a popel zakryl oblohu. "Studie z roku 2013 navíc nenašla žádnou souvislost mezi sluneční aktivitou a zemětřeseními, 
  • Obavy z příchodu malé doby ledové v důsledku tzv. velkého slunečního minima vyvracela začátkem letošního roku také NASA. "Podnebí se šestkrát rychleji otepluje emisemi skleníkových plynů, vytvářených spalováním fosilních paliv člověkem, než jaká je rychlost potenciálního, desítky let trvajícího ochlazování vyvolaného prodlouženým velkým slunečním minimem," 
  • I kdyby mělo velké sluneční minimum trvat století, globální teploty by se i nadále zvyšovaly. Globální teploty na Zemi mění více faktorů než jen změny ve sluneční aktivitě, a z těch dnešních je nejdominantnější oteplování, způsobené emisemi skleníkových plynů vytvářených člověkem 
  • Slunce je podle vědců dnes výrazně aktivnější, než bylo během Daltonova minima. A byť byl cyklus 24 menší než několik předešlých, neznamená to, že by byl tak malý, ale že ty předchozí byly neobvykle silné.  

https://www.sciencealert.com/we-re-about-to-experience-solar-minimum-here-s-what-that-really-means 

https://www.denik.cz/veda-a-technika/astronomie-slunce-slunecni-minimum.html?

11.11.2015 Podle výzkumu britských vědců z Newcastlu můžeme očekávat mezi lety 2030-2040 nástup malé doby ledové (vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity) v té době totiž klesne sluneční aktivita až o 60 %, vzniknou podmínky, které byly naposledy v "Maunderově minimu" v 17. a 18. století.

  • Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Maunderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám zejména v 17. století. 
  • Západní Evropa zažila nejhorší neúrodu v roce 1648. Zdražování chleba vyvolalo povstání na Sicílii i ve Stockholmu a jinde," píše ekonomický server Armstrog Economics. Prusko v důsledku hladomoru ztratilo 40% obyvatelstva, Skotsko asi patnáct %. Podobné jevy zaznamenaly civilizace i na východě - přes Indii po Japonsko.

Nový předpovědní model se opírá o objev druhé vrstvy elektromagnetických vln uvnitř Slunce, a to blíž jeho povrchu. Když jsou obě vlny sladěné, je aktivita Slunce velká, když se naopak rozejdou, Slunce ochabne. "Obě vlny mají frekvenci asi 11 let, ale poněkud odlišnou a časově se vyrovnávají".

"Během cyklu vlny kolísají mezi severní a jižní hemisférou Slunce. Spojením obou vln a porovnáním s reálnými údaji o probíhajícím slunečním cyklu jsme zjistili, že naše předpovědi jsou z 97 procent přesné," dodala vědkyně původem z Kyjeva, působící od 90. let na britských univerzitách.

Když se vlnové fáze vyruší, svit ochabne

Nový způsob předpovědi solární aktivity čerpal z pozorování magnetického pole Slunce na Wilcoxově observatoři v Kalifornii, ze tří cyklů v období 1976 až 2008. Na základě těchto dat dospěli vědci k závěru, že právě ve 30. letech tohoto století vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity.

"Jejich vzájemné působení bude rušivé nebo se zcela vynulují. Když se fáze úplně rozejdou, vzniknou podmínky, které byly naposledy v Maunderově minimu," dodala s odkazem na název zmíněné periody v 17. a 18. století. Z tohoto období nejsou větší zmínky o skvrnách na Slunci, tedy o projevu jeho aktivity. Za druhé nejchladnější období jsou pak označovány roky 1400 až 1510 (tzv. Spörerovo minimum) a třetí, tzv. Daltonovo minimum (1790 až 1830).

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/lidstvo-zrejme-ceka-nova-mala-doba-ledova-331750

zobrazit více..
Loading...