Důvěra

p>důvěra jen náš konstrukt myšlení, je nebo není - mění se to v čase i s vývojem jedinců, je to hodně individuální (může ji "těžce získat", ale rychle ztratit, aniž  byste cokoliv dělala)
  • někdo důvěru zaměňuje s opatrností...

ano, je to nas konstrukt myslenia...nieco, co sme si my vnutorne nastavili ako nejaku barieru, ktora nam brani v uprimnej a otvorenej komunikacii s inymi.

  • konstrukt myšlení, který jsme si vytvořili na posuzování "důvěry". Ego posuzuje zda mám důvěru - ano nebo ne, 
  • ale ten na koho se díváme má svůj odlišný systém - vzorce myšlení a posuzování reality než my
  • interakcí vzniká nová zkušenost mezi dotyčnými osobami, pokud tam není komunikace na mimosmyslové úrovni  - interakce (někdy stačí jedno slovo nebo pohled) je způsob poznání jedinců a tím se vytváří "obraz (škatulka) s názvem důvěra
  • při souladu ega a emocí protějšek nás přirozeně vnímá jako důvěryhodného člověka, protože jsem přirozený (pokud mám bloky snažím se je maskovat a stejně působím nedůvěryhodně a proto říkáme, že budujeme důvěru - dle mého názoru, je klíčový je soulad ega a emocí - bez toho není možná důvěra mezi lidmi, jde pouze o předstírání, faleš, klam)

Ale preco je take tazke ziskat si doveru inych ludi? Lebo mame nastavenu spolocnost na vzajomnom podozrievani a od inych ocakavame ze zneuziju informacie o nas? Alebo sa po mnohych sklamaniach uzavrieme do seba a s ostatnymi dokazeme viest iba vseobecne rozhovory?

  • co očekáváme přijde.... čemu dáváme energii to podporujeme, co nemá energii to zaniká
  • o důvěru dle mého nemusíme usilovat - je to odraz (zrcadlo) prostřednictvím protějšku jak my na něj působíme - je to zrcadlo nás, jak vnímáme svět v nás a vně nás, pokud nevěříme sobě - nevěříme vnějšímu světu - věci se dějí bez ohledu na náš myšlenkový konstrukt "důvěry"
  • zklamání (nenaplněné očekávání konstruktu ega) - odraz našeho vnímání reality, problém není ve vnějším světě, ale v nás - jak myslíme a vnímáme realitu
Zobrazit více Zabalit
Loading...