Dana Thomasová

Dana Thomasová není ve světě módy a stylu žádným nováčkem. Svou novinářskou kariéru zahájila v roce 1988, kdy pro list The Washington Post začala psát do rubriky o módních trendech. V roce 1987 obdržela cenu Ellise Hallera za vynikající výsledky v žurnalistice a v letech 1996-1999 přednášela žurnalistiku na Americké univerzitě v Paříži. Působila také jako editorka deníku Wall Street Journal a mezi lety 1995-2008 jako evropská korespondentka časopisu Newsweek, kde měla opět na starosti módu a kulturu. V současné době je redaktorkou módního časopisu se stručným názvem T, vydávaným pod The New York Times, a pařížskou dopisovatelkou pro australský Harper's Bazaar. Často přispívá do tak prestižních periodik, jako jsou New York Times Magazine, New Yorker, Harper Bazaar, Vogue, Los Angeles Times nebo londýnské Financial Times, pravidelně píše též pro Architectural Digest a Elle Decor. Dana Thomasová žije a pracuje v Paříži a pracuje jako novinářka 35 let a její téma je módní průmysl.

Dana Thomasová, názory, pohledy:

  • módní průmysl ­- je jedním z největších "znečišťovatelů" naší planety
  • Příběh fast fashion (rychlá móda) začal v 80. letech v USA. Podstatou QR je, že nevyrábíte masy oblečení dopředu, ale sledujete, co se prodává, a na základě toho "rychle zareagujete" a dovyrobíte, co potřebujete. Do hry vstoupila globalizace a přesun výroby do zahraničí (takzvaný offshoring), kde byly výrobní náklady mnohem nižší, a tak začaly ceny oblečení klesat.  
  • Dříve lidé do obchodů chodili čtyřikrát až pětkrát za rok, nyní je to průměrně 17krát, tak vznikla závislost a fanatismus obklopující módní průmysl, koupíte si oblečení, pak si ho na sebe vezmeme v průměru sedmkrát a vyhodíme je do koše  
  • Polyester je další skvělý příklad - nejprve měl nahradit hedvábí, začal se vyrábět průmyslově, zjistili jsme, že se nemůže biologicky rozložit nebo že se na jeho výrobu užívá ropa
  • V roce 2014 se vyrobilo na 100 miliard kusů oblečení, z toho 20 % se nikdy neprodá
  • Emise modního průmyslu tvoří asi 10 % z globálních emisí uhlíku. 
  • Offshoring znamenal přesun výroby za hranice, z USA do Mexika, Hondurasu, centrální Ameriky a eventuálně přes Pacifik do jihovýchodní Asie. V Evropě to bylo do severní Afriky, Maroka, Indonésie, některé továrny se přesunuly také do východní Evropy, spíš to byl ale Vietnam, Bangladéš, Indie nebo Blízký východ. Pracovní síla byla nesmírně levná, díky tomu zisky evropských a amerických módních společností rapidně stoupaly avšak zboží se expeduje přes půl planety, uhlíková stopa pořád roste
  • Ve Fashionopolis citujete ekonoma Roberta Reicha, podle nějž je naivní věřit, že v současném superkonkurenčním kapitalismu by společnosti mohly a chtěly obětovat zisk pro ochranu životního prostředí 
  • Největším problémem je totiž množství. Pokud obchodní model bude i nadále založen na masivních objemech, nikam se nepohneme, a přitom to takhle vážně nemůže dlouho pokračovat. To je přesně ten bolehlav, kocovina globalizace. Společnosti se díky ní proměnily v giganty, jenže planeta i lidstvo mají své limity.  
  • doporučuje vyvarovat se impulzivního nakupování
  • více

Dana Thomasová, vydané knihy:

  • Bohové a králové napsali:"Strhující dvojitá biografie..., Thomasová využila ideální příležitosti, aby příběh jejich šílenství osvětlila a rozvedla. 
  • Deluxe: How Luxury Lost Its Luster (ve volném překladu Jak luxus ztratil svůj třpyt, pozn. redakce), vypráví o tom, jak luxusní průmysl obětoval svou integritu pro zisk. V žebříčku New York Times se ocitla na nejvyšších příčkách. Zábavnou a svěží formou v ní mapuje přepych dřívějšího světa boháčů a aristokratů v porovnání s masovou průmyslovou produkcí dnešní doby.
  • Fashionopolis (2019), kniha o módním průmyslu obecně a o tom, jak ochotně lidé kvůli zisku obětují planetu a lidskost. I tady jde jen o peníze, navzdory tomu, že devastujeme životní prostředí. 
zobrazit více..
Loading...