Cyklus uhlíku

Cyklus uhlíku

Uhlík, jeden z nejrozšířenějších chemických prvků na Zemi, se na naší planetě vyskytuje v mnoha podobách, většinou ve sloučeninách s jinými prvky. V čisté podobě pak vytváří pouze tři nerosty, jednak grafit (obyčejnou, měkkou, černou tuhu), šungit (je elektricky vodivý) a jednak naopak jeden z nejcennějších drahých kamenů na světě, diamant. Tuha, grafit, zastupuje spodní konec Mohsovy stupnice tvrdosti nerostů, naopak diamant ji uzavírá jako nejtvrdší známý nerost s číslem deset. 

Sledování skleníkových plynů a porozumění zpětným vazbám uhlíkových cyklů

Dnešní antropogenní Změna klimatu je do značné míry poháněna zvyšováním skleníkových plynů (GHG) v atmosféře, do určité míry modifikovaných distribucí aerosolů a aerosolových vlastností. Aby společnost pochopila vliv měnícího se složení atmosféry na změnu klimatu a minimalizovala její případnou velikost, potřebuje společnost co nejlepší informace o trendech, distribuci, emisích a odstraňování skleníkových plynů. Je nezbytné rozvinout spolehlivé vědecké chápání jejich přirozených cyklů a toho, jak řízení lidí a měnící se klima tyto cykly ovlivňují. Naše měření atmosféry mohou také zajistit plně transparentní a objektivní kvantifikaci emisí, podporovat národní a regionální politiky snižování emisí a vytvářet důvěru v mezinárodní dohody. více

  • Velryby (za 60 roků svého života velryba uloží 33 tun CO2 ) podporují růst fytoplanktonu, který pohlcuje až 40 % veškerého uhlíku vyprodukovaného na Zemi. Zvýšení produkce fytoplanktonu o jedno procento pak ve schopnosti uložit uhlík znamená ekvivalent dvou miliard dospělých stromů.
  • Pokud by se jejich populace vrátila na hodnoty před jejich masivním odlovem (zejména v 18. a 19. století) na 4 až 5 milionů, zvýší se tím výrazně množství fytoplanktonu, který se živí výkaly a močí velryb. Objem CO2 odbouraného těmito organismy by dosáhl 1,7 miliardy tun. více

Uhlík v přírodě koluje, oceány, půda a vegetace ho jsou schopny pohltit. Člověk vypustí ročně cca 11 gigatun uhlíku, na což už příroda nestačí, a stabilita celého klimatického systému je narušena. Polovina CO2 zůstává v atmosféře a ohřívá ji. Průměrná doba setrvání CO2 ve vzduchu se pohybuje v rozpětí od čtyř do 200 let. Co hůř − lidstvo zároveň atmosféru zásobuje dalším skleníkovým plynem metanem a kombinované radiační působení (schopnost ohřívat) těchto plynů rychle roste.

  • Houby zajišťují větší stabilitu půdy, působí proti erozi a zvyšují zadržování vody v půdě (mykorhiza), houby tvoří až 30 % veškeré půdní hmoty a na každý metr kořene stromů připadá kilometr podhoubí. Houby a další mikroorganismy se podílejí také na rozkladu dřeva, rozložené dřevo je zdrojem života pro nová semena, která se opět propojí s houbami a podpoří růst rostlin. Houby nad zemí rozkládají stromy, naopak houby pod zemí podporují odolnost a růst stromu. Houby ukládají uhlík z atmosféry do půdy. 

V červnu 2020 nahlásila americká meteorologická observatoř na Havaji, že koncentrace CO2 v atmosféře dosáhla 418,32 ppm (miliontin), nejvíce v historii měření. A díky pokročilým technologiím rekonstrukce klimatu z ledovcových vrtů také víme, že to je největší koncentrace v historii lidstva, respektive alespoň za posledních 800 tisíc let.

Jak ovlivní oceánské a suchozemské zdroje uhlíku a záchyty a reagují na měnící se klima?

Relevance: Obousměrná interakce mezi zdroji uhlíku, záchyty a podnebím je nejistota prvního řádu při předpovídání klimatu v 21. století a dále. Pochopení minulých trajektorií a současného stavu zdrojů a poklesů skleníkových plynů je předpokladem pro předpovídání budoucích.

Přijatá opatření: GMD použila své dlouhodobé atmosférické pozorování skleníkových plynů ke kvantifikaci kvantitativnosti současných zdrojů a poklesů po tři desetiletí. Mezi další metody používáme systémy asimilace dat CarbonTracker pro CO 2 a CH 4 pro výpočet globálních, kontinentálních a regionálních zdrojů a záchytů. Abychom zlepšili přesnost našich kontinentálních a regionálních výpočtů zdrojů a výlev, zvýšili jsme hustotu měření v USA a zlepšili rozlišení a kvalitu atmosférických modelů, které používáme k interpretaci dat.

Co jsme objevili: Globální poklesy CO 2 zůstaly zhruba zlomkem emisí za posledních 50 let. Americké dřezy absorbují asi jednu třetinu emisí fosilních paliv v USA, i když s velkou variabilitou. Globální emise CH 4 se od roku 2007 zvýšily poté, co byly v předcházejícím desetiletí stabilní. Naše měření izotopů CH 4 naznačují, že zvýšené úniky z operací s ropou a plynem pravděpodobně nejsou hlavní příčinou. Dosud jsme neviděli žádné důkazy o dramatickém zvýšení emisí CH 4 z arktického oteplování.

Oceán pomáhá regulovat klima tím, že udržuje 50krát více CO2 než atmosféra. Ale i malá změna ve způsobu, jakým uhlík vstupuje do oceánu, může mít vliv na skladovací kapacitu oceánu. 

V globálním uhlíkovém cyklu existuje uhlík v mnoha podobách, včetně oxidu uhličitého (CO 2) a metanu (CH 4 ), dvou významných skleníkových plynů. CO 2 existuje přirozeně, ale je stále více emitován do atmosféry prostřednictvím lid činnosti, spalování fosilních paliv. Jedna čtvrtina tohoto antropogenního CO 2 uvolněného do atmosféry se vyjme u oceánu. Část tohoto CO 2 se vrací do atmosféry a část se exportuje do hlubokého oceánu, kde je zásoba uhlíku 50krát větší než zásoba uložená v atmosféře. Oceán poskytuje důležitou službu pro naši planetu prostřednictvím této schopnosti regulace atmosférického CO 2 a tím omezuje dopady na změnu klimatu. Malá změna toků do oceánového uhlíkového fondu by však mohla mít vliv na skladovací kapacitu oceánu a následně na hladinu atmosférického CO 2 . MAAE spolupracuje s členskými státy s cílem lépe porozumět procesům uhlíkového cyklu a zásobám uhlíku, které pak mohou členské státy použít k vytvoření klimatického modelu k předpovídání dopadů změny klimatu. více

Uhlík zprávy z tisku:

5.10.2020 Ve vesmíru prý diamanty vznikají ve vychladlých hvězdách, u nás pak v žhavých hlubinách Země. Atomy uhlíku se zde spojují do těsné krychlové krystalické mřížky díky teplotám přesahujícím 1 300 stupňů Celsia a rovněž i působením skutečně velkého tlaku. Vznikají tak pravidelné třpytivé krystaly. Diamanty často také tvoří srostlice krystalů. Výše uvedené, opravdu extrémní podmínky, se na Zemi nacházejí pouze jen v hloubkách 100 - 200 kilometrů pod jejím povrchem a způsobují tak velmi složitou dostupnost. Nalezen byl prý však údajně i diamant, který pocházel z hloubky až 700 kilometrů.

Diamant vykazuje vysoký index lomu světla a rovněž i vysokou tepelnou vodivost. Jako jediný drahý kámen se vyskytuje ve všech barevných modifikacích, přičemž nejčastěji pak bývá bílý. Až 80 % vytěžených diamantů se nehodí pro šperkařské účely. Jedná se o tzv. průmyslové diamanty, které následně slouží jako ostří vrtných, řezacích nebo brusných strojů.

První diamanty byly pravděpodobně nalezeny v Indii, a to zřejmě již ve 4. století př. n. l. Ve starověkém Řecku pak byly diamanty považovány za slzy bohů. Diamanty byly postupem času objevovány na všech světadílech kromě Antarktidy. Proto bylo velikým překvapením, když skupina geologů v antarktickém pohoří Prince Charlese zjistila, že se zde hluboko pod ledovým příkrovem nacházejí hned tři ložiska kimberlitu, vulkanické horniny, která často obsahuje právě diamanty, jež pomáhá vynášet z hlubin Země k zemskému povrchu. Naleziště leží na hlavním antarktickém zlomu, který vznikl před 120 miliony lety.

https://nasregion.cz/dlouho-ukryty-poklad-v-antarktide-nedavno-objeven-188138/

zobrazit více..
Loading...