Člověk historie

Pozitivním vlivu oxidu uhličitého na rozvoj života na Zemi je nepopiratelný. Bez něj by neprobíhala fotosyntéza, nevznikaly by organické látky a ani se do vzduchu neuvolňoval kyslík.

  • 11.5.2019 byla zaznamenána hodnota 415,26 ppm (průměr za květen 2019 činí 414,7 ppm)
  • od roku 1800 stoupla roční produkce emisí CO2 z 28 milionů tun na 36 bilionů tun
  • NOAA měření ukazují, že míra zvýšení atmosférického CO 2 se zrychluje. Zatímco v 80. letech to bylo v průměru okolo 1,6 ppm ročně a v 90. letech 1,5 ppm ročně, průměrná míra růstu se v letech 2009-2018 v průměru zvýšila na 2,3 ppm ročně. V roce 2018 se oxid uhličitý zvýšil o 2,5 ppm. Více
  • velryby podporují růst fytoplanktonu, který ukládá 40% veškerého vyrobeného uhlíku, zvýšení produktivity fytoplanktonu o 1 % odpovídá až 2 miliardám zralých stromů 
  • Jeden strom za celý svůj život průměrně pohltí 3,8 tun oxidu uhličitého.  

Globální emise CO 2 související s energií vzrostly v roce 2017 o 1,4% a dosáhly historického maxima 32,5 gigatun (Gt), což je obnovení růstu po třech letech, kdy globální emise zůstaly na stejné úrovni.  

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nyní dosahuje 415,25 ppm (11.5.2019). Takové výše naposledy dosáhla v době, kdy byla teplota asi o 3 °C nad úrovní z konce devatenáctého století (tedy z doby, která obvykle slouží jako měřítko teplotních změn). V době tak vysoké koncentrace oxidu uhličitého se hladina moří a oceánů nacházela o 10 - 20 metrů výš než dnes. Bylo tomu tak před třemi miliony lety, homo sapiens tu je asi 250 000 let. Posledních 10 000 let docházelo k výkyvům teplot v rozmezí plus minus 1 °C, nyní se nalézáme na hranici tohoto limitu. S tím, jak moc rychle roste koncentrace zplodin v atmosféře, pak pravděpodobně směřujeme k tomu, že teplota v následujících sto letech stoupne asi o 3 °C. Pokud ovšem neučiníme razantní změny jak na straně výroby, tak na straně spotřeby. Následující graf ukazuje dlouhodobý vývoj globálního teplotního indexu:

Jestliže má být růst teploty menší než 2 °C, musíme snížit emise asi o 40 %, a to v následujících dvou desetiletích. Tato jednoduchá čísla podle ekonomů ukazují, jak rozsáhlý a urgentní celý problém je. To, jak budeme v následujících dvaceti letech investovat, rozhodne o budoucnosti našich dětí a vnuků. O těchto investicích se přitom bude rozhodovat v následujících několika letech a jejich základem by měla být dobrá ekonomická analýza. více

Fytoplankton (rostlinné mikroorganismy, které jsou základem potravinového řetězce, přenáší minerály země přímo k živým organismům v oceánech) ve vodě bohaté na živiny za přítomnosti slunečního světla spotřebovává CO2 ze vzduchu pro svůj život. Fytoplankton zbarvuje vodu do zelena a pokrývá až 20 % oceánů. Plankton, který nikdo nespotřeboval klesá na dno oceánu. Plankton se podílí na koloběhu života na zemi. více

Spolková republika Německo původně plánovala, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 o 40 procent. Už nyní je ale jasné, že se jí to nepodaří. Do konce loňského roku totiž emise klesly jen o 30,6 procenta. Zdaleka nejmenší pokles zaznamenala oblast dopravy (0,6 procenta), následovaná zemědělstvím (18,8 procenta), průmyslem (30,7 procenta), energetikou (33,4 procenta) a oblastí bydlení (44 procent). V dalších oblastech emise klesly o 75 procent.

Do roku 2030 chce Německo ve srovnání s rokem 1990 snížit emise o 55 procent. Do roku 2023 chce Německo investovat cca 40 miliard EUR.

Konec využívání fosilních paliv jak v domácnostech, tak v průmyslu, jinak nebude možné splnit cíl stanovený na rok 2050 - snížení emisí o 95 procent, jak se vláda zavázala

GRAF: Vývoj objemu emisí skleníkových plynů v Německu
Od roku 1850 do roku 2050, pro období 2019-2050 jde o výhled s plánovanou redukcí emisí, v mil. tun ekvivalentu CO2.

masivní snižování emisí uhlíku znamená, že každým rokem musí být postaveny mimo moře větrné turbíny (30 000 turbín do roku 2030) o instalovaném výkonu 4,5 gigawattu (GW). Jedině tak je možné zvýšit do roku 2030 podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na 65 procent. 

v Německu vyprodukovalo 866 milionů tun ekvivalentu CO2 (meziročně o 4,5 procenta méně), což je stále o 116 milionů tun více, než je stanovený cíl pro rok 2020. Pokud by tempo snižování emisí zůstalo stejné jako dosud, cíle pro rok 2020 by nabraly zpoždění 8 let a závazek pro rok 2030 dokonce 16 let.

  • "V následujících deseti letech zmizí ze sítě 43 procent instalovaného výkonu z roku 2018,"
  • Do roku 2030 by německá ekonomika měla postavit dodatečných 17 gigawattů energetických zdrojů, aby pokryla odstavené jaderné a uhelné zdroje a měla i záložní kapacity pro zajištění bezpečných dodávek elektřiny. To by znamenalo postavit 4857 větrných turbín o výkonu 3,5 MW
  • Riziko výskytu výpadků elektřiny (blackout) hrozí zejména v období mezi lety 2025 až 2030.

5.12.2019 Německo v dopravě ročně vyprodukuje přes 160 milionů tun CO2. Podle plánů vlády má tento objem do roku 2030 klesnout na 98 milionů tun. Současná opatření ale podle Spolkového úřadu pro životní prostředí povedou ke snížení, které za tímto plánem zaostane o 20 až 30 milionů tun CO2. Aby Německo splnilo své klimatické cíle v dopravě pro rok 2030, musela by cena jednoho litru nafty stoupnout o 70 centů (18 Kč). Rychlost na dálnicích by se navíc musela omezit na 120 kilometrů v hodině. Ukazuje to analýza Spolkového úřadu pro životní prostředí, o níž informoval deník Süddeutsche Zeitung.

Doprava a její emise


Článek: Nejlepší a nejlevnější řešení na problémy s CO2? Stromy. Hodně stromů

Fotosyntéza

Činnost sopek rovněž přispěl ke zvýšení hladiny oxidu uhličitého v ovzduší, což vedlo k oteplování Země, a tím i k rychlejšímu zvětrávání hornin. "Před tímto obdobím dominovaly podmořské vulkány, při jejichž činnosti jsou materiály vyvrhovány za nižší teploty, chemické reakce s mořskou vodou spotřebovávaly kyslík, 

Ze zvětralých hornin se navíc do světového oceánu dostávalo zvýšené množství minerálů a dalších živin, což prospívalo fotosyntéze, při níž se díky světlu přeměňuje oxid uhličitý na jednoduché sacharidy a kyslík. Evoluce tak dostala do ruky nástroj na vytvoření organismů, které spotřebovávají kyslík 

  • Lesy totiž alespoň zatím pokrývají téměř třetinu povrchu pevniny a díky fotosyntéze velkou část uhlíku. 
  • Největší význam pro Zemi mají lesy tropické, ale důležité jsou i ty boreální. Záleží také na stáří lesa, protože čím je starší, tím se snižuje i jeho schopnost oxid uhličitý vázat. 
  • Ten však neváže jen vegetace, ale i lesní půda. Neukládá se do ní plyn, ale samotný uhlík, který se tam dostane díky sekvestraci (přeměně) oxidu uhličitého na stabilní uhlík. 
  • podle odhadů je v lesních půdách Evropy, Asie a Severní Ameriky uloženo třikrát víc uhlíku, než se ho formou oxidu vyskytuje v atmosféře.  
  • mapy lesů

Zprávy z tisku:

16.7.2020 Tým odborníků britské University of Sheffield navrhuje využívat metodu "zesíleného zvětrávání horniny", která zařídí významné zvýšení schopnosti půdy, například na polích a na farmách, pohlcovat atmosférický oxid uhličitý. Některé horniny - především čedič a některé křemičitany, samovolně pohlcují oxid uhličitý v průběhu svého zvětrávání, když se drolí na stále menší a menší kousky. Reagují přitom s oxidem uhličitým a vytvářejí uhličitany, které dále pohlcují oxid uhličitý. Tento proces je známý jako vázání (sekvestrace) uhlíku.

  • koncept jako takový úplně nový není. Zemědělci již dlouho znají například přidávání vápencového prachu do půdy kvůli snížení její acidifikace. 
  • Rozprášený substrát, bohatý na křemičitany (velmi pravděpodobně pak čedičová drť, ale možné je i zužitkování betonu či odpadů z demolic) by na sebe během degradace navázal skleníkové plyny, a vytvořil uhličitany. Oxid uhličitý z atmosféry by díky tomu v řádu měsíců přešel do půdního rezervoáru. Škodní by na tom nebyli zemědělci, protože by se touto cestou zlepšily produkční vlastnosti půdy. A pozitivní vliv by pocítily i oceány, které by nakonec byly vystaveny menší acidifikaci. 

Zesílené zvětrávání horniny spočívá v tom, že se dotyčná hornina nejprve rozdrtí na prach, aby se co nejvíce zvýšila plocha povrchu této horniny. Následně se prach z horniny rozptýlí do půdy, například na pole, a tím se dále urychlí proces zvětrávání horniny. Britští badatelé odhadují, že metodou zesíleného zvětrávání horniny by bylo možné odebrat z atmosféry kolem 2 miliard tun oxidu uhličitého ročně. To je zhruba polovina současných emisí uhlíku celé Evropy. 

https://www.stoplusjednicka.cz/prach-z-nekterych-hornin-mohl-vyznamne-snizit-mnozstvi-co2-v-atmosfere?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_req_id=gnrqUYX22k0-202007160835&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box 

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/jak-dostat-oxid-uhlicity-z-atmosfery-zacneme-praskovat-pole-kamennou-drti?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_req_id=LVagKzgzTHb-202007160825&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

9.6.2020 V červnu 2020 nahlásila americká meteorologická observatoř na Havaji, že koncentrace CO2 v atmosféře dosáhla 418,32 ppm (miliontin), nejvíce v historii měření. A díky pokročilým technologiím rekonstrukce klimatu z ledovcových vrtů také víme, že to je největší koncentrace v historii lidstva, respektive alespoň za posledních 800 tisíc let. Květen 2020 byl nejteplejším květnem na Zemi v historii měření, přičemž už teď je zřejmé, že letošní léto se zařadí mezi nejteplejší v historii a naváže na nejteplejší dekádu lidstva. Nejvyšší výchylky nad normál byly naměřeny na Sibiři, Aljašce a v Arktidě, tedy v místech klíčových pro ochlazování zeměkoule.

https://archiv.ihned.cz/c1-66774650-klima-co-by-se-vlastne-mohlo-stat

30.11.2019 Do roku 2050 má Česko podle závěrů Pařížské konference snížit emise o 80 procent (Přechod na nízkoemisní zdroje bude Českou republiku stát 25 miliard eur, což je zhruba 625 miliard korun). Podle premiéra Andreje Babiše musí ale snižovat emise celý svět, ne jen Evropa. "Evropská unie produkuje jen devět procent emisí, v roce 2018 snížila emise o 20 milionů tun, ale zbytek světa je navýšil o 1 020 tun," 

26.11.2019 Celosvětové emise skleníkových plynů vzrostly v roce 2018 na rekordních 55,3 gigatun ekvivalentu CO2. Při pokračování stávajícího trendu se globální průměrná teplota zvýší během 21. století o 3,2 °C, což bude mít "širokosáhlé a destruktivní klimatické dopady". Pro dosažení cíle oteplení pouze o 1,5 °C by státy musely snížit své emise mezi lety 2020-2030 o 7,6 % ročně. Vyplývá to ze zprávy OSN (Reuters)

Loading...