Arabský ekonomický model

Arabské země získaly svou nezávislost v padesátých až sedmdesátých letech minulého století a poté tam vznikl "sociální kontrakt" stojící na silném nacionalistickém sentimentu. 

  • stát by měl být hlavním motorem ekonomického a společenského rozvoje 
  • Silný stát - omezená participace společnosti na politickém životě a omezená osobní a politická svoboda. Výměnou se lidem má dostávat materiálních výhod ve formě státních služeb, podpory a zaměstnanosti. Stát dohlíží na celé hospodářství, určuje jeho priority, včetně těch sociálních, a provádí politiku intenzivní redistribuce.
  • mezi arabskými zeměmi sice existují velké rozdíly dané tím, zda mají či nemají nerostné bohatství, nicméně u většiny z nich se dá pozorovat podobný model fungování ekonomiky a společnosti 
  • 84 % populace arabských zemí čelí riziku nedostatku vody, vysoká je závislost na dovážených potravinách 

Základem Arabského ekonomického modelu jsou čtyři hlavní pilíře:

Veřejné instituce jsou v arabských zemích neflexibilní a je těžké se u nich dovolat zodpovědnosti. K tomu se přidává široce rozšířená korupce a negativní postoje vůči částem společnosti. Lidé k nim mají malou důvěru, a to se odráží například v účasti ve volbách. Tato nedůvěra je posilována ekonomickou stagnací a vysokou nezaměstnaností. Mladí lidé mají jen omezené vyhlídky do budoucna a vysoká nezaměstnanost se dotýká zejména jich.

  • rozsáhlý systém byrokracie, který zajišťuje rozvětvený systém služeb obyvatelstvu
  • rozsáhlá armáda a policejní služby
  • velké státní společnosti 
  • dotace základních potravin a energií

Tento model dosáhl podle ekonomů určitých úspěchů. Například očekávaná délka života se zvýšila z 55 let v roce 1970 na současných 76 (světový průměr se nyní nachází na 73 letech). 

  • v oblasti celkového rozvoje ale arabské země zaostávají, a když v roce 2014 došlo k prudkému propadu cen ropy, výrazně to omezilo jejich celkové finanční zdroje
  • řada propastných rozdílů v celé společnosti. Příjmy žen leží globálně na 57 % příjmů mužů, v arabských zemích ale tento poměr dosahuje pouhých 21 %
  • liší se rovněž kvalita práce a míra participace žen je u oficiálních pracovních míst nejnižší na světě
  • velké rozdíly najdeme i v rozvoji měst a venkova a také v různých částech měst. Podle studie například žije více než polovina populace měst ve slumech.

Zdroj: Leaving No One Behind Towards Inclusive Citizenship in Arab Countries, The Wealth of Common Sence 

Zobrazit více Zabalit
Loading...